Sjezdovky:
V Karlově pod Pradědem jsem byl poprvé, takže hodnotit můžu jen tu
jednu sjezdovku, pardon, dvě, které byly v provozu. Reálně se dalo jezdit na
Rodinné č. 3, která byla vysněžená jen částečně. Jedná se o poměrně
pohodovou modrou, která byla kvůli zasněžování dost muldovatá a hlavně
velice plná.
V provozu je dle internetu (na místě o ní raději nepsali) i č. 5 U
Pradědu, která vede ve spodní polovině paralelně s Rodinnou. Nicméně
nevyzkoušel jsem ji. Proč? Protože končí u jiné lanovky, která ovšem
není v provozu. 
Trochu mi to připomnělo Ramzovou, kam jsme málem jeli, abych si pak
všiml, že lanovky sice jezdí - ale sjezdovky nejsou otevřené!
Sněhové podmínky:
Den předtím sněžilo a hlavně byly v noci teploty pod -10 °C, takže
podmínky pro výrobu umělého sněhu byly dobré. Umělý sníh se na
sjezdovku sypal i během lyžování, což mělo za následek, že někde bylo
dostatek technického sněhu a někde byla sjezdovka už kolem poledne
vyježděná až na urolbovaný led. Po poledni se navíc na sjezdovce začalo
válet čím dál více kamínků, zejména v části hned u horní stanice
lanovky.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve středisku byla v provozu jen jedna lanovka, Karlovský expres.
Čtyřsedačková odpojitelná lanovka s bublinou, která je dostatečně
rychlá, takže dole nebyly fronty - jediná sjezdovka ale zato byla dost plná.
Po poledni se lanovka na cca 10 minut zastavila, protože nezafungovalo
připojení odpojené sedačky a dvě do sebe narazily (lidi byli jen v té
přední). Vlekaři mi přišli, že moc neví, co dělat, navíc se jim často
v dolní stanici rozepínal kovový profil. Bublinu jsem párkrát zkoušel
stáhnout dolů, ale jde ztuha a byla špinavá a zasněžená.
Na zázemí si ale stěžovat nemůžu, ve středisku je půjčovna,
lyžařská škola, restaurace a u spodní stanice lanovky šroubováky.
Zalidněnost:
Lidí bylo hodně. To se nakonec dalo i čekat, byl to jeden z prvních
lyžařských dnů v ČR a kdyby byli ve středisku jen samí nadšení lyžaři
dožadující se prvního sněhu, tak by bylo všechno v pohodě. Bohužel ale
na sjezdovce bylo i spousta tatínků, kteří zvolili tento den jako první pro
učení svých dětí - a vůbec začátečníků byly nějaké 2/3. Každý
sjezd tak byl spíš slalomem a i kvůli boulím na sjezdovce to na
rozjíždění carvingových obloučků bylo jen výjimečně.
Občerstvení a aprés-ski:
Co se jídla týče, u dolní stanice lanovky je samoobslužná restaurace s
poměrně rozumnými cenami. Jen si bohužel na hudební produkci pozvali
hudebníka, přes kterého nebylo slyšet vlastního slova, a tak jsme byli
ještě rádi, že jsme z bistra odešli.
Za bistrem pak bylo nějaké opékání klobás, kde jsme nebyli a naproti
pizzerie.
Doprava do střediska a parkování:
Do střediska se dá autem dostat bez problémů, zejména z jihu od
Rýmařova. Nicméně i z Jeseníku to bylo v pohodě, až na spojku z Videl do
Karlovy Studánky, která zřejmě nebyla ani uplužená - ale zase to byl
pěkný trénink na zimu. 
Parkoviště hned u pokladny se rychle zaplnilo, pár desítek metrů od
střediska je ale záchytné parkoviště, kam se vejde dalších pár desítek
aut. Pokud by bylo plné i to, asi bych si rozmyslel, zda nejet radši vedle.
