LYŽOVÁNÍ MASTERS

(HOnza, jv5p@e-nisa.cz) – neznamená to, alespoň prvoplánově, lyžování mistrů. Je to velmi sportovní – až ZÁVODNÍ lyžování starších, vyzrálejch a nebojme se toho – i velmi starejch a hlavně VELMI NADŠENEJCH lyžařů!!! Nějaký informace z Česka najdete na http://www.czech-ski.cz/masters-novinky , ze světa na http://www.fis-ski.com/…alendar.html … Myslím, že se jedná o informace, které by mohly lidi, kteří mají lyžování jako svýho velkýho koníčka zajímat… Tohle vlákno zakládám právě v den, kdy jsem se vrátil z mistrovství světa Masters v Piancavallu a zároveň den před mistrovstvím České republiky Masters v Rokytnici (zítra v neděli 15.3.). Bude-li zájem, rozvineme tu diskusi o „výkonnostním“ lyžování starších „Masters“ lyžařů (kategorie po 5 letech od 30 do … let. Na letošním mistrovství světa vyhrál slalom v kategorii nad 90 let doayen světového závodního lyžování, Švýcar, pan ERNST BERGER (ročník 1919 v čase POUZE o 28 sec. horším než vítěz kategorie nad 55 let. A nemylme se – tento vítěz by byl nepochybně velmi úspěšný (odhaduji tak do 20.místa) na Českém mistrovství republiky… Na tomto mistrovství světa měli Češi dokonce i poměrně výrazné úspěchy – Míra Rycek stříbrný v superobřím slalomu kategorie 40 – 45 let (3 destinky za nedávným vítězem závodu v SG „velkého“ světového poháru M.Cadufem) a dvě stříbrné v USA žijící Dáši Kadulové v kategorii 35 – 40 let. To podstatný, co na celým světovým poháru a mistrovstvím Masters pro nás je nejsou výsledky, ale krásná atmosféra soutěžení lidí, kteří lyžování zůstali oddaní až třeba do vysokýho věku – bez rozdílů mezi bývalými vítězi světových nebo národních soutěží, nebo vytrvalými outsidery, případně nadšenými amatéry!!!!! Všichni se snaží lyžovat co nejlépe, nejsoučasněji, zásadně na materiálu, který v mnoha případech „předskakuje“ světovýmu poháru!!! – a nejde jen o materiál dvojnásobného mistra světa Eduarda Raicha … – rakouští, italští a švýcarští reprezentanti jsou svými svazy a jistě i na základě svých letitých konexí vybaveni opravdu špičkově… Také tréninkové nasazení, zejména v kategoriích „penzijních“ – tedy nad 60 let je vysoký – celoroční kondiční trénink a rehabilitace, doplňkové sporty v tréninkovém plánu, několikrát týdně a celoročně trénink v brankách… – a hlavně – nadšení apříkladnej vztah k lyžování a k horám vůbec …

