Sezónnost

Ideálním obdobím pro lyžařské túry je jaro – v Alpách se otevírá většina chat v první polovině března a zimní sezónu uzavírají koncem dubna, ve vyšších polohách západních Alp až v půli května, podle aktuálních podmínek. Běžky a sjezdovky už tedy mají hlavní sezónu za sebou, a tak je vyměníme za skialpy a lyžuje se dál.

Východ není západ

Východní Alpy, tedy ty v Rakousku, Německu, Slovinsku a východní Itálii, jsou o něco nižší než západní, jedinou čtyřtisícovkou je Piz Bernina na jejich západním okraji. Tyto hory mají o něco méně ledovců než západní část Alp a vrcholky se nejčastěji tyčí do výše 3 000–3 500 m. Na východě již v květnu většinou nebývá na skialp dost sněhu.
Západní Alpy, myšleno ty ve Švýcarsku (kromě Graubündenu), Francii a západní Itálii, nabízí skialp ve vyšších patrech. Nadmořská výška se dostává nad magickou hladinu 4 000 m, ledovce jsou rozlehlejší a členitější, terén divočejší a logicky i objektivní nebezpečí hrozí ve větší míře. Túry jsou delší a s větším převýšením, a proto se na ně vychází obvykle za rozbřesku, nebo dokonce za tmy. Návrat z výšlapu v brzkých odpoledních hodinách znamená vyhnutí se sluncem rozehřátým padajícím sérakům, provlhlému sněhu tvořícímu mosty přes trhliny, padajícímu kamení apod.

Nejvýchodnější část Alp

Masivy Rax, Schneeberg, Schneealpe nebo Hochschwab lákají hlavně skialpinisty z Moravy. Vyznačují se rozlehlými vrcholovými plošinami, ze kterých prudce padají žleby do okolních údolí. Díky blízké Vídni a tím rozvinutému turismu je zde k dispozici řada horských chat. V lednu a v únoru, kdy výše položené hory teprve čekají na začátek sezóny, už může být v těchto dvoutisícových horách začátek jara a řada žlebů s firnovým sněhem. Na něm je jednak úžasné „poježdění“, a než ho slunce nataví a provlhčí, je i z hlediska lavin tím nejbezpečnějším druhem sněhu. Více než skialpinistům se zde bude líbit freeriderům, dá se vybrat řada hodně prudkých sjezdů.

Severní vápencové Alpy

Celé pásmo hor od Bodamského jezera až k Linci tvoří hradba vápencových hor, jež se svým profilem docela podobají nám známým Vysokým Tatrám. Oblíbeným cílem skialpinistů z Čech jsou především Totes Gebirge, u nás známé i pod názvem Mrtvé hory. Zde je nejoblíbenější oblast v okolí Hinterstoderu, lákavý je hlavně vrchol Großer Priel.
Sousední Salzkammergut (Solná komora) má svoji dominantu v Dachsteinu. Jeho velmi rozlehlý masiv je proslulý svou divokostí a hodně rozmanitým a mnohde nevyzpytatelným terénem. Při pohybu po jeho členitém povrchu je nutné dávat pozor hlavně na pád do četných dolin, což jsou často hluboké díry provrtané do vápence. Dobrým východištěm túr je zde v severní části masivu Simonyhütte. Kousek dál na západ leží Tennen Gebirge. Werfenweng je dobrou oblastí pro začátečníky, kteří mohou následně podniknout túru na nedaleký vyhlídkový vrchol Hochkönig.

