Sjezdovky:
Na večerní lyžování je denně upravována hlavní sjezdová trať Kejnos
a vedle menší HSK. V případě Kejnosu jde spíš o červeno-modrou než
udávanou čistokrevnou červenou sjezdovku, víc než o polovinu kratší HSK
je již modrý. Sjezdové tratě jsou ale dost krátké, vždyť nejdelší
trať zde měří pouhých 850 m. Z dětských a následně instruktorských let
mi utkvěl zhruba půlkilometrový slalomák, který obsluhuje stále dvoukotva,
ale sjezdovka je mimo provoz.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky na slušné úrovni, něco kolem 40 cm sněhu, což
člověk skoro nečeká, když jen o několik km níže v Jilemnici je spíš
předjarní počasí. Avšak na úpravě trati by se dalo zapracovat - i když
jsme večerní lyžování začínali mezi prvními, manšestr zde rozhodně
nebyl. K tomu ne úplně ideální počasí, kdy do poloviny trati dosahovala
mlha.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kejnos, neodpojitelná a trochu pomalejší čtyřsedačka, jen lehce přes
700 m dlouhá. Ostatní kratší sjezdové trati obsluhují kotvy a pomy. Ve
středisku by měl být při vyšší sněhové pokrývce i snowtubing a
snowpark. Lyžařská škola a půjčovna samozřejmostí.
Zalidněnost:
Víceméně bez front, ale i vzhledem k přítomným školním lyžařským
výcvikům rozhodně poloprázdno nebylo.
Občerstvení a aprés-ski:
Večer fungující hospůdka s rohozeckým pivem a relativně slušnou
nabídkou u vleku HSK a u hlavní lanovky restaurace Kejnos akceptovatelné
ceny. Možná, že by mohli provozovatelé občerstvení zalobbovat, aby se
jezdilo 3 hodiny a ne dvě, pak by klientela dle mě narostla, jelikož by si
víc lidí dalo přestávku.
Doprava do střediska a parkování:
Blízko od Jilemnice a silnice I/14 (Harrachov - Vrchlabí), několik
parkovišť poblíž lanovky, u večerního lyžování zdarma.