Věc se má tak, že ve Whistleru startovali na technicky náročných a
rychlých sjezdových tratích v barvách ČR čtyři muži a dvě ženy v
disciplíně, která v domácích podmínkách oficiálně zanikla před
osmnácti lety. Zatímco závody ve sjezdu na regionální úrovni se u nás
postupně přestaly pořádat již v 80. letech min. stol., poslední
„sjezdové“ mistrovské tituly získali ještě před rozpadem ČSSR
Adrián Bíreš a Lucia Medzihradská ve
Špindlerově Mlýnu v r. 1992.
Představitelé naší současné reprezentační garnitury se tak seznamovali s
technicky náročnou lyžařskou disciplínou obvykle až ve svých 18-19 letech
na ledovcových tréninkových trasách a následně v ojedinělých závodech.
Ve srovnání s většinou soupeřů to bylo značně pozdě a ve zcela
nedostatečném tréninkovém objemu, což trvá dodnes. Ani v průběhu
následné sportovní kariéry nedošlo ke zlepšení, tréninkové manko stále
narůstá.
S ohledem na uvedenou situaci zasluhují výkony čs. reprezentantů v
olympijském sjezdu na jedné straně uznání a obdiv. Na druhé straně
zaznívají pochybnosti, zda rizika spojená s těmito starty v sólo-sjezdech
(týká se samozřejmě i sjezdů neolympijských) jsou úměrná výslednému
efektu. Závažnost takových pochybností ještě podtrhují trvalé problémy
s testováním a s dostupností rychlých a ovladatelných lyží.
Varovným příkladem by mělo být vážné zranění O. Banka
chybujícího v tréninkové jízdě před pohárovým sjezdem v Kitzbühelu.
Komplikovaná zlomenina znemožnila start na MS a zastavila jeho výkonnostní
růst v točivých disciplínách na jeden a půl sezóny. Ve věku 29 let
citelná ztráta.
Z tohoto pohledu se vydal na trať olympijského sjezdu s mimořádným rizikem
Kryštof Krýzl. Po zranění páteře neměl za sebou v
přípravném období jediný kilometr sjezdového tréninku. Pro jeho start v
tomto závodu se nabízí absurdní srovnání se skokanem startujícím v
olympijské soutěži na velkém můstku, aniž by v přípravě absolvoval
jediný tréninkový skok. Ve Whistleru to tentokrát dopadlo dobře. Kryštof
dojel jako čtyřicátý se ztrátou 4 vt. na vítěze. Kéž to byl poslední
závod, do kterého šel český sjezdař takto „z voleje“!
Závěr z oblasti snů
Těžko se hledají odpovídající superlativy pro závěr sezóny, tak jak se vydařil české sjezdařské reprezentaci. ****Vítězství**** čtyřčlenného týmu ve finálové soutěži Světového poháru v Ga-Pa zahřálo u srdce české fanoušky a dalo poprvé ochutnat našim reprezentantům radost z kolektivního úspěchu, uspokojení, jaké je v ryze individualistickém sjezdovém sportu velice vzácné a snad motivující i do budoucna – soutěže družstev budou součástí kalendáře i v příštích sezónách. Leckterý pamětník si však nad tímto senzačním výsledkem smutně povzdechl. V obdobné sestavě by se totiž náš tým mohl ucházet sice ne o první místo, ale o pořadí těsně pod stupni vítězů v soutěži družstev již před čtyřmi lety, kdyby tehdy čerstvá Mistryně světa ve slalomu, neodletěla z MS v Aare předčasně.
