Sjezdovky:
Ve středisku se nachází jedna hlavní sjezdovka s délkou cca 500 m a
převýšením necelých 100 m. Ve spodní části je pak umístěna kratičká
100 m dlouhá "sjezdovka" pro nejmenší (jak jsme vyslechli v řadě na vlek,
místní ji trefně nazývají Somárska lúka).
Sněhové podmínky:
Sjezdovka byla dostatečně zasněžena. Na horší časy zde mají
provozovatelé připraveny dvě velké homole sněhu, na kterých děti
trénují středověké dobývání hradů.
Vzhledem k sněžení a našemu času příjezdu na sjezdovku (až po 13.
hodině) už jsme se potýkali s poměrně velkými muldami, mezi kterými se
občas skrývaly dokonale hladké ledové plotny. S tím ale hold člověk v
tento čas už musí počítat.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dopravu nahoru zajišťuje stará, 500 m dlouhá poma, na "Somárske lúke"
najdeme lano s úchyty v délce 100 m. Vzhledem k počtu dětí se čekalo na
jídu v průměru asi 3 minuty.
Zalidněnost:
Chvílemi bylo před vlekem docela těsno.
Občerstvení a aprés-ski:
V areálu se nachází restaurace s docela dobrým jídlem, ale příšernou
obsluhou. Slečna s otráveným obličejem neumí pozdravit, nevšímá si nás.
Nejprve jsme ji tedy po 15minutovém čekání slušně poprosili o jídelní
lístek, dalších 10 minut nic. Jdeme si pro něj, s otráveným obličejem
nám ho vydá. Čekáme, že přijde zapsat objednávku, opět nic. Jdeme
objednat k pultu. Když donesou jídlo, slušně poděkujeme. Slečna se dívá,
ale neodpoví. Že by národnostní problém?
Příští víkendovku určitě půjdeme na oběd ke konkurenci.
Doprava do střediska a parkování:
Bez problémů, příjezd úzkou uličkou. Pracovníci na parkovišti i u
vleku vstřícní.