Sjezdovky:
Ve středisku nalezneme tři sjezdovky rozbíhající se od horní stanice
lanové dráhy. Každá sjezdovka je značená jinou obtížnosti. Nejdelší je
modrá (1 500 m), jejíž obtížnost odpovídá dané barvě, vyjma prudšího
spodního dojezdu k lanové dráze. O něco kratší než modrá je červená
sjezdovka, která má podobný profil jako prvně zmíněná sjezdovka a není o
mnoho obtížnější. Nejkratší je černá sjezdovka s kilometrovou délkou,
ovšem ani ta není příliš náročná. Prudší část sjezdovky má zhruba
400 metrů, po kterých následuje rovinatý dojezd k lanové dráze.
Sněhové podmínky:
Vzhledem k druhé polovině března byly sněhové podmínky velmi dobré. Na
sjezdovkách leží stále dostatečné množství sněhu. Po ránu byl sníh
vzhledem k nočním mrazíkům ve výborném stavu. Ovšem vzhledem k
jihovýchodní orientaci svahů vlivem slunečního záření a vyšších
teplot rychle měknul, takže odpoledne to již bylo spíše na opalování.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V době naší návštěvy byla v provozu pouze neodpojitelná
čtyřsedačková lanovka, vzhledem k nízké návštěvnosti nebylo potřeba
spouštět pomu vedoucí souběžně s lanovkou. Stejně tak nebyla v provozu
ani poma Můstek obsluhující prudší dojezd modré sjezdovky.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla vzhledem k druhé polovině března minimální. Fronty na
lanovku žádné nebyly a i na sjezdovkách bylo pro všechny dostatek místa. V
odpoledních hodinách pak lidí na lanovce a sjezdovkách ještě ubylo,
většina dávala před mokrým sněhem přednost opalování.
Občerstvení a aprés-ski:
Navštívili jsme samoobslužnou restauraci u dolní stanice lanové dráhy,
ke které přiléhá venkovní terasa. Ochutnali jsme boloňské špagety a
guláš s houskovým knedlíkem. Jídlo nás příliš nenadchlo, něco tomu
prostě chybělo… Cena hlavního jídla se pohybuje okolo 110 Kč a půllitr
limonády (Cola-cola, Sprite, Fanta…) vyjde na 40 Kč.
Doprava do střediska a parkování:
Příjezd do střediska je po užší cestě lesem, která je posypaná
kamínky. Parkovali jsme na horním parkovišti, které je zdarma a k lanové
dráze je to odsud asi 100 metrů.