Sjezdovky:
Hlavní sjezdovka, po nepatrně více skloněném úvodu, přechází
téměř do roviny, a to až k dojezdu do dolní stanice. Vpravo, při pohledu
nahoru, zaregistrujeme ještě jeden trochu prudší úsek s kratším vlekem,
ale ten nebyl toho dne v provozu s odůvodněním, že je spuštěn pouze při
větší obsazenosti hlavního vleku. To je škoda, protože toto skromné
středisko by přece jenom mohlo získat trochu více na zajímavosti.
Sněhové podmínky:
Na kopci leží směs přírodního a technického sněhu, udávaná vrstva
je 70 až 80 cm, na trávu ani kameny jsem nikde na hlavní trati nanarazil. Jak
je to s úpravou tratí, nevím, ale po našem příjezdu cca v 9:40 už byl
povrch pokryt pěknými plotnami. Samotný dojezd se blížil spíše
kluzišti.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Hlavním zařízením je talířový vlek cca 500 m dlouhý (řádně
pomalý, tedy poma!), který obsluhuje hlavní část areálu, a cca 250 m
dlouhý vlek na prudší části. Mně osobně pomalý vlek nevadí, o to míň
jezdců se motá po trati.
Zalidněnost:
Zalidněnost ve čtvrtek byla velmi nízká, později dorazili další
lyžaři, ale celkově bylo na trati zcela volno.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvovnu tvoří klasický kiosek s klasickým sortimentem - vyzkoušeli
jsme jenom něco z teplých nápojů. Na toaletu je možné se vydat do
některé z Toi Toi buněk.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do střediska je ze Sedlece po místních komunikacích bez
výrazného značení nebo poutačů. Po průjezdu obcí Kvasejovice lze
zaparkovat na improvizovaném parkovišti u lesa. Místo je to trochu
dobrodružné, protože je skloněné a tvořil ho neposypaný led. Ten plynule
pokračoval až k příchodu ke kase - brusle s sebou by nebyly od věci.