Sjezdovky:
Otevřeny všechny sjezdovky, tedy červená Portášky (1d) a modré
Modřín (2d), Babylift (3d) a Sagasserovy boudy (4d). Nezdá se to, ale
Portášky jsou dlouhé (1 600 m), v horní části velmi široké i sytě
červeně skloněné, takže za ideálních podmínek bych tu vydržel klidně
celý den. 
Sněhové podmínky:
V horní části areálu až 35 cm sněhu, dole jen do dvaceti centimetrů.
Na Portáškách se jezdilo po směsi technického a přírodního sněhu, na
Modřínu jen po těžkém technickém sněhu. Portášky měly sníh v
překvapivě dobré kvalitě (byl umrzlý), technický sníh na Modřínu byl
naopak velmi těžký. Boule ani vydřená místa se nikde téměř netvořila.
Jen škoda, že pravá (z pohledu shora) část Portášek vůbec nebyla
upravena.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V provozu byla všechna přepravní zařízení, tedy trojsedačka
Portášky, kotvy Hofer a Modřín, poma Sagasserovy boudy a dětské lano
Babylift. Trojsedačku jsem využíval spíše kvůli odpočinku, protože její
doba jízdy je vzhledem k nevelké rychlosti a častému zpomalování či
zastavování kvůli pěším turistům a běžkařům dost dlouhá.
Ke
sportovnímu lyžování se tedy více hodila velmi rychlá kotva Hofer.
Zalidněnost:
Téměř nulová – na sjezdovce nás jezdilo maximálně třicet.
Občerstvení a aprés-ski:
Vyzkoušel jsem boudu Danielku asi uprostřed Portášek – proškrtaný
jídelní lístek, tohle nemáme, tohle taky ne... Samotné jídlo (boloňské
špagety) průměrné.
Doprava do střediska a parkování:
Velké parkoviště, odkud se ale k lanovce musí po schodech.