Bivio

Bivio - lyžování

Zapadlé středisko Bivio slibuje klid a velkorysý prostor po většinu sezóny, severní svah zase kvalitní sníh, ale i stinnější podmínky ve vrcholu zimy.

Lyžování se odehrává na severních svazích nad Biviem – tři kotvové vleky o délkách kolem 2 km zpřístupňují severní svahy nad vesnicí až do výšky 2 560 m, nad nimiž se rozkládá už jen horská pustina završená třítisícovkou Piz Turba. Sjezdovky v Savogninu jsou – typicky švýcarsky – přirozeně terénně členité, převážně červené, a jejich propletením vzniká vícero variant sjezdu, byť v podstatě na jednom svahu.
Nejvýše situovaný vlek Al Cant obtékají červeně značené tratě, které se proplétají zvlněnou „měsíční“ krajinou – zvrchu jsou strmější, pak následuje plošší pasáž a nakonec zase přidají na sklonu. Níže se rozutíkají už v rozmanitějších obtížnostních variantách Camon a Tua, které zároveň tvoří nástupní místa do areálu. Přímo podél vleků spadají poměrně přehledné a místy dosti svižné tratě, z nichž se dá odbočovat na mírnější varianty, které si vybírají pozvolnější spádnice svahu. Dále od vleku Camon se postranním údolí prosmýká černá trať s jednou strmou pasáží a dlouhou plochou přípojkou zpět k hlavnímu proudu tratí.

Poloha ve výšce 1 769 m zajišťuje Biviu značnou trvanlivost sněhu.

Samotná vesnička Bivio je malá, tichá a ospalá, je to zároveň jediná italskojazyčná obec na sever od alpského rozvodí. Z Bivia šplhá horská silnice do průsmyku Julierpass, za nímž se rozkládá náhorní plošina Horního Engadinu se Svatým Mořicem.

Parkuje se na centrálním parkovišti poblíž centra, asi 200 m od vleku Camon, anebo za vesnicí přímo pod vlekem Tua.