Tento článek vyšel v časopise SNOW 160 (listopad 2025).
Aosta se rozkládá mezi čtyřtisícovými masivy Mont Blanc, Monte Rosa a Gran Paradiso. Centrální údolí, v němž se nachází i hlavní město Aosta, je protnuté dálnicí, která umožňuje poměrně snadný přejezd mezi jednotlivými lyžařskými středisky, poschovávanými v postranních údolích. Ty skýtají jak vysokohorské lyžování ve třítisícových výškách, tak dlouhé sjezdy do řídkých modřínových lesů. Terénní rozmanitost ještě zvyšuje fakt, že na jedné straně Aosty sjezdovky „přetékají“ do Francie, na druhé do Švýcarska. Vyšší nadmořská výška – nejvíce se lyžuje mezi dvěma a dvěma a půl tisíci metrů – déle uchovává kvalitní sníh, je však zároveň rizikem při nepříznivém počasí. Jižní strana Alp je však i v Aostě velmi slunečná, častěji než chumelenice návštěvníky potrápí vítr. Panorama sestává ze známých alpských vrcholů, nicméně z „opačné“ jižní strany, takže jsou někdy k nepoznání. Každopádně výhledy jsou velkolepé, prakticky výhradně na tří- až čtyřtisícovky. Ubytování přímo v lyžařských střediscích je drahé jako jinde, zato se dají až neuvěřitelně levně sehnat apartmány v údolních vesničkách s dojížděním – kdo chce poznávat více středisek, může dopravně výhodnější polohu uprostřed oblasti uvítat i z tohoto důvodu. Aosta je přitom dostupnější, než by se podvědomě zdálo, přinejmenším ze středu Čech – něco přes 1 000 km téměř výhradně po dálnicích se mimo prázdninové soboty zvládne ujet za méně než 12 hodin.
Týden na poznávání nestačí
V Aostě je hned několik velkých a lákavých lyžařských oblastí. Nejvýchodněji situovaná je Monte Rosa Ski, zahrnující Alagnu, Gressoney a Champoluc, která pro svou rozlohu a odlehlost vyžaduje alespoň třídenní pobyt. Ještě rozsáhlejší je přeshraniční areál, roztahující se mezi italskou Cervinií a švýcarským Zermattem – jen italská část areálu, jejíž skipas je výrazně levnější než ten s mezinárodní platností, je však poměrně kompaktní a zvládne se prozkoumat za jeden až dva dny. Nejméně dva dny jsou potřeba na průjezd celého italsko-francouzského areálu Espace Bernardo mezi italským La Thuile a francouzským La Rosiere, které mají jeden společný skipas. Méně rozsáhlý je lyžařský areál nad Courmayerem, přímo na jižním úpatí Mont Blancu, kde však rozhodně stojí za to věnovat půlden také otáčivé vyhlídkové lanovce Skyway Monte Bianco na třiapůltisícový vrchol Punta Helbronner. A velmi hodnotná je z lyžařského pohledu i Pila, rozprostřená v jednom velkém horském kotli a spojená lanovkou přímo s hlavním městem Aostou. Hledači zapadlých sjezdovek se pak mohou nechat zlákat ještě areály jako Crevacol, Torgnon nebo Chamois.
S výjimkou oblasti Monte Rosy jsou všechna střediska z Aosty dostupná za půl hodiny až hodinu jízdy autem. Dálniční mýto je však v Aostě poměrně vysoké – jedna jízda mezi Aostou a Courmayerem přijde na více než 10 eur.
Pohled z okrajové 2sedačky Grimondet na horský kotel, v němž se lyžařský areál Pila rozléhá
Pila: „příměstský“ horský kotel
Pila je uměle vybudovaný ubytovací resort vysoko nad průmyslovým městem Aosta, s nímž je spojen dlouhou kabinkovou lanovkou.
Nad Pilou se rozevírá prostorný horský kotel s červenými sjezdovkami v nižší zalesněné části a s černými tratěmi v holých vrcholových partiích. Mnoho z nich má prostorný dálniční, přitom lehce proměnlivý profil s občasnými terénními zlomy, strmější tratě z vrcholového hřebene jsou pak členitější – některé jsou točivé, jiné neposedné s prudkými změnami sklonu, další zase prochází úzkým kuloárem. Sjezdovky celkově tvoří poměrně spletitý labyrint mnoha variant, ale prakticky odevšud lze sjet zpět do resortu.
