Tak se to zkrátka střídá. Když mi jednou cestou z ledovce podobný rohatec skočil do silnice před auto, měl jsem kliku zase já. Odrazit se o vteřinu později, měl jsem ho na kapotě nebo v předním skle a mohli jsme to oba mít odbyté. Takto jsme se doslova o zlomky sekundy oba jen lekli, já tedy dost.
I přes tyto případy je určitě škoda, že původní fauny v těch částech hor, kam člověk pronikl, ubývá. Marně vzpomínám, kdy jsem naposledy na Kaunertalu viděl sviště – minulou sezonu určitě ne. Kde jsou ty časy, kdy jednoho, když usnul na vyhřátém asfaltu, prý jeden známý musel takřka odtáhnout stranou, aby projel.
Jestlipak je populární protirevmatická sviští mast, Murmeltiersalbe, pořád opravdu z jejich sádla?
A kdoví, jak je to v Tatrách. Tam bývali drzí nenažraní svišťové skoro postrachem letních lyžařů. Ve Velké zmrzlé dolině se nahoře u sněhu přes noc nechávaly lyže i třeba skelety bot. Jednou mi tam přes noc zmizel kilový kus sýra, přestože byl zahrabaný ve sněhu a zatížený kamenem.
Co je to ale proti tradované historce, jak ještě v dobách kožených přezkových bot našel jejich majitel ráno jenom hromádku přezek…
