Tato situace je zajímavá i proto, že vzdušnou čarou jen o několik kilometrů jižněji, doslova „přes kopec“, je v lyžařských areálech česká poznávací značka poměrně vzácností. Jen jako chabý důvod se jeví nepatrně ztížená přístupnost rozlehlého, na jihovýchod otevřeného údolí nesoucího libozvučný název Lungau.
Čtyři zajímavé cíle
Dostat se na „slunečnou stranu Salcburska“ (jak Lungau charakterizují
prospekty) z naší, tedy severní strany, byl skutečně problém jen v
minulosti. Silnice spojující Radstadt s Tamswegem přes lyžařsky dokonale
využité sedlo Obertauern a později především Taurský tunel přiřadily
dříve zapomenutý kraj kolem pramene řeky Mur k alpským oblastem intenzivně
těžícím z cestovního ruchu. I když je dno celé ploché pánve v zimě
protkáno desítkami kilometrů upravovaných běžeckých tras, jsou v Lungau
rozvinuty především služby orientované na klientelu holdující sjezdovému
lyžování ve všech aktuálních formách. Pro ně jsou zde k dispozici 4
samostatné areály vzdálené od sebe 5–10 km a zhruba rozložené v oblouku
otevřeném k východu. Kromě dobrých silnic a skibusu je propojuje i skipas,
jímž je dáno každému k dispozici celkem 140 km sjezdovek. Ty se
vybaveností a kvalitou každovečerní preparace dobře vyrovnávají se
zmiňovanou konkurencí, která je rozmístěna na sever od vjezdu do Taurského
tunelu. Je sympatické, že se jejich provozovatelé snaží neupadat do
stereotypu provinčních středisek a neustále vymýšlí a realizují
projekty, kterými vystupují z průměru.
Společným rysem všech čtyř center je pozornost věnovaná lyžařům, v
nichž strmé partie sjezdových tras vyvolávají respekt. I za cenu kácení a
nákladných terénních úprav je vždy možné se takovým černým úsekům
vyhnout po modrých objížďkách. Dále na všech lyžaři využívaných
svazích jsou citlivě zasazeny do terénu převážně nové, ale stylové
Hütte, které kapacitou restauračních prostor i WC s teplou vodou v pohodě
zvládají i polední „špičku“. Za zmínku stojí i příjemný fakt, že
na počátku února 2008, tedy v hlavní sezóně, se velkokapacitní
parkoviště u nástupních lanovek počala plnit až po 10. hodině, když
lanovky startují o hodinu dříve.
Nejnovější alpská dálnice A1
Nejsnáze dostupný po sjezdu z taurské dálnice je komplex dvou sedaček a
4 vleků směřujících k vrcholu hory Aineck (2 220 m n. m.). Tato na alpské
poměry chudá nabídka by neměla odradit ani nejnáročnější „fárery“.
Od vrcholové kóty zalesněné hory s lysým temenem směřuje k severovýchodu
mírně zvlněný svah s převýšením 1 100 m. Toho využili projektanti a
stavitelé prvního „dálničního úseku“, který měří 6 km a spojuje
vrchol Ainecku s dolní stanicí sedačky vybudovanou těsně nad obcí St.
Margarethen. Lyžaře, kteří chtějí využít rychlého „dálničního
spojení“, navádí četné směrovky s internacionálním grafickým symbolem
určeným pro dálnice, známým z evropských silnic. Jízda po široké trase
vedené střídavými sklony táhlými („dálničními“) zatáčkami je
zvlášť při minimálním ranním provozu silným zážitkem. Je příjemné
si po několika minutách svištění v obloucích volených jen podle svého
gusta přečíst na informačním panelu, že do cíle zbývají ještě 3 km
obdobných požitků.
Ájednička, zprovozněná v prosinci 2007, byla pro Aineck i celé Lungau
rozhodně dobrým počinem. Za její dálniční úrovní ovšem trochu
zaostává nezbytná kombinace dvoukilometrové dvousedačky a tří(!)
„kotváčů“, kterými je zajišťována přeprava na vrchol. Je
pravděpodobné, že k modernizaci dojde co nevidět, ale současná relativně
nízká přepravní kapacita vleků, zdravě regulující frekvenci
„dálničního“ provozu a možnost nájezdu na A1 i z nižších sekcí,
je-li vrcholová partie v mlze nebo bičována vichřicí, má dnes také něco
do sebe.
Volné terény i Direttissima
Pokud panuje nad Aineckem klid a pohoda, nekončí lyžařská prezentace této pozoruhodné hory jen dlouhou skistrádou. Bezlesými pláněmi skloněnými k severovýchodu, celoplošně využívanými freeridery, se vine v několika serpentinách tzv. Karabfahrt (3 km), který je možné si zkrátit téměř kilometrovým, poctivým Steilhangem. To pravé pro vyhledavače strmých srázů však čeká na západní straně Ainecku obhospodařované čtyřsedačkou vedenou na vrchol ze sedla Katschberg (1 641 m n. m.). V prospektech výrazně uváděná černá Direttissima se zde téměř bez přerušení doslova propadá na dvaapůlkilometrové trase o 600 metrů a pokusy o její zdolání non-stop v zavřených řezaných obloucích patří do kategorie alpských disciplín vytrvalostního charakteru. Podtrženo a sečteno – hora Aineck svými dimenzemi ani vnější tvářností nepředstavuje v prostředí rakouských Alp nic mimořádného. To, co však nabízí lyžařům její dvě zprovozněná úbočí, nelze odbýt mávnutím ruky.
