Engadin Svatý Mořic - Diavolezza Lagalb - aktuální report z 23.03.2022

Celkový dojem z návštěvy střediska

Čtvrtý den našeho pobytu v Mořici jsme vyrazili do střediska Diavolezza Lagalb, které je vzdáleno zhruba 20 km od známějších a větších středisek přímo nad městem, o kterých jsem psal už před pár dny. A i když naše očekávání nebyla příliš vysoká, ve finále jsme byli po všech stránkách příjemně překvapeni, protože i když i zde už pomalu do údolí přichází jarní teploty, oba tyto kopce díky své nadmořské výšce nabídly stále ještě luxusní lyžování.

Nejsilnější zážitky a zkušenosti z návštěvy střediska

Sjezdovky:

Den začínáme na Lagalbu, protože jsem měl obavu z fyzické náročnosti celodenního lyžování, neboť páteřními přepravními zařízeními jsou dvě velkokapacitní gondoly, které na vrcholu Diavolezzy doplňuje ještě rychlá čtverka s bublinou. A právě tuto sedačku jsme si chtěli nechat na odpoledne, až budeme stáním v gondolách unavení.

Když přijíždíme pod Lagalb na parkoviště, je na něm s bídou patnáct aut. Raději se jdu podívat, zda lanovka vůbec jezdí. Naštěstí ano, i přes naprosto minimální počet lyžařů. Když totiž po půl desáté poprvé vyrážíme na vrchol, tak jsme v kabině pro 80 lidí, která jezdí v pravidelném taktu 10 minut, pouze čtyři. Při dalších dvou jízdách už je to číslo mnohonásobně vyšší - to nás už jelo čtrnáct, přesně... Když z kabiny sleduji špičkově upravené sjezdovky, tak při první jízdě jsem napočítal obdobně pouhých dvanáct lyžařských stop.

I když Lagalb nabízí tři dlouhé sjezdovky s parádním převýšením téměř 800 metrů, teď na konci sezony je v provozu zhruba polovina z nich. Jde o páteřní červenou č. 21 a horní polovinu černé č. 22, která je ovšem v reálu proti obrázku ve skimapě výrazně kratší. Červená má po plošším začátku hodně sportovní charakter, je parádně členitá a širší přehledné pasáže se střídají se zatáčkami a změnami sklonu. Ve střední části sjezdovky je možnost několika variant. Spodní část černé č. 22 už byla zavřená, škoda, se sklonem 86 % jde o nejprudší sjezdovku Graubündenu. Stejně tak byla mimo provoz i červená č. 23, delší a méně prudká varianta sjezdu, která vede "okolo" kopce. Zřejmě se jim už na konci sezony nevyplatí udržovat celý areál pro těch pár desítek nadšenců, kteří sem zavítají. Zdatný lyžař kopec zvládne v taktu "své kabiny", tzn. 3x za hodinu.

Po třech jízdách tak děláme rychlý přesun autem pod možná kilometr vzdálenou Diavolezzu, kde je parkoviště už zaplněno podstatně více. Kolem jedenácté zde chytáme nějakou místní špičku, takže nahoru odjíždíme až druhou gondolou (kapacita 100 lidí). Ta při dostatku lyžařů pendluje v taktu okolo 10 minut, pokud jich je málo, tak se tento prodlužuje na zhruba 15 minut. Nahoře nás čeká nádherný výhled na čtyřtisícovou hradbu Piz Palü a Piz Bernina a ledovce stékající z jejich svahů.

V kotli na vrcholu je červená sjezdovka, která se ovšem brzy mění širokou modrou carvingovou dálnici se dvěma variantami. Tato je obsluhována rychlou čtverkou, jejíž obsazenost je i "ve špičce" s bídou čtvrtinová. Páteřními sjezdovkami jsou pak sjezdy do údolí v barvě červené a černé. Otevřená je již jen červená s několika objížďkami a variantami po trase, resp. dojezdem pod vedlejší Lagalb, kde vás pak k lanovce vyveze dlouhý pojízdný pás. Černá, přímá, o solidním sklonu, i když vcelku úzká, je již uzavřená, ale opět, evidentně to není kvůli sněhovým podmínkám, ty jsou i na ní pohledem shora z lanovky OK.

Páteřní červená je opět velmi dlouhá, s luxusním převýšením od horní stanice okolo 900 metrů. V horní polovině sjezdovky, pod dolní stanicí čtyřsedačky, se střídají ostřejší a prudší pasáže s kratšími přejezdy. Spodní část je velmi široká, rovná a přehledná červeno-modrá dálnice. Jednoznačně nejlepší sjezdovka, co jsme v Mořici jeli. Jedno kolo na ní lze udělat za zhruba 25 minut, na jeden zátah dolů je to neskutečná paráda.

Po skončení lyžování jsme si ještě cestou zpět vyjeli pozemní lanovkou na Muottas Muragl, odkud je odpoledne nádherný výhled na Berninu, Celerinu, Mořic a dál na jih. Jízdenka na lanovku je v rámci skipasu.

Sněhové podmínky:

Všechny sjezdovky perfektně vysněžené, na kamínky jsme nenarazili vůbec nikde. Ranní úprava bez výhrad. A hlavně, orientace a nadmořská výška udržely sjezdovky v perfektním stavu rychlých dálnic až do pozdního odpoledne, kdy jsme z Diavolezzy sjížděli ve chvíli, kdy se horní kotel u čtyřsedačky dostával do stínu.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Lanovky jsou jediným slabým místem, protože gondoly mohou být pro mnohé při delším lyžování fyzicky náročné. A ježdění pouze na horní sedačce s jednou, sic parádní sjezdovkou, se může omrzet. U obou gondol jsou dostatečně velká parkoviště.

Zalidněnost:

malá střední vysoká

Zalidněnost Lagalbu byla, jak jsem již zmínil, naprosto mizivá. Na Diavolezze bylo lidí již mnohem více, ale i když jsme při prvním výjezdu gondolou čekali, na sjezdovkách to byl i té době naprostý alpský podprůměr. Po obědě počet lyžařů rychle opadal, nahoru gondolou nás jezdilo s bídou dvacet. Ve tři hodiny téměř mrtvo.

Občerstvení a aprés-ski:

Restaurační zázemí je na Lagalbu v obou stanicích, na Diavolezze jen v té horní.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava zde z okolí Mořice je ideální a ukázková. Autem zde dojedete po krásné okresce a bezplatná kapacitní parkoviště jsou přímo u lanovek. K oběma areálům zajíždí i autobusy, které jsou zdarma v rámci celoplošných skipasů. A navíc, před oběma lanovkami má zastávku i červený vláček Rhétské dráhy, taktéž zdarma ve skipasu.