Sjezdovky:
Byly otevřeny všechny tři sjezdovky, značené klasicky modrá, červená,
černá. Je super, jak jsou tu sjezdovky dlouhé, to máme rádi.
Sněhové podmínky:
Nic moc. Sníh mokrý, kašovitý, krystalový. Asi kombinace technického s
přírodním. Ale jak do toho asi mnoho dnů prší, tak to opravdu není
dobré. Naštěstí nebyly nikde na sjezdovkách vyloženě ledy. Ty ale byly
kompletně po celé příchozí cestě od parkoviště do areálu. Nedalo se ani
přijít ani odejít. Posyp žádný. V tomto by středisko mělo něco
rozhodně udělat. A ne to nechat jako jeden velký led.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Když jsme přijeli kolem 11. hod., tak byla v provozu i Tatrapoma, ale po
obědě ji již vypnuli a jezdila jen lanovka s bublinou. Bohužel sedačka byla
mokrá a naše zadní části těl se brzo proměnily v obří mokrost.
Zalidněnost:
Lidí tu bylo na toto hnusné počasí víc, než jsme očekávali. Holt
jarňáky začaly. Čekání na lanovku bylo max. do 5 minut.
Občerstvení a aprés-ski:
Byli jsme v hlavní restauraci, která byla fost narvaná, ale sedli jsme si.
Jídlo dobré a kupodivu i cenově snesitelné. Ještě tu bylo hodně dalších
míst, kde se dalo občerstvit, ale nikde jinde jsme nebyli. Ale je super, že
není člověk odkázaný jen na jedno místo.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do střediska od Brna dobrá, cesty v pohodě, jen poslední výjezd
ke středisku už byl pokryt ledem, ale naštěstí posypaný štěrkem.
Parkování stejně tak, led s trochou štěrku. Ale když jsme odpoledne
odjížděli směrem na Polsko, tak jsme naprosto blbě vybrali nejkratší
cestu přes Orlické Záhoří. Absolutně nedoporučuju. Se stoupajícím
terénem začíná souvislý led na silnici. Nahoru to ještě nějak vyjedete,
ale sjezd dolů na druhou stranu kopce je nejhorší peklo, co jsem kdy zažila.
Na ledu se nedá přibrzdit, jsou tam ale asi dvě ostré zatáčky a tam jsme
se odráželi od sněhových závějí kolem cesty, jelikož na straně cesty
směrem dolů není ani svodidlo.