Lanovky jsou převážně rychlé sedačky, přičemž v sezóně 2025/26 bude již kompletně v provozu také nová 10místná kabinka se dvěma mezistanicemi, vytvářející přímé a páteřní spojení z resortu až na vrcholový hřeben Couis. Vzhledem k snadné dostupnosti z údolí je v areálu zvláště o víkendech značný ruch, mnoho tratí je navíc pravidelně využíváno pro trénink i závody.
Sněhové podmínky jsou díky severní orientaci celé lyžařské kotliny a nadmořské výšce velmi trvanlivé, zato jsou svahy ve vrcholu zimy dost stinné. Panorama na severním obzoru rámují čtyřtisícovky kolem Mont Blancu.
www.pila.it
Pila je protkaná především širokými červenými sjezdovkami s lehce zvlněným profilem
Courmayeur: rozmanité lyžování s ohromujícím
výhledem na Mont Blanc
Malé horské městečko, ležící přímo na jižním úpatí masivu Mont Blanc, je tradičním letoviskem horolezců a turistů (první horští vůdci zde působili již v r. 1850), ale na východních i západních svazích dvouačtvrttisícového hřebene Col Checrouit stékají také rozmanité sjezdovky s ohromujícím výhledem. Lyžařský areál, zpřístupněný z centra a okrajových částí Courmayeuru dvěma kyvadlovými lanovkami a jednou oběžnou kabinkou, je oproti svým sousedům poměrně malý a kompaktní, o to však různorodější. Slunečným východním svahem se podél páteřní starší kabinky a rychlé sedačky řítí široká a přehledná červená dálnice, větvící se do různě profilovaných variant. Nechybí ani pestře „vyšejpovaný“ snowpark. Mírnější a subtilnější modré sjezdovky klesají svahem v četnějších zatáčkách.
Stinnější a zalesněnější západní svah je celkově strmější, takže se jím řítí několik černých a červených sjezdovek, doplněných „šněrovacími“ modrými cestami – všechny tratě končí u rychlých 4sedaček Bertolini nebo Zerotta. Nejprostornější červené tratě obtékají o něco výše položenou 4sedačku Gabba.
Z vrcholu Col Checrouit stoupá ještě mrňavá muzeální kabinová lanovka na více než dvouapůltisícový vrchol Youla, odkud klesá horským žlabem málo frekventovaná a sněhově výtečná, neboť k severu orientovaná červená dálnice.
Do údolí do čtvrti Dolonne lze z hlavní mezistanice Plan Checrouit sjet lesem po proměnlivě široké točivé červené sjezdovce.
U většiny lanovek stojí malé horské chaty, malebné i surovější a s poctivou aostánskou kuchyní.
www.courmayeur-montblanc.com
Široká a slunečná červená sjezdovka podél centrální kabinkové lanovky Checrouit
Výhled z Punta Helbronner (3 466 m) směrem k francouzskému Chamonix na skalní jehlu Aiguille du Midi (3 842 m)
La Thuile: pestré sjezdovky ve všech výškových
patrech
Italský lyžařský resort La Thuile tvoří se sousedním francouzským La Rosiere velmi rozsáhlý areál, propojený přes vysokohorské pláně kolem známého průsmyku Malého svatého Bernarda.
Italská strana mezinárodní lyžařské houpačky je celkově rozmanitější. Hlavní svah pod dvouapůltisícovým vrcholem Chaz Dura skýtá přehledné červeno-modré tratě se strmějším začátkem a téměř plochým dojezdem.
Z mezistanice Les Suches se však pro změnu řítí lesem trojice velmi strmých černých sjezdovek, doplněných místy sportovními, místy traverzovitými červenými sjezdovkami.
Kromě toho se v okrajové části areálu podél expresní 4sedačky Argillien a zejména podél pomalé 3sedačky Arnouvaz vlní klidné až výletní červené sjezdovky, proplouvající působivě vyhlídkovou krajinou.
V okolí hraničního průsmyku operují dvě rychlé 4sedačky Fourclaz a Piccolo San Bernardo, které obtékají proměnlivě skloněné, převážně červené sjezdovky, zpestřené dvěma černými variantami. Podél dvou dlouhých rychlopom, již na francouzské straně hranice, se po modré sjezdovce a dále krátkou 6sedačkou dosáhne sedla Fort de la Redoute, kde se nachází jedna z mnoha pevností, připomínajících, že se o toto území Itálie s Francií dlouho přetahovaly.
