Sjezdovky:
Když jsme přijížděli, vypadalo to tak všelijak, ale nakonec se
ukázalo, že je vlastně v provozu ještě vše. Ano, na modré, kam se opírá
slunce již bylo pár míst, kde prosvítal trávník, ale vlastně to vůbec
nevadilo, protože bylo kolem dost prostoru, kudy je objet. Červená byla po
ránu docela přimrzlá, což v zastíněných částech vydrželo po celou dobu
naší návštěvy.
Sněhové podmínky:
Vzhledem k poslednímu lyžovacímu víkendu na Rališce už byl sníh místy
nahnědlý, ale to bylo asi tak vše, na žádné kameny jsme nenarazili, sem
tam byly úseky s nafoukaným lesním materiálem
Červená pak byla zasněžená až dolů a věřím, že vzhledem k
očekávanému ochlazení by se zde možná i příští týden ještě jezdit
mohlo. Očekávali jsme jarní břečku, ale nakonec se z návštěvy trochu
nečekaně vyklubalo velmi příjemné polyžování.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V provozu už byla jen starší dvousedačková lanovka, která jela vcelku
pomalu, ale člověk alespoň načerpal nějaké ty paprsky.
Zalidněnost:
Naprosto mizivá - první půlhodinu od osmé ráno jsme zde byli jen my + 2
lidé, kolem deváté tak do 10 osob a když jsme v deset odjížděli,
lyžovalo zde max. 20 lidí.
Občerstvení a aprés-ski:
Pro pití jsme zabrousili do nové restaurace, zvenku neomítnuto, vevnitř
už zařízeno a v provozu, od stolů pěkný výhled na sjezdovku. Starý bufet
a přilehlé unimo stavby na dojezdu červené šly k zemi.
Doprava do střediska a parkování:
Vše na asfalt.