Valmeinier Valloire aktuální report z 14. - 19.03.2010

Celkový dojem z návštěvy střediska

Savojské Alpy v minulém týdnu potěšily těmi nejlepšími podmínkami, jaké si mohou lyžaři přát – prachovým povrchem sjezdovek s pevným, vodivým podkladem, sluncem již hřejícím, ale mrazivými teplotami chránícími kvalitu sněhu. Valloire je jednou ze dvou ubytovacích základen areálu se 150 km sjezdovek na jižní straně údolí Maurienne. Atraktivita tohoto francouzského obra je však přebita nedalekým komplexem Tří údolí, navíc čeští lyžaři mířící do zdejšího areálu dávají přednost „stanici“ Valmeinier, která narozdíl od starobylého Valloire vznikla na rýsovacím prkně a je tedy 100% lyžařsky „bezbariérová“. Mnoho se ale nenachodíte ke sjezdovkám ani ve Valloire, jehož malé centrum obrostlo sympatickými rezidencemi s docházkou několika desítek metrů k nejbližší lanovce.

Polovina března je požehnaný čas, v němž se statistickou pravidelností přinejmenším část Alp ovlivňuje azorská anticyklóna zajišťující slunečné počasí. Pomalu začíná ubývat i hostů. Pokud navíc ještě není příliš teplo, nastávají rajské – jarní – podmínky. Ve Valloire taková idylka vládla prakticky po celý týden, teprve s jeho koncem se oteplilo výrazněji a sníh firnovatěl i ve vyšších polohách. Do té doby se dalo užívat kompaktního prašanu i ve většině volného terénu.

Milým překvapením byla i prakticky bezchybná každodenní úprava sjezdovek, která si nezadala ani s vyhlášenou italskou. Vymanšestrováno bylo vše, co zřejmě být mělo – tedy vyjma (některých) boulemi šlechtěných černých. Obzvláště hlavní valloireský svah Setaz s tratěmi závodních parametrů nabízel téměř nepřetržitou carvingovou nirvánu – i díky tomu, že černým tratím se typický zdejší „rodinný“ návštěvník spíše vyhýbá. Nejvíce se jich naopak hemží na širokých červeno-modrých sjezdovkách podél sedačkových lanovek na hřebeni Crey de Quart a také nad Valmeinierem.

Areál pod sedlem Galibier, proslaveným i díky Tour de France, je nabit vděčnými, přehlednými sjezdovkami lehčí střední obtížnosti s typickým francouzským bonusem ve formě několika značených, ale neupravených tratí a rozsáhlého volného terénu. Je zároveň poměrně hustě propojen, takže z jednoho místa na druhé obvykle vede více variant tratí – a vždy alespoň jedna modrá. Na francouzské poměry překvapí „nízká“ nadmořská výška, jen lehce převyšující dvouapůltisícovou hranici. Ty nejhezčí sjezdovky (alespoň z pohledu pokročilejšího lyžaře) jsou ale naštěstí situovány k severu.

Z hlediska pestrosti vyžití (obchůdky, restaurace, kino, jednou týdně trh, ...) i atmosféry vede maloměstské Valloire, pročesávané až do večera v 15minutových intervalech skibusem, nad čistě rezidenčním Valmeinierem, které plní úlohu lyžařské stanice obležené (poněkud subtilnějšími) sjezdovkami. Cenou je o něco lákavější Valmeinier, i když nepříliš výrazně, a tedy „masy“ se soustředí spíše tam.

Ačkoliv skipas pokrývá jen vlastní areál Galibier, ze dna údolí Maurienne se jako chapadlo do Val Thorens nabízí ještě kabinková lanovka Orelle (cca 30 min z Valloire) a okolo hodiny cesty jsou vzdálené i další, „menší“ areály – Val Cenis, Aussois či La Norma.

