Venet aktuální report z 12.03.2022

Sjezdovky:

Typickou sjezdovkou Venetu je klikatá, vcelku sportovně proměnlivá červená - kromě černé Verlängerter Steilhang (1b) a modré Übungsgelände je takovými tratěmi tvořena vlastně celá severní strana. Hodně zakroucená je Rifenal (1a), naopak o něco přehlednější je Hüttenlift (4).

Jižní strana nabízí modrou Panorama-Abfahrt (5), jež je zároveň sáňkařskou dráhou (vzhledem k nízké návštěvnosti to funguje bez problému), a červenou Meranzen (též Süd-Abfahrt; 6). Ze začátku se obě tratě všelijak proplétají, přičemž Panorama je zpočátku celkem plochá, přibližně od druhého rozcestí s červenou je ovšem svižnější a jedná se tak o odpočinkovou lesní projížďku s příjemnou vůní pryskyřice. Meranzen (6) by v první polovině sedělo spíše modré označení, avšak po podjezdu dvojsedačky DSB Venet Süd se rozdělí do několika prudších variant. Její spodní část k dolní stanici dvojsedačky byla oficiálně uzavřena, s opatrností se ale dala sjet a stálo to za to - milé svezení mezi lesem, loukami a dřevěnými domečky a navíc, na rozdíl od dojezdu modré, nebylo nutné na konci sundat lyže a popojít k lanovce pěšky.

Sněhové podmínky:

Nahoře údajně až 180 cm sněhu, s ubývající nadmořskou výškou samozřejmě ubývala i výška sněhové pokrývky až po "bílý pruh" na dojezdu do Rifenalu. Celkově ale bylo sněhu překvapivě dost (až na vydřenou černou Verlängerter Steilhang (1b)) a na většině severní strany vydržel velmi dlouho tvrdý; naopak jižně orientovaný dojezd Panorama-Abfahrt (5) už odpoledne trochu čvachtal. Úprava sjezdovek pěkná, manžestr leckde vydržel až do odpoledních hodin. Uzavřena skiroute Brunni-Venet Süd (7).

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Proč to nepřiznat: Venet je areálem lehce staromódním. Obě čtyřsedačky (Rifenalbahn (R) a Weinbergbahn (W)) jsou sice odpojitelné a Weinbergbahn má dokonce i bublinu, rychlostí ovšem nepřekypují. Stejně tak vleky Hüttenlift (H) a vrcholový Panoramalift (P) mají velmi pohodové tempo. Ale nic z toho vlastně nevadí, zpomalenému rytmu se člověk přizpůsobí a je to vlastně příjemné.

Zážitkem je potom výjezd téměř čtyřicetiletou dvojsedačkou DSB Venet Süd - průjezd mezistanicí (v níž je možno přistoupit) a voňavým prosluněným lesem byl jedním z důvodů, proč jsem jižní straně zůstal věrný déle, než jsem původně plánoval.

A ještě pro pořádek podotknu, že přístupovou kabinu Venetbahn (V) jsem vzhledem k zaparkování v Rifenalu nevyužil a že údolní vlek Riefenlift (RIE) nebyl v provozu.

Zalidněnost:

Zalidněná byla hlavně hospoda Zammer Alm, na sjezdovkách i lanovkách bylo poloprázdno - příjemná změna oproti Serfausu. Jednou jsem čekal na třetí sedačku (Rifenalbahn (R)) kvůli lyžařskému kurzu, jinak jsem jezdil rovnou od turniketu na nástupiště. A myslím, že jsem byl jediný ne-místní v celém areálu.

Občerstvení a aprés-ski:

Několik možností občerstvení, otevřeny však byly, pokud jsem si dobře všiml, pouze dvě: vrcholová restaurace Panorama-Restaurant a již zmiňovaná chata Zammer Alm. Zvolil jsem druhou možnost - příjemné prostředí, fajn jídlo, ale dlouhé čekání na něj (45 minut).

Doprava do střediska a parkování:

Po menším bludišti uliček v Zamsu jsem po horské silnici dojel do Rifenalu, kde jsem zaparkoval na bezplatném štěrkovém parkovišti hned u čtyřsedačky Rifenalbahn (R).