Celkový dojem z návštěvy střediska
Pobyt jsme vyhráli ve společné soutěži SNOW a Rakouské centrály.
Níže je pár poznatků, které by mohly být užitečné pro ostatní lyžaře
a zvláště rodiny s miminkem.
Tak nejdříve k zemi – Vorarlbersko je nejzápadnější část Rakouska,
což je při cestě z Brna takových 10 h jízdy i se zastávkami. Není to
nejblíž, ale ani nejdál a když vezmu, že Češi jezdí hodně do Itálie,
tak je to srovnatelná vzdálenost (např. jako italské Trento). Jeli jsme
přes Rakousko, i když je možné jet i přes D1 a Německo. Cesta úplně v
pohodě, ani zácpy nebyly. Všechna odpočívadla a benzínky mají
přebalovací pult a jsou vybaveny pro cesty s miminkem (nejsem si jistá, jak
je to v Česku). Z vlastní zkušenosti je lepší vyjet hodně brzy ráno,
mimino hodně cesty prospí. Zpáteční odjezd po 9 h nebyl nejlepší volbou,
ale dalo se. Pro maminky – je lepší sedět vzadu, mít vše po ruce (batoh s
jídlem, oblečením, hračkami včetně pár nových a ty v případě nouze
vytahovat).
Bydleli jsme v hotelu Valschena 3* (http://www.hotel-valschena.at/) - pěkný rodinný hotel,
milí majitelé, na pokoji postýlka, dali nám spoustu užitečných informací
a byli velice přátelští. Jejich restaurace Brandher Hof byla gurmánským
zážitkem (v rámci polopenze je večeře o 4 chodech včetně hovězího
steaku, lososa, kvalitních ryb, atd). Restaurace vypadá vyhlášená a má
luxusní a romantický náchech. Obsluha na jedničku a jídlo je
mimořádné!
Skipas – to bych řekla nejdůležitější bod našeho pobytu. Vím, jak v
Česku provozovatelé lanovek řeší půjčování skipasů. Proto bych chtěla
uvést, že v areálu Brandnertal tento problém vůbec nebyl, protože si
můžete legálně koupit skipas „shared“ pro 2 osoby, kam se napíší hned
jména. Při výjezdu nahoru s kočárkem si jeden koupí pěší nahoru a dolů
a na lyžování si skipas oficiálně střídáte. Pro orientaci, 6denní
skipas pro dva vyšel na 138 EUR!
Z praktického hlediska, jeli jsme sami s 9měsíčním miminkem a střídali
jsme se. Bylo to úplně v pohodě, manžel jezdil dlouhé těžké sjezdovky a
já jsem jezdila kratší červené. Ideální základna byla na terase
restaurace Einhorn, odkud vyjížděly i vleky. Bylo tam hodně rodin s
kočárky a menšími miminy, proto kdo má strach takhle jet, vážně nemusí.
Navíc Rakušáci jsou moc pozorní k malým dětem, bavil se s námi celý
hotel pozdravem „Hallo kleine Monika“.
Z Čechů
jsme potkali jednu rodinu, což může být lákavé pro všechny, kdo chtějí
jet do areálů, kde nezní čeština ze všech stran.
Musím říct, že letos bysme normálně asi lyžovat nejeli, právě ze
strachu cestování s miminem, i když jsme zarytí cestovatelé a cestování
je navíc moje profese, ale jsem ráda, že jsme to absolvovali, mimino se
ukázalo být cestovatel a doufám, že brzy z něj bude malý lyžník.
Níže naše společné foto během après-ski.
Nejsilnější zážitky a zkušenosti z návštěvy střediska
Sjezdovky:
Krásné, rakouská kvalita, všechny obtížnosti.
Sněhové podmínky:
Byli jsme v březnu, půlka týdne nádherné jarní lyžování plné
slunce, druhá půlka týdne sněžení a nový prašan.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Super.
Zalidněnost:
Pohoda, žádné čekání, pár lidí na sjezdovce.
Občerstvení a aprés-ski:
Vynikající.
Doprava do střediska a parkování:
Z Brna je to dál, ale po dálnici cesta utíká, poslední část je hodně
tunelů (cca 50 km, jestli se nepletu).