Sjezdovky:
Většinou jsme jezdili po dvojce, modré Turistické. Mám ráda nonstop
sjezdy a moje nohy vydrží snáze jezdit po celý den. Náročnější je
pěkná trojka, červená FIS, a jednička, červená Hromovka. V poslední
třetině modré jsou dvě místa, kde se tvoří hloučky, duševně se
připravující na dokončení sjezdovky. Tady je dobré nezastavovat vůbec a
jet, dokud stojící nezačnou pokračovat v jízdě. Červená FIS je vhodná
pro odpočinek od davů.
Ve středu jsem já měla problém při posledních jízdách asi 100 metrů
na dojezdu modré, něco se tam stalo s kvalitou sněhu a mě to strašně
tahalo za paty. Při úplně poslední jízdě, při návratu na parkoviště
pod Hromovkou po dvojce, červené Hromovce, jsem viděla, že mnozí lyžaři
mají problém ji sjet, tam se vytvořilo asi nejvíc ploten.
Sněhové podmínky:
35 - 65 cm sněhu udávala tabule v úterý. Nazvala jsem ho vlhkým
prašanem. Ve středu bylo určitě o několik centimetrů více a slovo vlhký
se dalo vynechat. Podklad pod čerstvým prašanem byl zmrzlý, takže se sem
tam objevila nějaká plotýnka, žádný velký problém to však nebyl. Boule
nebyly skoro žádné, a když se vytvořily, naši polští přátelé je
rozplužili. Sněhové podmínky byly na všech třech uvedených sjezdovkách
podobné.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na Hromovku jezdí lanovka Hromovka, na Přední Planinu Innogy. Na Innogy
bývá problém s obsazeností sedaček. Několikrát se nám podařilo jet ve
dvou. Ono je to ale někdy těžké se srovnat, např. jsme stáli dva úplně
vpravo a na poslední chvíli se nebylo možno přesunout na dvě volná místa
úplně vlevo.
Zalidněnost:
Ve Špindlu počítám vždy s větší zalidněností. Nejvíc mi vadí ve
frontách, nejdelší se tvoří ve Svatém Petru. I tentokrát byla největší
hustota na sjezdovce modré. A občas mě to i baví, jet slalom mezi
ostatními. Kolem 11. a 14. hodiny byly fronty na Innogy největší. Jednou
jsme to spočítali i na 14 minut. S trochou taktiky to jde rychleji. Vadí mi
okopávání lyží ve frontě lyžaři a snowboardisty sunoucími se za mnou.
Ještě horší je postávání sportovců v místě výstupu z lanovek.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvovali jsme se nyní z vlastních zásob. Já se také nerada
zdržuji v době platnosti skipasu. Ale všimla jsem si, že občerstvovací
místa prázdnotou nezejí.
Doprava do střediska a parkování:
Při příjezdu k P2 jsem prohlásila: Co tam najíždí aut! To lidi
chtějí v tomto počasí lyžovat, nebo jako my musí (s předplaceným
Gopassem)? My jsme tentokrát nepřijížděli z dálky, ale zpod Medvědína,
takže jsem viděla i rychle se plnící parkoviště P3 ve skiareálu
Medvědín. Jinak ve Špindlu i ve městě se dalo jezdit na běžkách po
bílém sněhu, ale jak jsme se blížili k Vrchlabí, sněhu i po okolních
kopcích bylo čím dál tím méně, až najednou nebyl vůbec žádný.