Sjezdovky:
Sjezdovky se proti té hrabance, co jsem včera vyzkoušel na Labské, vůbec
nedaly srovnávat, byly překvapivě rovné, bez viditelných schodů mezi
přejezdy rolby a prvních asi 6 jízd vydržely bez rozrytí, pak hlavně ve
spodní části sjezdovek se začaly objevovat krupičné muldy. Hlavně v
perfektním stavu byla Fisovka, ta neměla chybu.
Sněhové podmínky:
Sněhu i tady je dost.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zato tady mě naštvali, ta špindlerovská pýcha slavná Innogy je ve
smrtelné křeči a prý už od soboty. Byly prý dny, kdy nejela vůbec, mají
tam nějakou závadu a prý s ní bojují. Dnes jela asi jen do půl desáté,
pak se zastavovala a poskakovala. Lidi, co seděli na sedačkách, tak je to
škubání vystřelovalo jako na horské dráze nahoru a dolů. Cesta nahoru se
mi protáhla místo obvyklých 6 minut na nějakých 13 minut. Takže 15 minut
ve frontě a 13 na lanovce, to dělá skvělé dvě jízdy za hodinu. Pak už se
vyplatí jen chodit pěšky, za chvíli to bude rychlejší. Mám dojem, že
jede třetí sezónu a už se sype... je to šrot italskej... A ani další
lanovky na tom nebyly lépe, Hromovka taky věčně stála, a dokonce už i ta
velespolehlivá dvojka u Fisky se začala opičit...
Zalidněnost:
Prvních pět jízd bylo ještě bez fronty, pak se to tam nahrnulo a bylo po
lyžování. Vytvořil se takový hrozen lyžařů, který se už skoro nedá
zmenšit a to samé bylo i dole na Hromovce. Dát 890 za lupen a prostát to ve
frontě... hrůza. Dneska v 10:00 hodin konec... a přesun. To, že se něco
děje, spolehlivě zjistíte, když i ty největší kopyta se přesunou na
Fisovku a tam je to pak mazec, lety nad Špindlem, ale po držce dolů...
Občerstvení a aprés-ski:
Nic, ale možná je to taktika, jak dostat lidi do jejich gastronomy.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta v pohodě, na horách nechumelilo, pouze v podhůří pár vloček.