Pocity, ale hlavně data: Univerzitní výzkum vstupuje do testování lyží

Článek vyšel v časopise SNOW 161 Ski Guide (listopad 2025)

Možná jste už ve SNOW nebo jinde zaznamenali, jak univerzitní tým ČZU vyvinul ve spolupráci s Janem Zabystřanem nová inovativní jádra pro jeho závodní lyže. Prototypy lyží pak čekal přísný test, jehož metodiku postavil tentýž tým vědců. Ukazuje, jak z lyže „vytáhnout“ co nejvíce tvrdých dat a jak moderní technologie přispívají k vývoji a stále rostoucí kvalitě sjezdových lyží.

Pod nohama českých reprezentačních sjezdařů Jana Zabystřana a Jana Kouly se testovaly prototypy GS lyží pro závodníky ve Světovém poháru v alpském lyžování vybavené jádry navrženými a vyrobenými na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze, adekvátní jako Kästle RX12 GS FIS. Není to lyže pro každého, naopak, extrémně tuhé modely z nejlepších materiálů pro schopnost agresivního hranění na ledě a stabilitu při vysokých rychlostech si běžný lyžař neužije. Mezi kamuflovanými prototypy byly jak stávající modely, tak nové se třemi typy inovativních jader.

Platformu GEERIDE českého startupu zakladatele Zdeňka Zeinera ale nevyužívají jen vývojové týmy univerzit nebo lyžařských značek. Je dostupná i trenérům a lyžařům všech úrovní jako nástroj pro zlepšování techniky, hledání slabých míst v oblouku nebo porovnání různých párů lyží. Data lze snadno vizualizovat na webovém dashboardu, analyzovat segment po segmentu a porovnávat jak různé modely lyží, tak i různé jezdce na stejné lyži

Z laboratoře na ledovec

Místem testu byl rakouský ledovec Kaunertal, tréninková základna české reprezentace. Vrchol naší tříleté práce vědeckého týmu přišel 7. a 8. května 2025 – rozhodovalo se, jestli se pozitivní laboratorně naměřené hodnoty potvrdí i v praxi.

Zaby na vlastním jádře

U Zabyho mělo testování ještě jeden rozměr navíc. Díky tomu, že si předem doslova osahal materiál všech testovaných dřevěných jader v rámci své bakalářské práce, vstupoval na svah s určitým očekáváním. Pro něj to tedy nebyl jen test jízdních vlastností, ale zajímalo ho i samotné chování prototypů s inovativními jádry nebo třeba reakce na zatížení a přenos energie. Materiálová stránka ho baví, a právě proto dokázal svým jízdním vjemům dát technický kontext, pro celý vývoj nesmírně cenný.

Samotné testování muselo začít brzy ráno, dokud je sníh tvrdý a podmínky co nejvíce srovnatelné v rámci všech jízd. Série byly rozděleny tak, aby se jízdy obou závodníků vzájemně doplňovaly a eliminoval se vliv postupně měknoucí tratě: Zaby bude první den začínat na lyžích 1–3–5 a zpět 5–3–1, zatímco Koulič pojede 2–4–6 a pak 6–4–2. Nakonec si série vymění, aby se výsledky daly porovnat.

Zaby má za sebou životní sezónu, kdy ve Světovém poháru poprvé nahlédl do nejlepší desítky. Kromě schopností lyžaře má ale na výsledky ve sjezdařském sportu zásadní vliv i úroveň vybavení. Případný náskok v kvalitě jádra by mu proto klidně mohl pomoci na stupně vítězů!

Jak se sbírala data?

1. HC časomíra

Nejdůležitějším parametrem v závodech je rychlost, té maximální však dosáhne jezdec, mimo svou dobrou techniku a přísný trénink, také tím, že se na daném materiálu cítí dobře a lyže reagují přesně tak, jak očekává.

