Freeride a freestyle |
21.12.2010 |
Petr Socha
| počet komentářů: 4
foto:
Petr Socha
Dobří holubi se vracejí
Psal se rok 2004, kdy se napsaly první listy kapitoly SNOWride. Na
tehdejší bezmála měsíční putování pod značkou Völkl SNOWride se v
obytném voze vydalo několik - dalo by se říci - průkopníků freeridu. Jak
šel čas, SNOWride žil a posouval se obsahově i co do formy. Hlavní
evropské prašanové destinace byly objeveny, před oči české veřejnosti
jsme uvedli několik talentovaných a dnes úspěšných jezdců, vydali jsme
desítky článků, nafotili tisíce fotografií, které dodnes putují světem
v časopisech i na jiných mediích.
Jenže člověk tak trochu žije ze vzpomínek a má potřebu ty
nejkrásnější prožitky zažívat znovu. A když nám při plánování akce připlavala do mysli
varianta vyrazit obytným vozem, vyskočil i zároveň nápad uspořádat retro
tour – akci, která připomene první pokusy o profi freeridovou práci v
Česku, ukáže, kam se dnes vše posunulo, co se změnilo uvnitř nás i
vně.
Zadání tedy znělo jasně: stejný způsob pohybu a bydlení, stejní lidé,
stejná místa. Robin Kaleta, Honza Schauer, já. Další pilíře první
SNOWride, fotografové Matio a Vítek Ludvík nemohli, takže je nahradili
další nestoři české freeski scény: Mára Macháček a Aleš Holub
(někdejší skororeprezentant v boulích). Za kameru – oproti prvním akcím
novinka – usedl (obvykle do sněhu) Tomáš Galásek a jako special host
přijel český top basejumper Martin Trdla. Samí chlapi ve věku, který se
ještě před lety považoval z hlediska sportovní výkonnosti za
odeznívající…
A místo? Co jiného, než švýcarský Wallis. Kanton, na který dohlíží 42
čtyřtisícovek a kde je koncentrace freeridového terénu snad největší v
Evropě. A konkrétně jsme vybrali střediska Lötschental, Aletsch, Zinal,
Leukerbad a Belalp.
to nakonec dopadlo? Nijak. Jako vždy. Člověk si
myslí, že objeví nepoznané, přitom vše se točí dokola společně s
naší matičkou Zemí. Jezdili jsme, fotili, bavili se a užívali si
možností hor. Možná jsme měli víc rekvizit, více vybavení, lepší
foťáky, používali modernější lanovky a přijeli po rychlejší silnici…
To se ale na zážitcích a celkové spokojenosti prakticky neprojeví. Stejně
jako vždy Robin zlobil, Mára byl hodný, Honza přemýšlivý, Galas veselý,
Martin akční, Aleš pohodový… Lidské charaktery čas nehněte, byť
přestavuje figurky a staví nové domečky v okolí.
A podobné je to i s lyžováním. To hlavní, podstata, zůstává stejná, i
když jste školák nebo kmet. Mění se jen detaily a formality – vnitřní
touha a radostný pocit, když se lyžařská duše nasytí, na tu čas
nedosáhne. Je tu s námi, a pokud nezakrníme, zůstane do konce života, ba
možná i do životů dalších.
Psal se rok 2004, kdy se napsaly první listy kapitoly SNOWride. Na
tehdejší bezmála měsíční putování pod značkou Völkl SNOWride se
v obytném voze vydalo několik – dalo by se říci – průkopníků
freeridu. Jak šel čas, SNOWride žil a posouval se obsahově i co do formy.
Hlavní evropské prašanové destinace byly objeveny, před oči české
veřejnosti jsme uvedli několik talentovaných a dnes úspěšných jezdců,
vydali jsme desítky článků, nafotili tisíce fotografií, které dodnes
putují světem v časopisech i na jiných mediích.
Ahoj, jestli můžu podotknou odkaz na fotogalerii nefunguje stejně tak jako
jakékoli zvětšení obrázku. Nasměruje vás to na článek „Špičák
rozšířil sjezdovky a cenami poráží Javor“. A ještě bych se rád
zeptal: On měl někdo z účastníků ROCKERy nebo co to je za zvláštní
oranžové lyže na jedné z fotek?