Turracher Höhe

Turracher Höhe - lyžování

Horské sedlo leží na hranici Štýrska a Korutan uprostřed pohoří Nockberge, pro nějž jsou typické kulaté, kuželovité a bezlesé vrcholky, připomínající pocukrovaný štrůdl. V nižších partiích se pak rozprostírá krásný voňavý limbový les.

Sjezdovky jsou rozprostřené kolem dokola po čtyřech vrcholcích do pavučiny, uprostřed níž se přímo v sedle nachází zamrzlé jezero. V pohodě je projedete během půldenního okružního safari. Protilehlé svahy jsou propojeny tzv. jezerním taxi, které vás přepraví po zmrzlé hladině z jedné strany na druhou. Na východním svahu se tyčí vrchol Kornock s pestrou spletí proměnlivých červených tratí, které se svažují nejprve po širokém hřebeni a níže v kotlině se pohupují v lehce zvlněném terénu. Jedna z tratí je vymodelována ve freestylovém duchu s vlnami, malými skokánky a klopenými zatáčkami a nechybí ani snowpark s liniemi všech obtížností. Svah Kornocku obsluhuje pohodlná 6sedačka s vyhřívanými sedačkami. Z jižního okraje sedla sem stoupá ještě telemixová lanovka Panorama (kombinace 6sedaček a 8místných kabinek) se serpentinovitou červenou tratí a adrenalinovou bobovou dráhou Nocky Flitzer, která místy vyčnívá i několik metrů nad terénem. Přímo u jezera je cvičná zóna s několika vleky včetně legendárního Engländerliftu – ten byl prvním vlekem na Turracher Höhe, sloužícím výhradně pro výuku Angličanů. Nově zpřístupněná lokalita Schafalm s luxusní 6sedačkou je protnuta pohodovějšími tratěmi s plošším dojezdem, z nichž jedině černá se aspoň krátce výrazněji propadá.

Západně orientované svahy jsou o něco rozsáhlejší. Nejdelší a velmi široké sjezdovky směřují lesními průseky k severně ležícímu Turrachu. Nejsportovnější z nich je červená dálnice FIS s variantami Adrenalin, úzkou tratí v trase lanovky, a dále Direttissima, cílový černý hang, podél kryté 6sedačky Turrach. O něco pohodovější než FIS je červená trať Zirbenwald, která obtéká sousední stejnojmennou expresní sedačku. Ta má ještě mimořádně pohodovou modrou variantu Märchenwald. Členité, točivé, hravé a poctivě červené sjezdovky brázdí terén kolem vleku Weitental a kolem dvousedačky Sonne, která stoupá od břehu jezera, přímo u stanoviště jezerního taxi. Výhodou této strany areálu za větrného nebo mlhavého počasí je limbový les. Poměrně vzácné borovici limbě vděčíme za místní oblíbenou šiškovou pálenku – limbovici (něm. Zirbenschnaps).

Z horských chat na sjezdovkách nejvíce zaujme Hochalmzeithütte, jejíž specialitou je polévka Kirchtagsuppe, podávaná s bábovkou.

Prvními turisty na Turracher Höhe byli v polovině 19. století lovci, později přicházeli letní alpinisté a nakonec lyžaři – už tehdy zde našli přístřeší gasthofu, který zároveň sloužil jako ubytovna pro dřevorubce a horníky. Ten postavila rodina Schwarzenbergů, které tu dodnes patří většina lesů a pozemků. Tehdy bylo sedlo přístupné jen po štěrkové silnice, prý nejprudší v celých Alpách. Do filozofie turismu zasáhla rodina Leebových, která v roce 1929 otevřela hotel „s nejlepší nabídkou v Alpách“ – Hochschober. A požitkářství v nejpůvodnějším slova smyslu tu zakotvilo (věřili byste, že početnou skupinou hostů tehdy bývali i Češi?). Leebovu rodinu nezlomil ani požár, který pět let nato budovu zničil, ani druhá světová válka, ani následná britská okupace, při níž byl hotel vyvlastněn a anglickými hosty opět prakticky zdemolován. Angličané zanechali na Turracher Höhe i trvalou stopu – vlek Engländerlift, jenž tehdy sloužil pouze jim pro výuku lyžování. Dnešní stejnojmenný vlek vede ve stejné trase. Turistický ruch nabral obrátky v 60. a 70. letech, kdy expandovalo lyžování a hlavní dovolenkovou sezónou Rakušanů se stala zima. Po okolních oblých kopcích se rozšířily sedačkové lanovky a vleky a hostů utěšeně přibývalo.

Hýčkání nápady rodiny Leebových, inspirované lyžařskými středisky v Coloradu, si ale užijete i přímo na sjezdovkách. V nástupní stanici páteřní 6sedačky Kornock se nachází obývací pokoj, kde se můžete ohřát, posedět na měkkém kanapi, občerstvit se jablíčkem nebo čajem anebo si nechat masážním křeslem občerstvit záda. Na horní stanici lanovky čekají lehátka k lenošení a kochání se hřebenem Karavanek, které se rýsují na jižním obzoru. Ke slunci otočená lehátka objevíte i na dalších místech, třeba na horní stanici kabinky Panorama nebo sedačky Turrach, a to samozřejmě zdarma. Novinkou jsou i pohodlné gauče pro páry. Na posledně jmenovaném místě každý den, obvykle před polednem, parkuje stylový skútr „merecedes“ s barem, kde dáma rozlévá do opravdových sklenic prosecco pro osvěžení hostů – i takové rozmazlování je na Turracher Höhe bezplatné.

Na Turracher Höhe jsou tři špičkové hotely. Nejznámější z nich je Hochschober, „nejlepší hotel na kopci“. Už v 90. letech, kdy se zvedala vlna zájmu o wellness, přibyla do Hochschoberu k obvyklým bazénům a saunám inspirace z Blízkého Východu – pravé orientální lázně hamam. O pár let později přistavěli ještě čínskou pagodu – v Číně je každý host poctěn čajovým obřadem a v superhotelu Hochschober jakbysmet. Kuriozitou hotelu je celoroční koupání v jezeře, jehož část je vyhřívaná na 30 ° C odpadním teplem. Celoročně vytížený hotel se navzdory svému úspěchu a trvalé prosperitě, neproměnil v mauzoleum okázalosti a luxusu – naopak působí velmi útulně až domácky.

Hotel Jägerwirt má nejhezčí polohu – přímo na břehu jezera se sluncem po celý den. Je zařízen jako kinderhotel s bohatou výbavou pro děti, animačním programem i praktickými detaily – podél hlavního schodiště se dá sjet tobogánem. Světlé pokoje i společenské prostory mají vždy působivý výhled na jezero. Velmi rozsáhlá a členitá je i wellness zóna, v níž vyniká sauna v podobě staré dřevěné lyžárny.

Nejstarším hotelem je Schlosshotel Seewirt, který sloužil jako hostinec pro dřevorubce a horníky ještě před příchodem turistů. Jeho největším lákadlem je oceněná restaurace Philipp s mladým a neobyčejně kreativním šéfkuchařem, kde můžete objevovat netušené, ale přitom perfektně sladěné kombinace chutí – třeba kokosovou polévku s japonskými houbami, jelení carpaccio se svatojakubskými mušlemi a křepelčím volským okem nebo steak z maldého býka v těstíčku s jablečno-portskou omáčkou a celerovým pyré.