Prosperující Katschberg
Tak jako je strmost každého svahu umocněna, ocitne-li se pozorovatel na protisvahu (viz „děsivý“ pohled na svah Stohu od Horalu ve Špindlu), tak i Direttissima budí respekt v početných řadách lyžařů dávajících přednost labyrintu tratí určených více či méně pokročilým na východní straně hřebene Tschaneck (2 030 m n. m.), jenž se vypíná naproti Ainecku. Středisko Katschberg na jeho úpatí by mohlo být modelovým příkladem následků prosperity přivádějící investice i do kdysi nezajímavých lokalit. V obávaném horském sedle, v zimě často uzavíraném nebo průjezdném po státní silnici B 99 jen se řetězy, byl postaven první lyžařský vlek v r. 1956. Dnes se Katschberg hrdě představuje jako rozlehlé seskupení převážně luxusních hotelů, jejichž další výstavba pokračuje projekty, které se svojí progresivitou stanou zaručeně předmětem obdivu i kritiky. Jejich hostům slouží 4 moderní čtyř- a šestisedačky a 5 vleků. Protože kapacita těchto zařízení převyšuje kapacitu zmiňovaných rezidencí, je zde k dispozici i velkoplošné parkoviště, které denně zaplňují hosté skromnějších penzionů rozesetých v celé oblasti Lungau. Tak jako ve většině areálů nalézajících se v nižších a středních výškách jsou i zde všechny tratě vybaveny zasněžovací technologií.
Výškové maximum
Třetí areál, kterým oblast Lungau disponuje, umožňuje výjezd do 2 400 m n. m. a nástup na jeho tratě je možný, podobně jako na Ainecku, ze dvou stran. Blíže ke sjezdu z dálnice leží na hlavní silnici protínající celé údolí obec St. Martin s dolní stanicí dvousedačky, která má dvě sekce a nepatří k nejrychlejším. I proto je mnohem větší „cvrkot“ kolem nástupiště do osmimístných gondol, které představovaly při zahájení provozu v r. 2000 nejmodernější přepravní zařízení v celém Rakousku. Dolní stanice se nachází v těsné blízkosti malebného Mauterndorfu u silnice směřující vzhůru do Obertauernu. Ve vlastním centru areálu pracují 4sedačky a jeden vlek na členitých svazích Grossecku (2 066 m n. m.) a Speierecku (2 411 m n. m.). Také zde se setkáme se sněhovými kanóny i v nejvyšších partiích, ale pod jejich „ochranou“ jsou samozřejmě jen upravované trasy. Za těchto okolností rozměrný a snadno přístupný kotel, který se otevírá mezi oběma jmenovanými vrcholy a samozřejmě se nabízí k freeridingu, potřebuje hodně přes metr přírodního sněhu k bezpečnému využití. Nabídka tratí ve výškách okolo 2 000 m n. m. je zde pestrá a jejich preparace snese nejpřísnější měřítka. Jen odpolední návrat lesními serpentinami k parkovišti nepatří k nejpříjemnějšímu závěru jinak hodnotného dne stráveného na lyžích. Dálnice z Ainecku je zatím v Lungau zkrátka jen jedna.
Zatím skromný Fanningberg
Poslední z areálů je přístupný po horské silnici stoupající asi 7 km od obce Mariapfarr do nadmořské výšky 1 500 m. Zde se ocitneme pod vysokou terasou, na níž byla v r. 1995 vybudována dolní stanice šestisedačky Samsonjet. Jejím zprovozněním započala na svazích Schwandhöhe (2 050 m n. m.) novodobá historie lyžařského centra, jehož rozvoj není zřejmě zdaleka u konce. Fanningberg – to je tedy prozatím skromných 30 km tratí. V kategorii malých alpských středisek, kam samozřejmě patří, je výjimečný tím, že celých 30 % tratí nese právem černé označení. K této náročnosti přispěla nejnovější investice: rychlou a vyhřívanou šestisedačkou jsou zpřístupněny mj. široké „padáky“ určené odvážným a zdatným jezdcům. Na jejich modrých objížďkách se pak bez stresu svezou všichni ostatní. Pocit bezpečí a pohody panuje i mezi rodiči a dětmi rojícími se kolem dvou vleků na 500 m dlouhém mírném a širokém „cvičišti“ v těsném sousedství parkoviště a dobře vybaveného zázemí. Vyjet na Fanningberg a strávit den v jeho rozmanitých terénech – ani to není špatná volba.
POSTŘEHY Z LUNGAU:
- Nenasytným lyžařům je k dispozici skipas zvaný Lungo s platností rozšířenou o lyžařské centrum Obertauern (cca 25 km z Mauterndorfu).
- Mauterndorf je pozoruhodné městečko s mimořádně zachovalým historickým centrem a středověkým hradem.
- O tom, že provozovatelé lyžařských středisek v Lungau dobře vědí o potenciálu české klientely, svědčí prospekty informující o celé oblasti v nezvyklé kombinaci češtiny a maďarštiny.
Článek byl převzat z časopisu SNOW 42.
