Kdo je na vrcholu lyžařského potravního řetězce?

S použitím termínu z titulku (© vasek2) uvažuju, koho lze posadit na pomyslný lyžařský Olymp.

Nějakého starého mistra, který dokázal vyhrávat čtyřkombinaci (běh, sjezd, slalom, skok), tedy dneska nepředstavitelné spojení disciplin? (U nás jím byl, pokud se z hlavy pamatuju, naposledy Luděk Šablatura st., později můj ctěný kolega v Harrachově.)

Nebo Birgera Ruuda, norského skokana, který si vedle skoku na olympiádě 1936 střihl i zlato ve sjezdu?

Girardelliho za 5 velkých globů, Annemarie za šest?

Stenmarka za 86 vyhraných závodů WC?

Maiera nebo Eberhartera, velké borce a rakouské staatlichy?

Gustava Thoeniho, čtyřnásobného vítěze WC a jediného borce takového kalibru, rovněž veleúspěšného jako trenéra (Tomba)?

Jona Olssona, freestylovou legendu a současně sjezdaře v GS až na úrovni WC, tedy nejvšestrannějšího?

Nějakého odvážnného extrémního lyžaře?

Fridtjofa Nansena za jeho putování na lyžích přes Grónsko a následnou knihu, vůbec nejinspirativnější dílo o lyžování?

Mathiase Zdarskeho podle známého citátu Arnolda Lunna? Kruckenhausera za první „globální“ techniku zatáčení – Fersendrehschub alias Wedeln?

Lyžařského boha Ullra?

Nějakou jinou/další holku, abychom byli genderově vyváženější?

Milana Trnku, jak píše vasek2?

Někoho jiného?

(Fakta jsem snad nespletl, švihal jsem to z hlavy.)

Tak zase zdravi Wartus. Nakoukl jsem do debaty o obrackach, ale tam uz k tomu neni moc co rict. A tohle me docela zaujalo Obcas jsou mistni debaty trochu bezpredmetne, ale o to vic zabavne a zajimave pro lidi „od fochu“… Myslim Ivane, ze by to asi chtelo urcit kategorii, protoze v soucasne dobe to neni mozne takhle rict. Uplne jina doba a jine discipliny se hadaji s historii. Pele byl nejlepsi fotbalista historie a sportovec 20st. ale stacil by na Messyho? Myslim ze ne. Nejvice tu pisem o sjezdovem lyzovani a navic v takovem cesko-evropskem stylu, takze tak nejak je zde WC brano jako top. Me zkusenosti ze zamori, se na to divaji jinak, ale to bysme se do toho moc zamotali. Takze pro me kdyz to takhle specifikuju jsou to asi univerzalni borci ze svetaku, kteri jezdili a vyhravali vsechny discipliny. Takze pro me jakozto mladsi generaci to zacina Girardellim a pres Aamodta, Kjuse, Millera az k L. Vonnove. O nasem „malem“ univerzalovi Bankovi nemluve. Co tak o Ondrovi vim, tak myslim ze i s Trejbicem davali helikoptery na velkym skoku ve Spindlu a nechci kecat se saltem. Ani nevim jak dlouho zapatky to je. Jezdili freeride atd, to uz tedka mladosi co jen mlati branky neznaji.. To jen tak bokem o univerzalnosti techto borcu. No a co Kraus? Dost univerzalni ne? Ale kdo je opravdovy „buh“ sjezdoveho lyzovani si netroufam rict. Hermana si nesmirne vazim a mam ho rad, ale ten si to ziskal zase trochu jinak. To mi spis B. Miller prijde opravdu jako Pan Lyzar. Ale rikam, divam se jen 20let zpet… Jen tak muj nazor, jak mi to slo hlavou… 

..viem,Stenmar­k,Tomba,Aamod­t..tých by bolo,ale ako prvý mi napadol:

Glen Plake za prínos do lyžovania a mnohoročnú trpezlivosť s úpravou účesu:-D

>> #1, ivan, 06. 12. 2011 12:10:10 Priklaňam sa ku wartusovi, viac vidím do futbalu ale s lyžovaním to bude podobné, tiež by som kategorizoval.

okolo sjezdovýho lyžování těch jmen může padat hodně.. ale z toho seznamu bych vypíchl Olssona.. jak to může zvládat to netušim, ještě s tím, že je tak 10 hodin denně před zrcadlem:))

nebo thovex.. vítěz x-games ve všech disciplínách co si zlomil pár obratlů a pak vyhrál freeride world tour?

u fotbalu je to jednoduchý, nej byl zidane!:D

>> #2, Wartus, 06. 12. 2011 16:39:04

>> #4, orim, 06. 12. 2011 21:30:23

Chlapci, z některých nabízených jmen přece poznáte, že je to legrácka, ne výzkum v rámci lyžařské doktorské disertace.