(ivan, ) Lyžování Masters se vyznačuje podobnými atributy jako veteránské sportování obecně. Pro většinu provozujících je to rekreační záležitost, vždy se ale najdou nadšenci, kteří ten svůj sport provozují na až profesionální úrovni. Vždyť na to už mají (dokážou si udělat) čas a peníze a je to prostě jejich velké hobby. Omezené množství těch nejlepších a dostatečně zdravých si pak do určitého věku dokáže držet relativně vysokou výkonnost. (Co si budeme vykládat, stačí Martina Navrátilová coby příklad z nejvýstižnějších. A jsou sporty, kde hendikep věku není tak výrazný jako ve sjezdařině a veteráni dokáží být konkurenceschopní déle.) Ovšem relativně: důkazem toho, že čas nezastavíš, je aktuální a zatím neúspěšný pokus Phila Mahrea, ročník 1957, o comeback na úrovni mistrovství USA. A to byl nějaký pan lyžař.
Musím ale upřesnit, že ty největší bývalé hvězdy na těchto závodech nenajdete. To jsou vesměs borci, kteří si své odlyžovali v době svých kariér a nyní už lyžování dávají mnohdy jen zlomek toho, co nejnadrženější a nejfanatičtější masters (Stenmark: lyžuju tak dva týdny v roce). Zcela jasně mi to kdysi řekl další velikán Bernhard Russi: když jsem lyžování dělal naplno, byl jsem dobrej a zvyklý vyhrával. Dneska je to jinak a já nejsem zvědavý na nakládačku od těch, kdo hodně trénují dodnes. Takže tento elitní klub exšampionů se spíš utkává mezi sebou na promo-závodech pro zvané.
Také bych s protivným hnidopišstvím upřesnil, že série závodů nemá statut WC, „Světového poháru“, nýbrž jen „FIS cupu“ (FMC, FIS Masters Cup), podobně jako třeba mívaly carvingové závody v bójích (FIS Carving Cup). A vrcholné kritérium, o němž se HOnza zmiňuje, také oficiálně není „mistrovství světa“, WCS, tedy „World Championships“, nýbrž WCM, World Criterium Masters. FIS prostě takovou inflaci svěťáků a šampionátů nepřipouští.
Otoh, když se může konat třeba „mistrovství světa“ v masturbaci (jak v něm byl nějaký Čech druhý), proč by veteráni neměli svému vrcholnému klání říkat stejně?
HOnza ty závody objíždí dost pilně, a tak je jistě velmi povolaným „referentem“. V této souvislosti musím vyzdvihnout prezentaci masters na webových stránkách Svazu lyžařů. Má ji na svědomí Šimon Mastný a jeho inteligetní, vtipné a sympaticky sebeironické příspěvky-komentáře by byly ozdobou každého profesionálního sportovního časopisu.

(H.Hugo, ) HOnzo, prispevek me potesil, vypada to ze zivot skutecne zacina az v padesatce; coz je fajn pro ty co uz to mame za par.

(HOnza, jv5p@e-nisa.cz) a ani nekončí dosažením nějaký věkový hranice. Život, jak ho máš i ty na mysli, ten se projevuje OCHOTOU K AKCI kterou zdraví dovolí – zejména takové akci, která přímo nesouvisí s nutností získávat prostředky pro obživu…:-). Pro plno lidí ovšem v tomto smyslu život v podstatě skončil už někdy kolem třicítky, pro mnohé (a je jich díky zprostředkovávání „života“ komunikačními prostředky čím dál víc) skoro ani nikdy nezačal… Je inspirující mít příležitost setkávat se s lidmi, jejichž kvalita života je podložená téměř neslábnoucí ochotou k akci… Příkladem je třeba zrovna nejstarší účastník včerejšího mistrovství ČR Masters – několikanásobný mistr ČSR ze čtyřicátých let Sláva Pittel (ročník 1923). Přijel svým vlastním autem, z dolního parkoviště v Rokytnici došel před 8.hod. až k lanovce, odlyžoval a odjel závod a po vyhlášení výsledků ve 14hod. zase bez jakékoli asistence odjel domů. Vyprávěl mi, jak měl letos blbou sezónu, když se mu na předvánočním lyžování v Rakousku obnovilo zranění z podzimu … . Kdo z nás by v tomhle věku takhle blbou sezónu nebral ??? . No a to je taky jeden z důvodů, proč se soutěží Masters zúčastňuju – beru tam chuť do života a vzdávám hold těm, kteří mi jí předávají!!!

(arsi, ) Všetci týto junáci majú moju úctu a obdiv.Nehovoriac o tom,že aj bez prepočítavajúceho koeficientu mnohý držia výkonnosť aj oproti omnoho mladším.A je s nimi sranda najväčšia.

(ivan, ) Každá akce veteránského sportování je hezkým příkladem nadšenců, kteří se aktivně snaží vzdorovat věku a jsou „mladší“ než jejich rodné listy. Vždycky, když slyším nářky na tlusté české padesátníky, nadávající u piva na poměry (tradované klišé, snad jakžtakž sedící u nižších příjmových a inteligenčních skupin, ale nahlodávané „mladíky“ s druhou mízou), doporučuju návštěvu nějaké veteránské sportovní akce. Každá taková komunita má své výjimečné „hrdiny“. Gordie Howe, Martina Navrátilová nebo Jeannie Long na kole jsou pak ty nejviditelnější příklady. A jistě i další, nesnažím se o žádný výčet.