Sjezdovky:
Na Čerťáku mají být funkční dvě sjezdovky - červená a modrá, ale
vzhledem k nedostatku sněhu byla vzorově upravena červená a modrá byla
teprve zasněžována děly. Označení ,,červená" mi nepřišlo přesné,
spíš je to poctivá modrá. Ale kdo má raději pohodu a klidné lyžování,
pak označení ani nemusí řešit.
Sněhové podmínky:
Sněhu bylo na červené sjezdovce dostatečné množství - netvořily se
ledové plotny, ani vydřená místa. Na sjezdovce byl jemný poprašek sněhu,
první jízdy naprosto sametové. A vzhledem k tomu, že nás na sjezdovce
jezdilo velice málo, mohli jsme ještě další dvě hodiny lyžovat v
nepopsaném poprašku sněhu. Nádhera, to se stává málokdy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na Čerťáku jezdí jedna čtyřsedačková lanovka, pomalejší než
expresní sedačka na Karlově. Nástup na sedačku nebyl až tak pohodlný. Na
pás se musí najíždět mírně, protože ostře zastavuje lyže. Ale po pár
jízdách se dá technika nájezdu vychytat.
Zalidněnost:
Lyžovali jsme sice ve všední den, ale i tak byla návštěvnost malá.
Kdyby nepřijel bus s kurzem, pak by nás jezdilo asi 10. Ale pro nás velká
výhoda. Na svahu i na sedačce téměř pořád volno jen pro nás.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení hned u výšlapu po dřevěných schodech z parkoviště.
Nabídka spíš menší, ale asi zřejmě dostačující pro tak nevelké
středisko. Vyzkoušeli jsme jen kávu, na které se z automatu nedá nic
pokazit. Velice příjemné bylo venkovní posezení slunečná terasa, kterou
jsme si užili i se sluníčkem.
Doprava do střediska a parkování:
Do střediska jsme jeli autem. Cesta čistá bez sněhu, ale u odbočky na
Čerťák a Avalanche byla silnička jen mírně posypaná. Naštěstí jsme
nemuseli nikomu vyhýbat. Pozitivní je vybudování nového parkoviště na
méně prudkém místě a hlavně už není na hlíně.