Ale máte samozřejmě pravdu.

Časem ještě možná přidám, jak si nakálel do vlastního hnízda Harb klasifikací toho, kdo je „expert“ a jak se Tanner Hall pustil do Bode Millera.

Vela vymenovanych dokazalo prekonavat hranice ludskych schopnosti.Pre mna su vitazi vsetci,ktori svojou odvahou a pracou/sportovou/ davaju ludom smer ,coho je clovek schopny a tym aj motivaciu kazdemu z nas na sebe pracovat.

Aj ked pri niektorych sportoch mi zostava uz rozum v uzase stat.

>> #5, fricino, 07. 12. 2011 14:14:47

Ano, Candide Thovex, uplne jsem na nej zapomnel. Sice jina kategorie, ale tenhle borec je nekde jinde. Ten se opravdu narodil s lyzema na nohach a jeste je nesundal… Neskutecny jak jezdi a ten jeho styl! Takovej cit pro lyzovani jsem jeste u nikoho jinyho nevidel. http://www.youtube.com/watch?…

Kdyby me nekdo vzbudil o pulnoci abych mu bez premysleni doporucil neco pusobiveho o lyzovani tak by to bylo: 1.Krausuv letni sjezd Lomnicaku 2. Mayeruv GS v Naganu 3. Klammeruv sjezd v Innsbrucku.

Ante Kostelič, protože dokázal takřka maximum a nemožné. Měl dva svěřence – vlastní děti, jednoho do žen a druhého do mužů v zemi, kde Alpské disciplíny neměly zase tak tradici a podmínky. Ženu dovedl k celkovému vítězství v SP, a titulům olympijské vítězky a mistryně světa. Muže dovedl k celkovému vítězství v SP, olympijské medaili a titulu mistra světa. V Chorvatsku odstartoval takové zaujetí pro Alpské disciplíny, že na Tuxu je v každém období téměř polovina kombinéz červenobílá šachovnice a mezi nimi mraky dětí. Přeji mu, aby získal i poslední chybějící titul s Ivicou. Jeho dvě děti získaly v kategorii dospělých dohromady 3× celkové vítězství v SP, kde dosáhly na 49 vítězství, 29 druhých a 19 třetích míst. Mají dohromady 4 olympijské zlaté a 5 stříbrných medalí a 6 titulů mistr světa a jedno 3. místo na MS.

>> #10, Martin47, 10. 12. 2011 11:54:37

Ohledně Anteho už jsem uvažoval podobně. Rozhodně ho lze zařadit mezi nejúspěšnější trenéry všech dob, už třeba proto, že má 100% úspěšnost a nulovou úmrtnost (Janica se zhuntovala až poté, co vyhrála, co se dalo). Kromě toho si to všechno odpracoval od začátku až na vrchol sám.

Ve velkých mančaftech dostávají trenéři do rukou už (skoro) hotové závodníky, které už vlastně „neučí“, nýbrž spíš upozorňují, pomáhají, navádějí, koordinují apod. Takže třeba Philippe Chevalier má se švýcarskými holkami 80. let neuvěřitelnou sbírku medailí a pohárů, ale sám ví a netají, že prostě měl štěstí na výjimečnou konstelaci (ve správnou dobu na správném postu) a generaci závodnic, s nimiž se „nedaly nesbírat úspěchy“, jak jsem ho zažil říct.

Hodně toho mají v curriculu i takový Karl Frehsner, „Downhill Charly“ Kahr, nebo třeba teď Sepp Brunner u Švýcarů. Ale to je přesně ta dodávka výborných borců, asi jako kdysi sovětských hokejistů Tichonovovi, čínských gymnastů apod.

Namítat by se ev. dalo, že vychoval jenom dva svěřence, navíc vlastní děti.

Na ten celkový vrchol mu ovšem chybí vlastní lyžování. O to obdivuhodnější, co starej házenkář dokázal.