HC Timing časomíra je systém určený pro přesné měření času v alpském lyžování a dalších sportech, kde rozhodují setiny sekundy. Využívá kombinaci elektronických branek, časoměrných jednotek a softwaru pro záznam a vyhodnocování průjezdů závodníků, zaznamenává startovní a cílové časy, ale i průběžné mezičasy. V našem případě byly na sedmnácti branách obřího slalomu rozmístěny čtyři mezičasy, které zároveň dělily trať na určité segmenty, díky nimž jsme dokázali identifikovat, co lyžím i jezdci nejvíce chutná. Po startu bez odpichu (aby se eliminovala razance dostartování obou závodníků, která by mohla být odlišná, a tudíž by zkreslovala výsledky) následovalo pár rozjezdových bran, po prvním mezičase se svah stal strmějším a brány se zavíraly. V polovině byl svah stejně strmý, ale brány se začínaly mírně otevírat a ke konci přišla rovinatější část, kde se ukázalo, kolik rychlosti si jezdec na daném páru dokázal do konce přivést a jaký mají lyže glide.

2. Protern – co se skrývá za rychlostí

Do testování lyží jsme zapojili platformu Protern.io, profesionální systém, který běžně využívají elitní týmy v alpském lyžování. Jedná se o GNSS (GPS) systém s vysokou přesností, který pomocí senzoru umístěného na zádech závodníka spojeného se 72 družicemi sbírá data o jeho rychlosti, poloze, zrychlení, náklonech a efektivitě průjezdu tratí – a to až desetkrát za sekundu. Definuje, kde přesně se ztrácí nebo získává rychlost, dokáže porovnávat různé jízdní linie, analyzovat přechody mezi brankami a vyhodnocovat techniku oblouků.

Jakmile si testéři upevnili tyto senzory, věděli jsme o jejich jízdě prakticky vše. Každý průjezd branami i návrat skútrem na start se okamžitě proměnil v trajektorii na mapě, doplněnou o výškový profil a barevné škály výkonu. Z obrovského množství dat jsme se pro analýzu rozhodli vybrat tři klíčové metriky: 1. Maximální rychlost (km/h), resp. nejvyšší dosaženou rychlost v daném úseku, ukazující, jak rychle se jednotlivé lyže rozjíždějí, zda přenášejí rychlost i do dalších úseků a jestli maximální rychlost pramení z agresivní linie nebo plynulosti. 2. Maximální zrychlení (m/s²) vypovídající o tom, jak svižně lyže reagují na impuls a ilustrující dynamiku lyže a její schopnost nabírat rychlost. 3. Maximální boční sílu (G) působící kolmo na směr pohybu lyžaře. V praxi jde o sílu, kterou lyžař vyvíjí do hrany lyže při zatáčení, a tedy reakční sílu mezi lyží a sněhem, díky níž lyže drží v oblouku. Vyšší hodnota často signalizuje efektivní techniku, lepší grip nebo tvrdší konstrukci lyže.

Díky rozboru z Proternu jsme mohli sektor po sektoru najít silná i slabá místa každé varianty a zároveň porovnat styl a odezvu u obou závodníků. Jedna ze sérií prototypů se osvědčila u obou jezdců. Zaby na ní dosáhl nejvyšší maximální rychlosti celého testu, velmi dobře zvládal střední rychlý sektor a hned v první polovině jízdy vykazoval vysoké boční síly. Koulič na téže sérii zaznamenal své nejvyšší rychlosti napříč jízdami – lyže mu umožnila vynikající akceleraci, silný grip i výborné výkony v závěrečných úsecích. Zajímavý potenciál ukázala i tvrdší varianta jádra, která vyhovovala Zabyho agresivnímu stylu. Lyže byla podle něj stabilní, dobře vedla a svižně reagovala v oblouku. Právě na ní dosáhl nejvyšších rychlostí ve všech částech trati a nejvyšších zrychlení v prudších pasážích.

