Sjezdovky:
Počasí se úplně zkazilo, tak musím jít s hodnocením o hvězdičku
níž, i když sjezdovky na to vliv neměly. Problém byla hlavně viditelnost a
později drobný déšť (bez brýlí špatný, s nima ještě horší). V
provozu nebyl pouze modrý rukáv U Kostela 1000 (č. 8).
Sněhové podmínky:
To, v jakém stavu byla sjezdovka U kostela 1000 ještě po obědě, je pro
mě úplně nepochopitelné. Krásně tvrdý podklad, na některých místech
dokonce manšestr. Musel jsem se obsluhy zeptat, jestli pistu po dopoledních
závodech upravovali. Odpověď zněla, že ne, že je na tom kopci unikátní
klima.
Jediný problém se sněhem tak byl na přejezdu mezi oběma částmi
areálu. Na křížení pod chatou Moravankou jsem na pár metrů musel lyže
sundat. A až večer jsem se dozvěděl, že to byl poslední den provozu této
části areálu. Kdyby mě ke konci už nebrali křeče, jezdím tam ještě
teď!
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dlouhé úpské kotvy nepatří k úplně komfortním, ale chápu, že jsme
na krásném a unikátním místě v Národním parku Krkonoše. Fantastický je
přístup vlekařů. Stalo se mi, že i když jsem jezdil na sjezdovce sám,
stál jsem vlekaři za to, aby vyšel z boudy a s úsměvem mi podal kotvu. S
úsměvem jsem mu poděkoval a pravil, že kvůli mně vycházet už nemusí.
Win win!
Zalidněnost:
Jestli den předtím bylo na Pomezkách třináct lidí, tak dnes to bylo v
celém areálu.
Občerstvení a aprés-ski:
Ještě dopoledne jsme využili na pití outdoorový bar Mammut. Pěkné a
nápadité prostředí, ale tím to končí. Nepříliš dobře natočené pivo
(navíc Trautenberk ve skle Kozla) a hlavně zima na sezení. Nesedí mi ani
koncept přilehlé chaty Hradečanka, kde to svým pojetím připomíná
špindlovský posh syndrom s pastou, pizzou, krevetami, lanýži...
Opakem je přes silnici pivovar Trautenberk, který mě baví pivem, jídlem
i lokálem (a ne, nic za reklamu nedostávám). Tam jsme den zakončili.