Sjezdovky:
Sjezdovky byly samozřejmě nejlepší ráno. Jezdilo se nejvíce po modré
Turistické a červené FIS, nahnědlou barvu měly obě. Obě mám ráda, ale
sjezd si více užiju na modré.
Sněhové podmínky:
Na modré je znát větší nedostatek sněhu, nejlepší byl její dojezd,
bílý sníh v celé šířce, jinak to bylo dost zúžené. Když už jsem si
hezky jezdila svou cestou, projel nahoru (asi k restauraci) a dolů pásový
minibus, či jak to nazvat, a cestu rozryl, jako kdyby nemohl projet místem pro
lyžování horším. Nejvíc sníh chybí asi na Hromovce II., na ni vůbec
není hezký pohled, terén však špatný neměla. Jaký byl sníh? Vlhký až
mokrý, příliš se nehromadil, ale nohy musely s přibývajícím časem více
zabírat. Podklad byl pevný, ledy žádné.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Největší komfort byl v dešti v bublině. Mohli jsme to do čtyř odjezdit
v ní.
Obě lanovky jezdily dobře.
Zalidněnost:
Zalidněnost skvělá! Soukromí většinou na lanovce i na svahu. Okamžité
nástupy na cestu nahoru. To se musí líbit každému lyžaři, nikoliv
provozovatelům.
Občerstvení a aprés-ski:
Dole ve Sv. Petru byla otevřená restaurace Stadion. Nahoře zavřeno.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava po hlavní silnici podél Labe z Vrchlabí byla bezproblémová.
Parkování v pohodě.