Sjezdovky:
Ve středisku jsou tři sjezdovky: hlavní, nejdelší červená a krátká
modrá jsou na severních svazích, žlutá rovinka na svahu jižním. Červená
je delší, 550 metrů, poměrně široká, na počátku povlovnější, pak
krásně padá dolů. Modrá je dost krátká, tak pro malé lyžaře, kteří
už umějí stát na lyžích a něco málo sjedou. Žlutá je opravdu pro
nejmenší začátečníky. Hlavní problém střediska vidím v tom, že není
možné přejet z modré na červenou: když třeba jeden lyžuje s dětmi na
modré a druhý by si chtěl užít trochu lyžování, musí se vydat pěšky
nějakých skoro 300 metrů a pak to samé si vyšlápnout zpět po úzké
příjezdové cestě.
Sněhové podmínky:
Sněhu byla spousta, modrá byla pěkně urolbovaná, i když na jejím konci
bylo pár děr se ztvrdlým sněhem a děcka to občas vykolejilo. Červená
vypadala dobře upravená, je na ní i večerní lyžování, které jsme ale
nevyužili.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Modrá sjezdovka byla obsluhována pomalou pomou, pro děti vhodné, jen
občas za ty dvě a půl hodinky se někde zasekla, buď snowbordista vyhodil
lano, nebo u výstupu někdo terčík někdy odhodil na vypínač lanovky, pak
se vlek zastavil, dokud si to vlekař nevyšlápl a nedal do pořádku. Problém
byl také v tom, že si vlekař udělal polední přestávku, takže když jsme
si koupili tříhodinovou a začali v 10 hodin, reálně jsme museli končit o
půl jedné. Přecházet na jinou sjezdovku už nemělo cenu. U červené
sjezdovky jsou dva vleky, v provozu byl pravý, delší, což zřejmě při
počtu lidí plně stačilo. Žlutá „rovinka“ obsluhována pomou jela
stále. Turnikety jsou bezdotykové, s kartou na zálohu 100 Kč. Výhoda je
cena, za tříhodinovku pro dospělého a dítě jsem dal 378 Kč (se slevou 10
procent na rodinný pas).
Zalidněnost:
Obrovská výhoda byl malý počet lidí. Na modré nás bylo v dané době
nejvíc osm, někdy jsme lyžovali i ve dvou. Červená vypadala také
liduprázdně, takže pokud člověk opravdu chce lyžovat, tak bez front v
každém případě.
Občerstvení a aprés-ski:
V hlavní boudě, kde se prodávají skipasy pod červenou sjezdovkou, je
malý bufet pro pár lidí. Naproti modré a žluté sjezdovky je restaurace
Kamzík, kde se dala dát polévka (výběr ze tří za 40 Kč) i hlavní jídlo
(vepřoknedlo za 100 Kč).
Doprava do střediska a parkování:
Klepáčov je u hlavní cesty ze Šumperka do Rýmařova, odbočka v
zatáčce ve směru ze Šumperka. Od tohoto místa byla místní cesta na
uježděném neposypaném sněhu, dvě auta se na ní nevyhnou. Přímo pod
červenou sjezdovkou, pod pokladnou, parkování tak možná pro 15 aut (proto
asi tak málo lidí na sjezdovce), když máte štěstí, zde se koupí skipasy
a může se ještě dalších cca 300 metrů vyjet dál pod modrou sjezdovku.
Tady zaparkuje tak 5 aut u cesty (jedno se nám podařilo ukořistit),
parkoviště pro cca 8 aut je i u restaurace Kamzík, pro hosty. Navigace
ukazuje i možný příjezd od Rýmařova, odbočka doleva za sedlem Skřítek,
ale to není pro auta, spíše pro saně, nebo pro otrlé s řetězy. Jestli je
to průjezdné po celé délce, nevím, neriskoval bych to.