1. velká střediska: budoucnost slušná, musejí se ale snažit, konkurence velkých zahraničních megaareálů je tvrdá

2. střediska na okrajích Alp: musejí se zaměřit na denní návštěvníky

3. středně velká alpská: nutná je specializace, definovat si vhodnou cílovou skupinu (rodiny, freeride apod.)

4. malá blízko velkých: hrozí jim zánik (podobně jako proběhlo v USA či Japonsku), ale šancí je záchrana soukromníky či uzavřenými kluby, která je mohou přeměnit na neveřejná klubová zařízení.


Celkově pro všechny platí lapidární zásada: „get big, get niche or get lost“. Tedy: musíš být velký nebo specializovaný, jinak zanikneš.


Myslím, že hodně poučení by si z toho mohla vzít i střediska naše včetně ubytovatelů. Trend k polo- a jednodením návštěvníkům je tak silný, že se objevuje i ve výročních zprávách středisek. Pokud se nezblázní ceny pohonných hmot, už zjevně nikdy nebudou typickou týdenní volbou, nýbrž čím dál více typem 2. To má řadu důsledků, s nimiž je nejvyšší čas počítat, počínaje územními plány, zástavbou i celkovou koncepcí využití našich hor.