Sjezdovky:
Sjezdovky v Karlově jsou sice kratší délkou, ale jsou jesenickou
klasikou. V době návštěvy jsme jezdili na sjezdovce Praděd (trochu se to
plete s vlastním Pradědem, ale to je jinde) a posléze jsme přejeli k
Hornímu Václavovu na sjezdovku Čerťák. Čerťák je povahou modrý (jako
červený bych ho neklasifikoval), ale trochu delší (kolem jednoho
kilometru).
Sněhové podmínky:
Sjezdovky jsou dosněžované, v každém případě v polovině ledna bylo
sněhu dostatek.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Nová dvousedačková lanovka v Karlově ještě nebyla v provozu,
využívali jsme tedy vleky. Výborná je čtyřsedačková lanovka na
Čerťáku. Také musím ocenit, že konečně se v Karlově začínají
sjednocovat skipasy, i když to ještě stále není vše v jednom a některé
sjezdovky se platí zvlášť. Pozor, mezi Ski Karlov - Praděd a Ski Karlov -
Klobouk je několik vleků, které mají jiného majitele a jiný skipas,
podobně mezi Ski Karlov Praděd a areálem Myšák. Čert aby se v tom
vyznal.
Zalidněnost:
Lednový pátek nepřitáhl do Karlova příliš lyžařů, mohli jsme si
užívat volné sjezdovky, zvláště Čerťák. Ale víkendy bývají
jiné.
Občerstvení a aprés-ski:
V Karlově je dost hospod a hospůdek, jen u Čerťáku člověk nemá na
výběr.
Doprava do střediska a parkování:
Dopravit se do vlastního Karlova není velký problém, i když se musí
dávat pozor zvlášť na sněhové jazyky. A pak dávat pozor, do kterého
střediska vlastně jedete a odbočit na správné parkoviště. U Horního
Václavova se splést nic nedá, jen se nesmí jet dál (to by bylo až k
areálu Avalanche). Ale ta silnice vedoucí k lanovce v polovině ledna byla
spíše zasněžená polňačka.