Kombinace hojného přírodního a přistříkaného sněhu, upravovaná ve složitých podmínkách ledovce na svahu, který zde musí unést ve dvou dnech čtyři jízdy, opepřená ještě problematickým viděním široké ledovcové pláně ve slabších podzimních světelných poměrech, to zde nijak neulehčuje. Profil vyžaduje jak umět na hodně prudkém, tak i dobrý skluz pro úvodní pasáž a zejména pro skoro půlkilometrový dojezd na placce, kde sice zdánlivě po „cvičení“ na padáku o nic nejde, kde se ale dá najet i ztratit. Ženám se navíc trať propadala, a na to na úrovni SP už moc zvyklé nejsou.

Jednou z mála evidentních informací je síla německého družstva žen. Trio Viktoria Rebensburg (viz. úvodní foto), Kathrin Hölzl, Maria Riesch si podalo „zbytek světa“ s nebývalou suverenitou. Pozoruhodný byl kvalitní obřákový výkon třetí z nich, uchazečky o velký globus i o medaile z „domácího“ šampionátu. Velký dojem na mě udělala naprosto mazácká jízda mladé Viktorie. Těžkou trať podržela s rutinou ostřílené třicátnice, přestože to pro mladičkou olympijskou vítězku bylo teprve první vítězství ve SP. Skvěle zajela i 14. Petra Dürr, ročník 1991, ve 2. kole dokonce nejrychlejší. Trenér Schwaiger stavěl 1. kolo a týmu to vyšlo na 150%. Také je třeba vidět, že startovní pozice 1 a 2 byly ohromnou výhodou.
Když si pro slalom přidáme druhou Riesch a dlouhou Fanny Chmelar, vidíme nadupaný mančaft, jenž dává vzpomenout na Wunderteam 90. let s triem Seizinger, Ertl, Hilde Gerg.

Ostře sledované byly navrátilkyně po zraněních Lara Gut a Niki Hosp. Sjely 25. a 32., ale žádná sláva – což od nich ale po takových pauzách sotva kdo čekal. Těžko odhadovat, jak projdou sezonou. Neměly by by se ale dostat pod tlak jenom proto, že jejich týmům se moc nedařilo.

„Hořká pilulka“ je přiléhavým klišé pro představení Šárky Záhrobské. Startovala na konci a dojela na konci. Umístění přiměřené pro debutantku, ne ale pro mistryni světa, jakkoli za svou kariéru předvedla v obřím slalomu jen pár skutečně vydařených jízd v jí vyhovujících podmínkách. Loňské „ideové“ tápání se silnou preferencí slalomu a omezením ostatních disciplin bylo možná taktické – byť riskantní - s ohledem na výsledek na olympiádě a „prodejnost“ závodnice sponzorům v těžkých časech, ale pomohlo ke startovnímu číslu 60. Dobře udělaná pista pár desítek lehčích holek často slušně unese, v Soldenu si Šárka absolvovala malé retro z dob začátků mezi dospělými. Ten byl naopak tvrdou realitou pro Kateřinu Pauláthovou. Když ji náraz do ní neznechutí, má to za sebou a může ji uklidňovat, že byla na startu nejmladší, jediná ročník 1993.
Po prvním závodě není třeba nikoho zatracovat, ale další „boj o Šárčin obřák“ bude hodně zajímavý. Do médií pronikly formulace o naprosté změně techniky a úplně jiných pocitech, a to pikantnost spolupráce s novým trenérem Šťastným zvyšuje.

Roky jsme slýchali, že obřák je záležitostí síly, kterou Šárka zatím nemá, ale poctivě nabírá. Argument poněkud bledne při pohledu na subtilní Kathrin Zettel, mladé Laru Gut, Federicu Brignone či právě Viktorii Rebensburg. Tyhle dívky dokázaly už v „zaječím“ juniorském věku jezdit na úrovni první losovací skupiny. I v tomto těžkém závodě dojely do 15 mladé Marmottan (1988) a Gagnon (1989). Pravda tedy bude spíše v té technice, možná i ve specifice oné potřebné síly. Obřák v dnešním náročném pojetí vyžaduje velkou uvolněnost, obrovské rozsahy a schopnost držet je a aplikovat sílu právě v nich. Je mnohem víc než „mechanické“ bušení do tyčí ve slalomu i záležitostí pocitovou a určité dispozice. Navíc i do ženského lyžování pronikají „mužské“ prvky v přechodu a zahájení oblouku, jež jako první dokázala zužitkovat Lara Gut. Mladé dravkyně (viz jména výše) tím směrem nesporně půjdou a právě tohle by mohlo být jedním z prvků „nové“ techniky. A určitě není náhodou, že i pro některé superšpičkové jezdkyně jako Lindsey Vonn, Maria Riesch, ze starších Anja Paerson je jejich disciplinou nejslabší. Je vůbec otázkou, kam se v něm Šárka po tolika letech vrcholového závodění a návyků (hluboko vrytých pohybových stereotypů) ještě může posunout. Rozhodně je to pro ni i Pavla výzva par excellence a pro nás ostatní zajímavé téma ke sledování.

Ještě méně lze vyvozovat z jednoho kola mužů. Určitě nás zaujal svou nekompromisní jízdou Hirscher, potlesk si vysloužil navrátilec Palander, překvapili závodnicky nemladí Richard a Schorghofer. Zajímavý postarší debutant Warner Nickerson přivedl do SP boty Dodge, ale do druhého kola by býval nepostoupil.
Nás asi poněkud zklamal až 32. Ondra Bank poté, co prý v tréninku se špičkami zajížděl skvělé časy.

Mimochodem, na tomhle prudkém a nerovném na obřák není nejlepší pokoukání. Znalec možná ocení, jak borci a borkyně řeší náročné situace, ale pohled na silně nadriftované nájezdy a boj mnohdy mimo slušnou, neřkuli ideální linii, pastvou pro oči většinového diváka zrovna není. A to se závod pořádá především kvůli němu coby aperitiv k brzké sezoně.

Naštěstí si po Soldenu všichni neúspěšní mohou říct „první vyhrání z kapsy vyhání“ a pokračovat v tréninku před opravdu pořádně zahájenou sezonou v Americe.