Brandnertal aktuální report z 08.01.2022

Sjezdovky:

Brandnertal jakožto západní část Montafonu disponuje 64 km sjezdovek a několika možnostmi ski-routů. Převážně se tu jezdí na červených nebo modrých sjezdovkách, černých je poskromnu a na většině nebylo během naší návštěvy dost sněhu. Začali jsme u hlavní lanovky PalüdBahn, která vede z obce Brand a přestupuje se k ní lanovku k vrcholu Glattjoch (nejvyšší bod areálu ve 2 000 metrech). Kombinovaný sjezd po pistách č. 6 a 11 dá docela zabrat, byť ho přerušuje kratší traverz.

Dále jsme ocenili "čtyřku" svážící se k druhé kabince v areálu, která je přírodní - hravá. Na vrcholových sjezdovkách jsme se kvůli počasí tolik nezdržovali. Díky tomu jsme si oblíbili i dvacítku vedoucí do Bürserbergu (jen 890 m n. m.), která byla velmi dobře zasněžená, přestože kolem leželo jen asi 10 cm sněhu.

Sněhové podmínky:

U dolních stanic zhruba 30 cm přírodního, ale na otevřených sjezdovkách bylo sněhu dostatek a vydřených míst bylo minimum. Asi tři sjezdovky se ještě dosněžovaly, a tak se na nich nemohlo jezdit. Nahoře něco přes metr sněhu, což na jízdu ve volném terénu stačilo. Při rozumné volbě stopy nehrozilo nebezpečí škrtnutí o kámen. Ráno poměrně slušně sněžilo a rolbaři stihli znovu projet jen asi třetinu tratí. Díky tomu byly sjezdovky z Glattjochu dost náročné. Naštěstí sníh byl poměrně lehký. Sjezdovky, co byly ujeté ještě ráno, byly díky nízké zalidněnosti slušné. Nebyla to jízda po italském manžestru, ale v prašánku se hezky točily oblouky.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Z Brandu vedou dvě pěkné kabinky a kopec Loischkopf spojuje velmi moderní kabina. Okolo sice vede traverzová sjezdovka, ale kvůli odstávce vleku Faregg jsme museli jet kabinou i zpět. V areálu jsou pak ještě dvě rychlé odpojitelné sedačky a jedna sedačka s nástupním pásem. Vrch Loischkopf je obsluhován v dolní části hodně retro dvousedačkou a pomalejší dvousedačkou se jede i na samotný vrchol. Na to už v Alpách úplně nejsme zvyklí, ale zase se jedná o příjemný retro zážitek s prázdnou sjezdovkou. Jen se nestihne tolik jízd.

Velmi jsme si užili ski-route Lorenzital, kde se od lanovky přejede do velmi širokého "žlábku" a příjemným sklonem se sjíždí k Parfplienzu.

Skipas pro dospělého na den stojí 53 eur, což je poměrně průměrná cena v rámci Rakouska. Vzhledem k nevelikosti střediska by mu ale slušelo o pár euro méně.

Zalidněnost:

Úplné liduprázdno v sobotu nebylo, ale nemuseli jsme nikde ani minutu čekat na lanovku. Všechno to hezky odbíhalo, jen ve vajíčkách jsme občas jeli ve více lidech, a tak jsme si nechali nasazené šátky (bylo to tolerováno, respirátor jsme nemuseli vytahovat, ale záleží na vlekaři). Na sjezdovách pak příjemně. Člověk se nemusí nikomu vyhýbat, což činí lyžování i bezpečnější.

Občerstvení a aprés-ski:

Oběd jsme si dali u horní stanice propojovací kabiny – v restauraci Frööd. Cedule upozorňují na kontrolu certifikátů, ta se ale nekonala. Nicméně ceny jsou ve Vorarlbersku ovlivněné blízkostí Švýcarska. Nejlevnější špagety stojí přes 10 euro, třetinka piva 3,80 eura. Zhruba jako v nějakém top středisku v Tyrolsku nebo Salcbursku. Kolega zvolil jelení klobásu s bramborovým salátem za 13 eur a pochutnal si.

Doprava do střediska a parkování:

Z Prahy je to nějakých 630 km, ale při vhodné konstelaci se to dá zvládnout i pod 6 hodin, (a není myšleno, že se jede po německé dálnici 200), běžně počítejte raději se 7 hodinami. Nejvýhodněji se jeví cesta přes Mnichov a Memmingen. Jediným poplatkem je rakouská známka. (Teoreticky by se dalo jet zadarmo po rakouské dálnici až do Hohenems a poté přes Feldkirch a boční silnicí, počítejte pak ale 30 minut navíc).

Středisko se nachází asi jen 8 kilometrů od dálnice. Stoupání není extrémní. Ráno sněžilo, ale serpentiny do Brandu byly bez sněhu. Na parkovišti pak čerstvá vrstva sněhu, takže bylo potřeba trochu obezřetnosti. Za parking se neplatí.