Nejsilnější dojmy:

Sjezdovky

• domovský svah Valloire – Setaz – ve spodní partii bičují široké a poměrně strmé lesní průseky (červené, černé), v horních bezlesých partiích pak přehledná, ale rovněž svižnější červená
• nejvděčnějším místem pro pohodové kroužení je 6sedačka Brive na západní straně hřebene Crey du Quart mezi oběma letovisky – obtékají ji nenáročné červené sjezdovky a v jejím okolí jsou i další podobné tratě s pomalejšími lanovkami či vleky
• z Crey du Quart na sever stékají svižné až slalomové, ale přehledné tratě, vrcholící černou Grandez Drozes
• nad Valmeinierem se vine spleť poněkud točitých a subtilnějších, především modrých sjezdovek – atraktivnější výjimkou je dlouhá červená z Le Gros Crey až do Valmeinier 1 500 s 1 000m převýšením
• většina hlavních sjezdovek je dostatečně prostorná, užší jsou především zelené a modré sloužící jako propojovací cesty

Sněhové podmínky

• dostatek sněhu na všech svazích, i když ne v přílišném množství
• pevný, vodivý podklad a na něm vrstva sypkého prašanu – od konce týdne postupně odtávající i ve vyšších polohách
• perfektní a každodenní úprava sjezdovek včetně strmých pasáží

Komfort

• areál je prolinkován především sedačkovými lanovkami, v podstatě není nutné nastoupit na „trhavou“ rychlopomu
• kabinka z Valloire na Crey du Quart moderní, prostorná, bezbariérová, zatímco na Setaz stísněnější a poschoďová
• časté jsou i pomalejší sedačkové lanovky, vždy bez krytu (prý zhoršujícího stabilitu lanovek ve větru)
• celý areál je velmi kompaktně propojen a i díky mnoha variantám tratí prakticky nemá „úzké“ nadmíru frekventované křižovatky
• všudypřítomné rozcestníky, interaktivní infotabule u nástupních stanic, horská služba na hlavních vrcholech
• promyšlené je i tyčové značení sjezdovek, kde kromě jména figuruje i postupně se snižující číslo, přibližně vypovídající o vzdálenosti do cíle tratě
• skibus jezdí v 15minutových intervalech od cca 8 do 20 hodin

Zalidněnost

• příjemně živá – bez front na většině lanovek a s dostatkem prostoru na sjezdovkách
• největší nával vznikal u atraktivních lanovek atypicky vždy mezi třetí a čtvrtou odpoledne
• i díky trvanlivému sněhu se dokonce i na strmých tratích tvořilo jen minimum nerovností

Občerstvení a aprés-ski

• horské restaurace a bufety na všech hlavních křižovatkách lanovek
• Steak Haché Frites (mletý řízek s hranolkami) 7,20 EUR
• Paninis (sendvič – se sýrem, šunkou atd.) – 6 EUR
• Crepes (palačinky s cukrem, nutellou atd.) – 3–4 EUR
• limo – 3,60 EUR

Doprava do střediska

• hlavní příjezdová cesta vede buď ze severu (Německo, Basilej, Ženeva, Chambéry), nebo z jihu (Bodamské jezero, Bellinzona, Milano, tunel Frejus) – jižní je kratší, teoreticky rychlejší, ale dražší, neboť kromě nezbytné švýcarské dálniční známky je navíc vhodná i rakouská, oproti severní cestě se více zaplatí na italských dálnicích (oproti francouzským), drahý je i tunel Frejus (35,10 EUR!)
• z údolí Maurienne se strmě stoupá do Valloire i Valmeinieru (cca 15 km)

Plus lyžařského areálu:

• velký, kompaktní a členitý areál s převahou „střední“, červené třídy sjezdovek
• nechybí žádný typ tratě (pohodová dálnice, slalomák, boule, ...)
• poměrně široké tratě (Setaz, Crey du Quart)
• odevšud vedou „záchranné“, zelené či modré cesty
• fotogenická horská kulisa
• ubytování přímo u sjezdovek nebo v minimální pěší vzdálenosti

Minus lyžařského areálu:

• relativně nižší nadmořská výška – bez typicky savojských vysokohorských terénů (i sněhové trvanlivosti)
• mix moderních i starších, méně pohodlných lanovek včetně „náročnějších“ rychlopom
• serpentinovité a celkově užší tratě ve Valmeinier 1 800
• omezený rozsah terénu v lese při nepřízni počasí

Plus ubytovacího střediska:

• pulsující, ale přitom malé městečko s kostelíkem a celoročními obyvateli
• pohledné, moderní a dobře vybavené rezidence v blízkosti sjezdovek
• všestranné a dobře dostupné nelyžařské vyžití: pěší a sněžnicové stezky, bruslení, sáňkování, paragliding, kino, animační program, ...
• výborně fungující skibus

Minus ubytovacího střediska:

• sjezdovky v pěší vzdálenosti od rezidencí

Odkazy:

www.galibier-thabor.com