Sjezdovky:
Drtivá většina svahů je severně, popř. severozápadně orientovaná,
pod 2 200 m n. m. ukryta ve vysokém jehličnatém lese, tedy i před sílou
slunečních paprsků. Jinou orientaci, a to jihozápadní, má nejvýše
situovaná La Combe červené barvy. A na kvalitě povrchu v této divné zimě
to je znát.
Pro nás nejkrásnější tratí je červená Grand Esserts - Rolland
Colombine probíhající celým rozsahem areálu po jeho západní hranici s
převýšením 1 100 výškových metrů. V lesním porostu je mírně
zatáčivá, překvapivě široká, střídající prudší a mírné úseky.
Jen dojezd podél parkovišť v lanovce La Dzorniva je vyloženě plochý s
nutností použití síly paží.
Moc pěkné, i když ne tak prostorné, jsou červené sjezdovky v lesní
části. Horní La Combe má v horní části opět plochý příjezd na
začátek vlastního lyžování, což ale pro kochání se neskutečnými
výhledy ani nevadí.
Sněhové podmínky:
V celém areálu spoléhají na přírodu. Skutečně jsem nenašel žádná
děla, ani rozvody vody pro zasněžování. Je to dáno právě severní
orientací svahů. V následujícím týdnu má velmi pomoci příroda, pokud se
opět předpověď nezmění.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jediná slabé místo lyžování je právě zde. Když pominu fakt, že se
jedná o zastaralé zařízení, tedy dvě neodpojitelné čtyřsedačky a 1
dvojsedačku doplněné rozjížděcími pásy bez krytu a 1 pomu, jde spíše o
jejich návaznost. Při výjezdu do vrchních partíí střediska se musí po
výstupu z dopravního zařízení vždy kousek sjet k nástupu na lanovku
vedoucí výše. Což je trochu otrava. Pokud by se našly peníze na obnovu
vozového parku, jistě by chtělo popřemýšlet na změně trasování. Ale to
je tak vše. Chvilku se čekalo v sobotu jen na vrchní La Combe, kde se
koncentrovala většina lyžařů, když zde bylo krásné slunečné
počasí.
Zalidněnost:
Nakonec bylo ne moc zalidněno. I když při ranním příjezdu na
parkoviště a jejich obsazenosti jsem měl smutný výraz ve tváří. Ani
nechápu, kam se všichni poděli. Každopádně na lanovkách ani sjezdovkách
nebyli. A restaurace byly do našeho odjezdu ve stínu, kde bylo až
nepříjemné chladno.
Občerstvení a aprés-ski:
Přímo v resortu jsem viděl dvě větší možnosti něco zakousnout, ale
obě jsou ve stinné části areálu. Pro krátký pobyt jsme nevyužili ani
nehledali.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z dálnice u Sionu vede po slušné silnici. Parkovišť je několik,
provoz je řízen pikolíky ve žlutých bundách k maximálnímu obsazení
plochy. A je bezplatné. O víkendu a hlavní sezoně je možnost využívat
skibusy, když vlastní ubytovací kapacity nejsou ve středisku samotném, ale
v přilehlém Naxu.
Vyjížděli jsme směr ČR kolem 13:30. Cesta po dálnici až za Bern byla
úplně pohodová. Pak je zde ale velmi frekventovaný úsek, až za dělení
dálnic u Harkingu na Basilej, kdy se rozšiřuje dálnice na 3+3 pruhy. Tady
jsme ztratili cca 45 minut. Poté opět bez obtíží i přes Basilej a přes
celé Německo do ČR. Další zvažovaná varianta je u Solothurnu změnit
směr na Curych. Ale tam jsou kolony prakticky vždy v tomto čase.