Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Lötschental nezklamal, i když podmínky kvůli nedostatku přírodního sněhu nebyly optimální. Toto malé údolí se v květnu loňského roku stalo nechtěně centrem pozornosti kvůli rozsáhlé lavině, jenž smazala z povrchu zemského vesničku Blatten. Naštěstí lyžování se tato skutečnost téměř nedotkla. Až na výrazné ovlivnění délky běžkařských tratí. Vzhledem k termínu našich prázdnin hned první únorový týden jsme zažili přípravy na nadcházející masopust a místní specialitu Tschäggättä.
Sjezdovky:
V provozu pro sněhový nedostatek nebyla paradoxně nejvýše položená černá z 3 000 m n. m., kde trčely kameny. A opětovně upravovanou černou 13 také nešlo oficiálně používat. Zato byl plně funkční sjezd do údolí po obslužné komunikaci a tedy i parádní sáňkařská dráha.
Sjezdovky s technickou podporou byly v prudkých úsecích velmi tvrdé a díky nízkým teplotám v dobrém stavu po celý den.
Sněhové podmínky:
Mimo dvou černých svahů je v provozu vše, jen příroda zatím sněhem šetří. V údolí odhadem 30-40 cm sněhu, meteostanice na Gandegu v 2 700 m n. m. udává pod 2 metry sněhu, což ale zde je velmi podprůměrná hodnota.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Od výstavby nové šestisedačky se žádná změna neudála. Z vesnice jezdí kabina pro 100 cestujících podle jízdního řádu až do nočních hodin. Dále je zde stará, ne moc pohodlná, ale rychlá trojsedačka. Na nejvyšší bod téměř do 3 100 m n. m. jede kabinka pro 15 osob. Vše doplňuje kotva ve střední části areálu a dlouhatánský krytý pás pro děti na Stafelu.
Zalidněnost:
V pondělí a úterý byly řady jen na šestisedačce u výstupu z velké kabiny, než se lyžaři rozptýlili dále v areálu, pak minimální a občasné čekání. Je ale pravda, že první den pobytu v neděli jsme raději utekli pryč, když tolik lidí lačných slunečného nedělního počasí jsme zde za 14 let neviděli. A to již fronty u kabiny z údolí naznačovaly, co se bude dít na svazích celý den.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurace na Lauchernalpu i venkovní bary na Stafelu a Gandegu byly v obležení po celý den. Několik barů ve Wileru také nezelo prázdnotou. Ale žádné bujaré párty nečekejte. Pohoda a klid vládnou tomuto údolí.
Doprava do střediska a parkování:
Z ČR jsme jeli přes Rozvadov kolem Mnichova k Bodamskému jezeru. Poté na švýcarskou dálnici a pomalejší cestou, ale zase bez kolon kolem Curychu a Bernu, dále přes Chur - San Bernardino - Locarno - kousek přes Itálii a zpět do Švýcarska přes Simplon. Od Gampelu z dálnice přes tunel do Lötschentalu až k ubytování. Cesty suché, čisté na celé trase.
Ještě v polovině dubna to vypadalo, že do konce sezony bude problém, aby nějaký sníh vydržel, jenže pak přišlo (avizované) vydatné sněžení a podmínky se rapidně zlepšily. Ve čtvrtek i v pátek jezdila "pouze" dolní šestisedačka. A na velikonoční sobotu slíbili mít všechna zařízení v provozu. Člověk ...
Máme to tady rádi, tak volba na konec sezóny byla jasná. Nikdy jsme tak pozdě lyžovat v Alpách nebyli. Škoda, že počasí se i tady zbláznilo, když březen byl teplý, slunečný a suchý, takže sněhové podmínky nejsou zdaleka optimální, obzvláště kvůli jižní orientací střediska. Ale uvidíme, co přinesou d...
Při dnešním počasí je hodnocení těžké. Věděli jsme, že dnešní počasí bude hodně tvrdá zkouška. Ale syn neustále chtěl do oblíbeného Loetschentalu. Menší středisko ve slepém údolí na sever od Rhony v německy mluvící část Wallisu. Vrcholová stanice skoro 3 100 m n. m. Především freeridový a skialpový ...
Do Loetschentalu jsme jezdili od roku 2012 celkem pravidelně, poté ale přišla pauza. Nyní po 6 letech, když syn vyrostl, jsem si návštěvu zopakoval. Většina zůstala při starém, jen příroda si dělá vše podle svého. Takže na přelomu ledna a února šlo prakticky o jarní lyžování. Jde o slepé alpské bočn...
Švýcarsko 
Zdobnice