3. Senzory Geeride

Díky v senzorech Geeride zabudovanému magnetometru, gyroskopu a akcelerometru i vysoké frekvenci snímání (až 400 Hz) a pokročilému filtrování dat bylo možné sledovat chování lyží v různých fázích oblouku, při zatížení i odlehčení. Systém dokáže analyzovat vertikální i horizontální vibrace, dopředné, boční a vertikální zrychlení, odhadnout rychlost, posun a orientaci lyže, provádět spektrální analýzy frekvencí a vyhodnocovat úhly náklonu lyží.

Každý testovaný pár lyží byl osazen šesticí senzorů: na špičce, v přední části u vázání a na patě – po třech na každé lyži. Velké množství nasbíraných dat bylo zpracováno pomocí různých analytických metod a výsledky byly následně prezentovány včetně detailních grafů. Z těch bylo například možné vyčíst, že některé prototypy sice vykazovaly vyšší rychlost, ale zároveň generovaly více vertikálních vibrací v oblasti špičky, což mohlo vysvětlit, proč je jezdci subjektivně vnímali jako méně stabilní. U jiných lyží se ukázalo, že dochází k výraznému zpomalení v konkrétních fázích oblouku, a právě senzory nám pomohly odhalit, že příčinou byla neideální práce středu lyže při přenosu sil mezi hranami. U jízd Zabyho bylo z naměřených dat patrné, že má výjimečně dobře zvládnutý přechod z hrany na hranu. Po zhlédnutí analýzy sám potvrdil, že právě za tuto dovednost ho trenéři často chválí. Díky dvojité integraci a frekvenční analýze jsme navíc mohli určit, na jakých frekvencích jednotlivá jádra rezonují, a tyto hodnoty porovnat s tím, co jsme o nich věděli z laboratorního vibračního testování. A došli jsme k celkem zajímavým postřehům: Co v laboratoři vypadalo jako žádoucí tlumení, na svahu už tak dobře nefungovalo.

4. Pocitová analýza

Každý z jezdců také popisoval, jak se na lyžích cítí a jak reagují. Páry se v závislosti na odlišné skladbě dřevin v jádru chovaly opravdu jinak. I tento poznatek dokládá, že na dřevině, která tvoří srdce sjezdových lyží, opravdu záleží. Jedna ze sérií prototypů byla např. tvrdší, stabilnější, dobře vedla a byla lépe zvládnutelná na prudkém svahu se zavřenými branami. U jiné série zase kluci pociťovali vyšší vibrace, špička byla poněkud měkká a lyže línější v přechodu do oblouku, nicméně v mírnějších pasážích trati jim tyto lyže seděly nejlépe. Jedny z párů s inovativním jádrem pak byly oběma závodníkům nejpříjemnější, ochotně šly do oblouku a poskytovaly maximální oporu a spolehlivost.

Zajímavým momentem testování byla vysoká míra pocitové shody mezi oběma závodníky. I když každý z nich hodnotil lyže zcela nezávisle po svém dojezdu, aniž by slyšel názor druhého, popisy chování jednotlivých lyží se nápadně shodovaly – i přes rozdíly v jejich stylu a technice jízdy.

Pocity navíc dobře korelovaly s naměřenými fyzikálně mechanickými vlastnostmi jader v laboratoři, což kluci nemohli tušit. Ukázalo se, že oba testéři jsou skuteční profesionálové, kteří svou výbavu nejen ovládají, ale také jí rozumějí, cítí ji a umí pojmenovat podstatné momenty.

Druhý den testování pak přinesl ještě jednu cennou zkušenost. Sněhové podmínky se výrazně změnily a místo tvrdé pisty nás čekal měkčí, čerstvě napadaný sníh a mlha, která omezila viditelnost. V hodnocení obou jezdců se přesto objevila velmi podobná zpětná vazba. Některé prototypy se v nových podmínkách chovaly výrazně jinak. Lyže, které den předtím působily příliš měkce, najednou na měkčím sněhu excelovaly a tužší modely naopak nepotvrdily své přednosti. Tento poznatek potvrzuje, že sněhové podmínky zásadně ovlivňují výběr lyže. Což platí i pro složení dřevěného jádra.

