Sjezdovky:
Po příjezdu ke Stohu to bylo jako v pohádce, na sjezdovce nějakých 70 cm
sněhu a na něm prašan, ale s takovou skořápkou, kterou bylo potřeba
rozjezdit. A pak to byla paráda lyžovačka... Pouze mě překvapilo, že na
Stohu inovovali zasněžování, a to tak, že přímo uprostřed sjezdovky
zadělali řadu zasněžovacích tyčí v počtu cca 20 kusů odspoda až
nahoru. Kdo tohle vymyslel... Až to někomu ulítne, tak se o tu tyč přerazí
vejpůl, zvláště když nekteré z těchto tyčí nebyly ani obalené
matrací. To dělá ze Stohu docela nebezpečnou sjezdovku, doteď stačila
její prudkost.
Sněhové podmínky:
Sněhu dost, na manžestru byl prašan, ale mohlo ho být o trochu méně,
až to utáhnou, tak to nechci zakřiknout, ale mohlo by to být dobré.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
I když asi nikdo z nás pár jedinců, co jsme tam byli, neplatil polovinu
jízdného, tak kotva jezdila sotva poloviční rychlostí, spíše třetinovou.
Vyjet nahoru to bylo snad na deset minut. Máme zaplaceno, proč nejedou
normálně, to je prostě hotovo! Hnus, jinak bych dal ještě o hvězdičku
víc.
Zalidněnost:
Nikde nikdo, musel jsem se štípnout, tohle bylo neskutečné. Tahle
sjezdovka ale není pro ty, co nalákali do střediska, tam by to pro ně ve
většině případů končilo asi nepěkně...
Doprava do střediska a parkování:
Ze Stohu cesta ve sluncem zalitých bariérách, nádhera! Ještě celkem
nádhera to byla až pod Studenec k rychlému pruhu, tam se to snažili ucpat
kamióny, projel jsem to jen tak tak a myslel jsem, že nejhorší mám za
sebou, ale chyba. Stále foukal silný vítr, na silnici nanášel spoustu
sněhu, který za Studencem na té rovince k Horkám namrzal a silnice byla jako
sklo. A na tom skle se tam postavil napříč náklaďák, tak jsem to otočil a
vzal to přes Borovnici. Myslel jsem, že jsem z nejhoršího venku, ale v těch
esíčkách pod Horkami to zaládovala kolona kamionů. Opět jsem se musel
otočit a jel jsem až přes Mostek, no hrůza, takovouhle cestu jsem ještě
nezažil, a to už jsem si myslel, že mě nic nepřekvapí!