Sjezdovky:
Červeno-modrá sjezdovka z Čertovy hory je natažená jako bílý koberec.
Asi do desáté hodiny by se dala nazvat ledovcovým splazem končícím v
centru města. Jízdy byly rychlé a s pořádným rachotem. Pak jakoby
mávnutím proutku došlo k přeměně zmrzlého manšestru v jarní firn.
Lyžování bylo jiné, ale stále dobré.
Sněhové podmínky:
Na pevném podkladu se vytvořila vrstva kaše bez muld a ploten. Na
sjezdovce je sněhu dostatek. Zasněžovací systém chrlil drobné ledové
krystalky, což by mohlo svědčit o ještě dlouhé době, kdy bude možné v
Harrachově lyžovat.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Skiareál je určitě moderní středisko, ale jeho dvě lanové dráhy, z
nichž nyní zůstává v provozu jen lanovka Delta, jsou zastaralé. Na modré
části sjezdovky je vlek. Kdo chce jezdit pouze na něm, musí k němu dojít
pěšky, nebo absolvovat jízdu lanovkou na vrchol a k vleku sjet.
Zalidněnost:
Zalidněnost se mi také líbila. Nebylo třeba vystávat frontu a později
bývala sjezdovka takřka prázdná, že se dalo i bezpečně kroužit traverzem
od kraje ke kraji. Během dne se zde pohybovalo několik kurzů.
Občerstvení a aprés-ski:
Na vrcholu Čerťáku byl otevřen kiosek, který se mi zpočátku zdál jako
zavřený (muselo se vejít dovnitř) a u dolní stanice lanovky samoobslužná
restaurace s velkou terasou a u parkoviště restaurace Tesla.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do Harrachova je po E65/10 a potěšilo již bezplatné parkování
hned u sjezdovky.