Od pevnosti pak rolují přehledné a spíše mírnější slunečné pláně k samotnému francouzskému resortu La Rosiere.
Přeshraniční lyžařský areál nabízí kromě mnoha různorodých sjezdovek a vcelku blízkých výhledů na Mont Blanc také autentickou atmosféru obou zemí, samozřejmě včetně jejich gastronomie. Jen pozor, že lyžařské spojení občas přeruší silný vítr.
V případě zpoždění při návratu jsou zejména francouzští vlekaři velmi přísní a za pětiminutové prodloužení provozu „tranzitní“ lanovky se připlácí 60 eur na osobu, na což upozorňují výrazné varovné tabule.
www.lathuile.it
Výletní sjezdovky na okraji areálu daleko od lanovek Argillien a Arnouvaz sálají absolutním horským klidem
Lyžařský areál La Thuile je vybaven především rychlými sedačkami
Cervinia: mírné, široké a vysokohorské pláně
zalité sluncem
Cervinia je ubytovací resort ve dvou tisících metrech, do něhož stékají dlouhé sjezdovky z okolních třítisícových vrcholů, nebo dokonce až z téměř čtyřtisícového švýcarského Klein Matterhornu. Lyžuje se tedy prakticky výhradně na bezlesých pláních, v nejvyšších polohách pak na ledovci, nicméně za příznivého počasí se lze slunit i ve vrcholu zimy, neboť lyžařské svahy jsou otočené k jihu nebo k západu.
Ze „sídlištní“ Cervinie vyjíždí kabinková lanovka na hlavní mezistanici Plan Maison, odkud pokračuje na Theodulpass trojice krytých 4sedaček, obtékaná mírnými, pohodovými a přehlednými červenými sjezdovkami. Přímo na úpatí Matterhornu podél dvou 6sedaček klesají členitější a místy i strmější tratě, dojezd do Cervinie je opět mírnější.
Z Plan Maison směrem k tříapůltisícovému vrcholu Testa Grigia a na něj navazující ledovcové planině Plateau Rosa vyjíždí dlouhá kabinka a dále obří kyvadlová kabina. V příštích letech toto páteřní spojení nahradí řetěz nových kabinkových lanovek systému 3-S, které jsou dnešní top technologií, neboť zajišťuje vysokou rychlost, kapacitu, luxusní pohodlí i odolnost proti větru. Zpět k Cervinii se vrací široká a zprvu strmá červená sjezdovka, která se později větví na proměnlivé varianty, střídající mírné i svižnější úseky.
Lyžařské terény nad Cervinií jsou rozsáhlé, přesto přehledné, ale zároveň rozdělené hlubokou roklí, takže mezi lokalitami kolem Testa Grigia a Theodulpassu lze přejíždět jen přes mezistanici Plan Maison anebo „vrchem“ přes ledovec.
Sousední Valtournenche, propojené s Cervinií přes vrchol Colle Superiore, má skromnější areál, přesto s více než 1 500m převýšením a opět převážně dlouhými červenými sjezdovkami ve dvou bezlesých kotlinách, které si lze prodloužit po točivé a neposedné červené sjezdovce lesem až do údolí.
Panoramatu samozřejmě vévodí Matterhorn, jen z „druhé“ strany, než je vyobrazen na všech pohledech či čokoládách.
Výhled z Theodulpassu (3 301 m) na ledovcové Plateau Rossa a švýcarský Klein Matterhorn (3 899 m)
Široké a slunečné červené dálnice podél nové luxusní 6sedačky Lago Goillet nad Cervinií
Jiná, monumentálně horská Itálie
Milovníci Itálie by Aostu určitě neměli vynechat, neboť podobně jako třeba Jižní Tyrolsko je prostě „jiná“ než typická Itálie. Není tak pohádkově malebná jako Dolomity, zato její lyžařské rozměry a hory jsou monumentální.
Plusy:
- obrovské lyžařské území s 900 km sjezdovek
- velké mezinárodní i malé zapadlé areály
- dlouhé, převážně středně náročné sjezdovky
- vyšší nadmořská výška, tedy trvanlivější sníh
- „neokoukané“ vysokohorské výhledy
- italská atmosféra s francouzskou příchutí
Mínusy:
- méně sjezdovek v lese než na holých pláních
- omezení provozu v případě silného větru
- dojíždění do jednotlivých středisek při pobytu mimo resorty
- větší vzdálenost z Česka
- drahé mýto mezi Aostou a Courmayeurem, často i parkovné
