Sjezdovky:
Na výběr v podstatě dvě, obě obsluhované vlekem. Lanovka je zde jen
kvůli přesunu ze spodní sjezdovky na horní.
Červenou (horní) jsme jezdili téměř celou dobu. Dostatečně široká,
poměrně rovná, hezky upravená.
Modrá (nižší) je v horní části úzká (alespoň od přejezdu z LD),
nicméně poté se rozšiřuje na slušnou dálnici. Stav byl i na konci dne,
kdy jsme po ní jeli k autu, velice dobrý.
Sněhové podmínky:
100% přírodní sníh, ráno pěkně utažený, po hodince a půl trochu
povolil, ale při troše snahy bylo možné slušně jezdit po celý den.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na dva úseky rozdělená trasa Špičák - Pancíř je obsluhovaná
prastarou jednosedačkovou lanovkou. Ta má své osobité kouzlo, ale nelíbí
se mi, že vede přímo pod naklánějícími se špičkami stromů, někde i
skrz větve (jen malé), ale hlavně - při pokusu zvednout lyže na opěrku
dojde k uvolnění zábrany - a ta se zcela otevře. Toto se mi z hlediska
safety velice nelíbilo.
Červená sjezdovka je obsluhovaná kotvou, místy trochu zajímavý průjezd
terénem, ale vesměs příjemné svezení.
Modrou obsluhuje talířový vlek, který jsme však nevyužili.
Zalidněnost:
Zde se dostáváme k tomu nejlepšímu... V celé horní části areálu bylo
současně nejvíce tak 10 lyžařů, což je paráda. Sjezdovka po většinu
času "jen pro nás". Díky tomu vydržela i v dobré kondici.
Občerstvení a aprés-ski:
Hospůdka na Pancíři - hezké prostředí, rychlá obsluha. Možná lehce
dražší, ale stojí za to.
Doprava do střediska a parkování:
Zaparkovali jsme u nástupu na Špičáku, parkoviště pro cca 10 aut.
Ovšem ani odpoledne nebylo plné.