Les Arcs

Les Arcs - lyžování

Les Arcs je typickým uměle vytvořeným resortem s avantgardními ubytovacími centry 1 600, 1 800 a 2 000 ze 60.–70. let, o jejichž kráse se můžou vést spory, ale oficiálně patří k architektonickému uniku. K tomu nejvýše položenému se v roce 2003 připojil luxusní rezidenční a tradičně vyhlížející Les Arcs 1950, postavený kanadským Intrawestem. Úspěch ho přiměl k projektování dalšího podobného resortu nad „1 850“. Monopol malých studií je zkrátka pryč – ubytovat se můžete v prostornějších rezidencích i hotelech až do čtyřhvězdičkové kategorie. Přijet přesto můžete jen v určený den, obvykle v sobotu.

Navzdory dominantní skalnaté „červené jehle“ Aiguille Rouge (3 226 m n. m.) se většina z 215 km sjezdovek rozkládá v mnohem krotším terénu, který bohatě uspokojí příznivce přehledných carvingových dálnic – jedna vedle druhé bičují řídce zalesněný svah nad ubytovacími centry 1 600 a 1 800. Horský kotel pod Aiguille Rouge, kde se nachází ubytovací resort „2 000“ už působí vysokohorsky, ale jeho dno křižuje několik pohodových modrých sjezdovek s ještě pohodlnějšími polstrovanými sedačkovými lanovkami. Samotný vrchol Aiguille Rouge přitahuje dechberoucím výhledem, ale i dvěma vysokohorskými tratěmi, jejichž okolí zužitkují v první řadě zkušenější freerideři, na běžného sjezdovkáře zbyde serpentinovitá širší cesta zakouslá do úbočí s nerušenými pohledy na hřebeny masivu Vanoise. Značná obliba nikterak zajímavého sjezdu z nejvyššího bodu dosvědčuje, že krása lyžování je pro leckoho ukryta nikoliv v pohybu jako takovém, ale v klouzání se terénem, kam byste jinak museli helikoptérou. Typický sjezdovkový lyžař přitom nalezne nejlepší žně v nižších patrech v nekonečné spleti červených dálnic na svazích nad Les Arcs 1 600, 1 800 a Vallandry. Nejnáročnější off-pistéři si zato určitě nenechají ujít královský itinerář po odvrácené straně „jehly“ až do vsi Villaroger (1 200 m) s 2 000m převýšením (s guidem!). Sjezd do Villarogeru se dá absolvovat i po upravovaných tratích a z nejvyššího bodu je nezapomenutelným zážitkem právě díky ohromnému převýšení, při němž se projíždí všemi myslitelnými lyžařskými reliéfy – od pustých skal přes holé pláně až po hustý les. Z vrcholu se nejprve nezáživně úzce traverzuje, ale pak se rozjíždí terénně členitá černá trať, později se mění na červenou a po nekonečném dvoutisícovém převýšení končí v malé vsi na úpatí celého komplexu. Je to zároveň jeden z nejdelších sjezdů v Alpách.

Komu je arcská porce tratí málo, může si připlatit za skipas Paradiski, platící i v sousedním La Plagne – tam jsou ale tratě celkově modřejší a roztahanější. Přemýšlet o tom má smysl pro nenasytného objevitele anebo expertního freeridera, neboť mezi oběma středisky je nespočet itinerářů z vrcholu Bellecote. Ještě atraktivnější dimenzí je pak velké freeridové turné z Tignes do Les Arcs.

Vysokohorská poloha kotle nad Les Arcs 2000 je spolehlivým mrazákem pro sníh, kterého v dlouhodobém průměru napadne okolo 6 metrů za zimu. Odhadem je třeba nejméně úhrnu dvou metrů na pokrytí nejvyšších skalnatých partií. V začátku sezóny je tak spolehlivější níže položená, travnatější část nad šestnácti- a osmnáctistovkou, která je navíc zasněžovaná (celkem 47 ha). Jet sem v prosinci je trochu risk, narozdíl od dubna, kdy bývají až na výjimky podmínky (málo lidí, sněhu i slunce dostatek) velmi dobré. Hlavní modré a červené tratě se upravují kvalitně a denně, vybrané černé dvakrát třikrát týdně. To je spolu s menším pokrytím sněžnými děly ještě jeden rozdíl mezi carvingem posedlými Rakouskem a Itálií, žehlícími vše od modré po černou jako košili do tanečních.

Příliš aprés-ski aktivit návštěvníky v Arcu od lyžování nerozptyluje – záleží samozřejmě na ubytování, to komfortnější nabízí bazény, sauny i vířivky. Jinak se nabízí obligátní celovečerní večeře v restauraci, z nelyžařských aktivit paragliding a výlet na čtyřkolce. Hodit se může zubačka, kterou opustíte turistické letovisko 1600 a sjedete do původního městečka Bourg St. Maurice v údolí.