Sjezdovky:
U první lanovky Slon byl trochu méně zasněžený dojezd, ale to bylo
jediné místo v celém středisku. Jinak se lyžovalo opravdu na sněhu, což
je při současných podmínkách téměř zázrak. U Slona je též kroutivá
sjezdovka vedená lesem a fun line (pár klopených zatáček a tunel). Druhou
lanovkou Sněžník se vyjede na krásné svahy, které vypadají jako v
Alpách. Hezký kopec je i špička nad lanovkou, kam se dá vyjet malou
pomou.
Sněhové podmínky:
Na poměry fantastické, téměř žádné bláto po celém středisku.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovka Slon je dost pomalá čtyřsedačka. Lanovka Sněžník mi přišla
modernější a rychlejší. Byly tam i vleky, ale my použili pouze pomu na
vrchol nad lanovkou. Většinou obsluhovaly mírné svahy vhodné pro učení
nebo rodinky.
Zalidněnost:
Ráno OK, u pokladny fronta nebyla. Kolem desáté se objevily fronty, ale
během půl hodiny zmizely a celý den už se netvořily.
Občerstvení a aprés-ski:
Musím pochválit dětské ski centrum Amálka. Je to hezký prostor s
pojízdným pásem, takovým chytrým kolotočem a funkčním dětským
hřištěm. Kromě toho je zde bar s dobrým pivem a pěkné záchodky, dokonce
i s přebalovacím pultem!
Naopak zcela odstrašující byla návštěva chaty Slaměnka u horní stanice
lanovky Sněžník, kam jsme zašli na oběd. Ceny horší než v Krkokoších
(svíčková 175,-, plněné knedlíky 135,- atd.) a ještě k tomu kvalita
jídla příšerná. Byly tam hezké jen výhledy. Na jídlo tuto chatu opravdu
nemohu doporučit.
Doprava do střediska a parkování:
Parkování zadarmo, celkem OK. Po středisku jezdí skibus, který nám
poradila ochotná obsluha, a tak mohla babička s mazlíkem dojet do Amálky, i
když jsme parkovali dole u lanovky Slon. A samozřejmě neměli lyže, a tak
tam nemohli dojet po kopci jako my 