Engelberg aktuální report z 09.03.2016

Sjezdovky:

Dalo by se říci, že areál má přinejmenším tři patra a ne všechna jsou mezi sebou dobře propojená. V horní části se nachází vlek a sedačková lanovka Ice Flyer, která vede nad ledovcem a tipla bych, že je největší atrakcí hlavně v létě pro asijské turisty, u horní stanice je foťák, který vám pořídí fotku. Pro lyžaře jízda touto lanovkou není nic extra a jezdit tu půl dne, budete mít pěknou sbírku fotek . Od lanovky na začátek sjezdovky je to ovšem z nepochopitelného důvodu do kopce, takže časté opakování jízd se asi většinou nekoná. Horní sjezdovky na ledovci jsou víceméně izolované, pro návrat do nižších pater je potřeba buď zdolat neupravovanou sjezdovku Rotegg nebo sjet kabinou na Stand.
Mezi Standem a Trübsee se nachází jakési druhé patro a v obdobných nadmořských výškách se na protisvahu pod Jochstockem nachází další sjezdovky. Obě tyto části spojuje obousměrná sedačková lanovka Trübsee Hopper, která pomáhá zdolat plochý břeh jezera.
Dolní část areálu mezi Trübsee a Engelbergem tvoří především modrá návratová sjezdovka, která má několik pěkných širokých pasáží, především v úvodu je ale neskutečně plochá a místy také docela úzká, nicméně má částečně i paralelní červenou variantu. V tomto patře najdeme i několik vleků nad Gerschnialpem lemovaných modrými sjezdovkami, vyjma jednoho jsou však všechny mimo přestupní uzly i sjezdovky, a tedy zřejmě velmi obtížně dostupné - viděli jsme je pouze z lanovky.
V podstatě celý Titlis je červený, přijde mi to docela jednotvárné. Černé sjezdovky najdeme jen pod Jochstockem a kratičké úseky u sedačkové lanovky na Laubersgrat. Jediná použitelná modrá sjezdovka se nachází podél dvousedačky Engstlenalp - Jochpass. Modře značený je pak už jen zmiňovaný dlouhý sjezd do údolí a kratší sjezdovky u vleků nad Gerschnialpem.
Často, dokonce i na oficiálním webu, je zmiňována zdejší rarita - možnost zdolat 2 000 m převýšení na jeden zátah. Je to dobře možné pro vyznavače volného terénu, kteří mohou sjet pod kabinou a zamířit rovnou k Obertrübsee, odkud pak lze po sjezdovce nebo mimo ni pokračovat až do Engelbergu. Pro ty z nás, kteří se drží sjezdovek, ovšem v horní části potřebná sjezdovka chybí a plochý úsek podél jezera je nutné zdolat sedačkovou lanovkou, takže ten požitek z dlouhého sjezdu je pryč.

Sněhové podmínky:

Sněhu všude dostatek, v horních partiích výhradně sníh přírodní, ráno krásně umrzlý, naprostá paráda. Na dojezdu do údolí je použitý technický sníh, což tvoří obvyklý tvrdý až ledový podklad, ze kterého se seškrábává a ke stranám nahrnuje krupička, takže na úplném dojezdu vzniká skoro U-rampa .

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Páteřním přepravním zařízením je osmimístná kabinková lanovka z Engelbergu na Stand s mezistanicí na Trübsee. Moc času jsem tomu nevěnovala, ale za tu chvilku se mi nepodařilo dohledat, zda jde o zcela nové přepravní zařízení, nebo zda kabinka nahradila soustavu nějakých starších přepravních zařízení (našla jsem mapku s dvouúsekovou kabinkou na Trübsee). Alternativou ke kabince je pozemní lanovka a na ní navazující dvě visuté kabiny, což snad dříve byla páteřní přepravní zařízení. V současnosti je nikdo nevyužívá, když jsem před odjezdem sledovala stav, některá zařízení jsou i mimo provoz. A nikdo je nevyužívá ani v případě, kdy se při ranním výjezdu do střediska stojí u nové kabinky fronta. Byla to vlastně jediná fronta, kterou jsme museli za náš pobyt ve Švýcarsku vystát, ty dvouminutové čekačky nepočítám . Zřejmě bude časově výhodnější tuto ranní frontu vystát než volit tu zmiňovanou paralelní trasu.

Zalidněnost:

Vyjma ranní fronty na kabinkovou lanovku, která byla tak na 10 minut, se tvořila menší fronta ještě u sedačky Engstlenalp - Jochpass, protože jiná dobře použitelná modrá sjezdovky ve středisku zřejmě není. Na sjezdovkách převážně volno, trochu více lyžařů jen pod Jochstockem, především na modrých sjezdovkách.

Občerstvení a aprés-ski:

Nejzajímavěji se nám jevila restaurace u horní stanice kabiny Rotair, protože je tu restaurace jak s obsluhou, tak samoobslužná. Očekávala jsem ji větší a hodně zaplněnou, že možná budeme muset jinam, ale ačkoli alespoň ta samoobslužná je malá, byl volný i stůl u okna. Ceny překvapivě bez nějaké extra vysokohorské přirážky, například pizza za 14,80 CHF, půllitrové pití za 5,50 CHF.

Doprava do střediska a parkování:

Příjezd po silnici od Luzernu, silnice suché. Parkování za 5 CHF na den u dolní stanice kabinkové lanovky. I když jsme stáli na jednom z nejbližších parkovacích míst, blíž už jsou jen nějaká VIP místa, bylo to od auta k pokladnám a od nich ke kabince slušný kus cesty...