Sjezdovky:
Přesto, že jsme na svah vyrazili až kolem oběda, divili jsme se, v jak v
perfektním stavu pista je. Netuším, zda to je standard, nebo je svah nějak
speciálně upravován pro trénující týmy, případně závody, ale
každopádně body nahoru! Škoda jen, že svah byl otevřen pouze k šestému
sloupu (cca 3/4 celé délky, bez nejprudší pasáže), z technických
důvodů.
Sněhové podmínky:
V neděli bylo znát citelné oteplení. Sněhu je aktuálně tak akorát,
žádné kameny nebo vydřená místa, pouze na dojezdu hnědý flek, jak to tam
prohrábla rolba.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Stoh je obsluhován kotvovým vlekem, který už má nejlepší léta za
sebou. Být tam jakákoli sedačka, jedná se o fantastický kopec. Takhle to
chvílema bolí i nahoru, navíc při naší návštěvě se vlek potýkal s
technickými problémy a odpoledne chvílemi stál. Pauzu jsme využili na
občerstvení.
Zalidněnost:
Na svahu bylo pár hobíků, co by se dali spočítat na dvou rukách a pak
se v tréninku v branách i mimo ně střídala trénující mládež. Na vlek
jsme čekali pouze jednou asi dvě minuty.
Občerstvení a aprés-ski:
Na dojezdu je malý bufet. Z dálky vypadá zavřeně a zanedbaně, ale
dostali jsme dobré párky v rohlíku (45 Kč) a horkou čokoládu (55 Kč). O
kousek dál se dá občerstvit v restauraci hotelu Stoh.
Doprava do střediska a parkování:
Hned u sjezdovky je k dispozici parkoviště zdarma. Jediné mínus v tomto
směru bylo, že celé parkoviště byl jeden led a přemístit se i těch pár
metrů na svah opravdu dalo zabrat. Nouze nebyla ani o pády.