5. Videoanalýza

Testéři měli připevněnou na holeni nad botou GoPro kameru, která poskytovala obrazový záznam chování lyží během jízdy. Díky synchronizaci videa s daty z měřicích zařízení jsme mohli například analyzovat nejen samotné vibrace, ale i jejich příčiny – agresivní náklony lyže do oblouku, reakce na nerovnosti nebo změnu sněhových podmínek.

Který prototyp vyhrál?

Po vyhodnocení opravdu velkého množství dat nás samotné překvapilo, jak výrazně skladba dřevěného jádra ovlivňuje chování lyže. Laboratorní výsledky se víceméně potvrdily, pocitové hodnocení bylo konzistentní a s naměřenými daty korespondovalo. V momentě, když víte, kde se co v lyži děje, můžete ji dál ladit, zrychlovat, stabilizovat, oživit…

V testovacích podmínkách odpovídajících závodní trati byla jedna naše série prototypů vždy nejrychlejší, druhá mírně rychlejší než současně používané lyže RX 12 GS FIS, ale pocitově nejlepší. Třetí série první den neurazila, zato bodovala na měkčím sněhu druhý den a na rovinkách.

Sice nám to v ten moment úplně nedocházelo, ale z Kaunertalu jsme odjížděli opravdu spokojení. Přivezli jsme domů důležité poznatky a hromadu zkušeností. Ale taky zážitky, které se do tabulek nevejdou.

Příprava na závodní premiéru

Prototypy před závodním nasazením bude čekat ještě dlouhá cesta. Pravděpodobně bude potřeba vyrobit další série, správně je spárovat a vybrat ty nejlepší – přesně tak, jak je to v závodním prostředí běžné. Následovat bude ladění na míru pro Honzu, případně dalšího závodníka, a fáze takzvaného zajíždění, během níž si materiály „sednou“ a lyže dosáhne své závodní formy. Kdy se tak stane, to už bude záležet především na rozhodnutí závodního oddělení značky Kästle v rakouském Hohenemsu.

Testovací tým

Přípravu a servis lyží na svahu i mimo něj po celou dobu perfektně zajišťoval Sebastian Bialobrzycki a technické zázemí testu včetně podpory využití Protern analýzy nám poskytoval kondiční trenér Franta Andrle. Měřicí techniku Geeride přivezl a neúnavně obsluhoval Zdeněk Zeiner. Přizvali jsme také Honzu Kubrichta z vibrační laboratoře JD Dvořák, s nímž jsme už dříve ve zkušebně měřili samotná dřevěná jádra. Průsečíkem obou Tech & Speed světů byl Petr Horák z ČZU. Stál u výroby samotných jader, podílel se na jejich testování na zkušebních strojích a na Kaunertalu byl jako bývalý závodník jedním z mála, kdo zvládl prototypy otestovat v terénu. O zachycení atmosféry se postaraly objektivy Matúše Maciaka. Off site podporu zajišťoval Michal Malina, který v Kästle CZ zajistil výrobu testovaných lyží z dodaných jader. Velký kredit patří také Honzovi Chalupovi a Tomáši Jurczykovi, kteří se věnovali přípravě výpočetních modelů a detailní analýze dat.

A pak je tu Tereza Jurczyková, kdysi Zabyho „úča“, dnes jeho parťačka při vývoji závodních lyží. Před pár lety spolu ve škole začali mluvit o dřevinách v lyžařských jádrech a během necelých dvou let z toho vyrostl tento projekt, který Tereza vede. Pro nadšenou lyžařku to není jen odborný úkol, ale i srdeční záležitost. Právě ona uspořádala tento „lyžák“ s odborníky a elitními závodníky – a tím si splnila nejen profesní, ale i dětský sen.