Sjezdovky:
V provozu byla jen sjezdovka podél nejdelšího vleku. Ta je nahoře
mírnější, ve střední části se poměrně netypicky prudce stáčí a po
prudším středu zase následuje mírnější dojezd.
Sněhové podmínky:
Vzhledem k hustému sněžení, které dnes panovalo, a skutečnosti, že
jsem ráno volil spíše spánek než první stopu, jsme našli sjezdovku v
poměrně rozbitém stavu. Nahoře navátý sníh prudkým větrem, až to skoro
nejelo, uprostřed pár ploten zakončených vysokými muldami a rozoraná
spodní část. Nic příjemného, ale to nejhorší nás čekalo u stařičké
místní pomy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Před námi totiž nastupovali dva pravděpodobně méně zkušení
vyznavači prken. Nohy měly snad zauzlované, v nich připletenou pomu a do
toho brnka - téměř vražedná kombinace. První po peripetiích odjel, druhý
nakonec s vypětím všech vlekařových sil také. V ten moment to však ve
vleku škublo a hotovo. Nejelo se. Obsluha chvilku čekala, chvilku vysílala,
chvilku byla zavřená v boudě, pak odjel jeden skútr. Další vysílací
relace. Pak chtěl odjet druhý, ale nenastartoval. Tak přijel první a zas
odjel. Lidi postupně začali sjíždět z vleku, fronta se zkracovala. Obsluha
stále bez reakcí na lidi. Po dvaceti minutách stání ve frontě jsme se šli
zeptat, jestli mají nějaký časový odhad... Odpovědí bylo "něvieme". Tak
jsme to zabalili a šli do místního srubového hotelu, kde nám k jídlu
zahrála sympatická kapela.
Zajímavostí je rovněž budování lanovky, která sem byla zakoupena z
Kopřivné. Bohužel ji postavili snad na nejkratší sjezdovce, přestože se
nabízí o dost delší varianty (včetně nové sjezdovky).
Zalidněnost:
Čekání cca 8 až 10 minut.
Občerstvení a aprés-ski:
V hotelu dostanete místní speciality i klasickou českou kuchyň.
Doprava do střediska a parkování:
Na parkovišti vcelku chaos. Nikdo neřídil provoz, auta najížděla,
odjížděla, blokovala se navzájem, čekala, zapadala. Ale nakonec se uvolnilo
místo. Dojezd do prudkého kopce, ale dá se i bez řetězů, pokud v
odjíždějících autech sedí lidi.