Sjezdovky:
Pisty i přes nedostatek sněhu špičkově připraveny a o lyže se
rozhodně bát nemusíte. Počítejte ale s tím, že se lyžuje na tvrdém
podkladu s výhledem na protější zelené louky pod masivem Dachsteinu.
Sněhové podmínky:
Sjezdovky jsou pokryty převážně technickým sněhem, zejména pak dolní
pasáže střediska. Upřímně, tady ve Štýrsku je méně sněhu než u nás
doma v Krkonoších.
Zalidněnost:
Na to, že je polovina ledna tu překvapivě je docela dost lidí. Ne, že by
se snad někde stála u lanovky fronta, to ani náhodou, ale kolem desáté,
půl jedenácté začne být na pistách najednou poměrně živo a ranní
super-G prostě končí a je třeba a zpomalit a trochu začít i zatáčet.
Občerstvení a aprés-ski:
Hauser nabízí mnoho možností. Rozhodně doporučuji navštívit
Krumholzhütte, jednu z nejstarších rakouských horských chalup, která
stojí na samém vrcholu střediska a ze své původní podoby už nese jen
část zevnějšku, stejně jako její velikost je oproti původní stavbě
trojnásobná. To nic nemění na tom, že se tu dobře a relativně levně jí,
dostanete tu (na rakouské poměry) i docela slušnou kávu. K jídlu
doporučuji jejich místní štýrský hamburger s opečenými bramborami,
proložený slaninou a podávaný na prkénku. Naopak se vyhněte položce
Schifahrersalat, kde kuchař ukázal své umění pouze vyvržením několika
druhů sterilizované zeleniny ze sklenice na talíř a vše doplnil třemi
kousky kuřecího, které se trochu déle obalovalo ve friťáku. No někdo to
za vás prostě vyzkoušet musí.
Doprava do střediska a parkování:
Parkovišt je kolem kabinky na Hauser Kaibling dost. Tajný tip (doufám, že
tam nebude zítra sto českých aut) je malá horská silnička, pokrytá
sněhem a uježděná skůtry, která začíná přímo ve vesnice Haus a po
několika serpentinách a kilometrech se ocitnete přímo na sjezdovce téměř
u horní stanice centrální kabinky. Kdo chce být tedy zaručeně první na
kopci, může si dát ranní finskou rallye. My to jezdíme denně se zadním
náhonem a bez řetězů, takže zas tak velké dobrodružství to není.