Vysoké Taury

NP Hohe Tauern je pro nás nejbližším horstvem, ve kterém můžeme zakusit pravý velehorský skialp. Svahy už pokrývají ledovce, a tak dostává skialp další, pro mnohé novou dimenzi. Ve východní části leží pod horami Rauriser Sonnblick, Hocharn a Schareck bývalá zlatokopecká osada Kolm Saigurn s nově zrekonstruovanou chatou. Ideálním cílem na prodloužený víkend je Berghotel Rudolfshütte, donedávna výcvikové centrum rakouského Alpenvereinu. Přímo do budovy vede lanovka, a tak odpadá často zdlouhavý nástup na chatu a je možné ihned vyrazit na vrcholovou túru. Rozhodně nejlepší místo pro kurs skialpinismu – túry zde nejsou extrémně dlouhé a mají rozdílnou obtížnost.
Dalším místem zaslíbeným je oblast Grossvenedigeru ve východních Tyrolích. Sem je nejlépe nastupovat z jihu, tedy projet tunelem pod sedlem Felbertauern. Místem s největším počtem možných túr je Essener-Rostocker Hütte nad Prägartenem v údolí Virgental. V nabídce je hned sedmero hodnotných vrcholů blížících se výšce 3 500 m, z nichž nejznámější jsou Großer Geiger a Dreiherrnspitze na hranicích s Itálií. Pokud chceme vystoupit na vrchol 3 674 m vysokého obřího majestátu Großvenediger (Velký Benátčan), musíme začít o údolí vedle. Z Virgentalu zamíříme vzhůru údolím Dorfertal k chatě Johanishütte (2 121 m) nebo dokonce na Defregger Haus (2 962 m). Výstup na vrchol není příliš technicky náročný. Pozor při nástupu na chaty v odpoledních hodinách, neboť hlavně na jaře ohrožují v úzkém svírajícím údolí lyžaře základové laviny. A proto si nástup na chatu naplánujte na dopoledne. Na oblíbeného Benátčana se můžete vydat i z opačné strany přes chaty Kürsinger Hütte nebo Neue Prager Hütte.

Skvělé Tyrolsko

Další perlou mezi skvělými regiony je Tyrolsko. Nedaleko od jeho metropole Innsbrucku najdeme skialpové ráje. Stubaiské Alpy reprezentuje mezi lyžaři hlavně stejnojmenný ledovcový skiareál. Nad ním se tyčí některé zajímavé cíle. Na Stubai ovšem mají výsostné postavení zejména dvě chaty, které borci se stoupacími pásy milují: Franz-Senn-Hütte obklopuje řetězec hor a na webu chaty, kterou vede rodina Fankhauser, najdete téměř třicet tipů na lyžařské túry, jimž dominuje Schrankogel. O kousek dále, směrem k Ötztalu, stojí Amberger Hütte. Docela krátký nástup do světa túr, jež charakterizují parádní sjezdy, ať už z Kuhscheibe nebo Hinterer Daunkopf.

Sellrain

Východní okraj Stubaiských Alp u nás není moc známý, tvoří nicméně famozní rezervoár luxusních výšlapů. Jeho tepnou je horská silnice dosahující výšky 2 000 m. Tady, ve středisku Kühtai, lze pobýt pár dní, a když nebude počasí na túry, dá se dosyta vylyžovat na výborných sjezdovkách. Díky snadné dostupnosti autem se tady chodí řada snadnějších, tzv. módních túr, např. na Schafzoll nebo Pirchkogel. Nabízí se ale i náročnější a delší akce, třeba okruh přes vrchol Kraspesspitze. O kousek níž, pod sedlem Kühtai, můžete v Griesu odbočit vlevo do údolí Lüsenstal. V něm nejsou žádné lanovky, zato hned sedm parádních kopců. Největší výzvou je Lüsener Fernerkogel, který je pro svůj tvar a mohutnost přezdíván K2 Tyrolska.

Ötztal je nej…

Nejrozlehlejší, nejdivočejší a nejzaledněnější kout rakouských Alp – to jsou Ötztalské Alpy. Na konci údolí dravé říčky Ötztaler Ache najdeme vesničku Vent, po staletí sužovanou vodou z tajících obrovských ledovců. S trochou nadsázky jde dnes o metropoli rakouského skialpinismu. Nikoli podle počtu návštěvníků, tam jasně vítězí nedaleký sjezdovkový Sölden, vede ale v počtu chat v blízkém okolí. Navíc se nad střechami místních chalup a hotelů každé odpoledne třpytí vrchol druhé nejvyšší hory Rakouska – Wildspitze.

Z Ventu na konec světa

Pokud na jaře plánujete vystoupit na tuhle monumentální horu, nejblíže to máte z Breslauer Hütte. Láká-li vás druhý výrazný obří kopec Weisskugel, pak je nejlepší vydat se na chatu Hochjochhospiz a na dlouhý výstup po ledovci Hintereisferner vyrazit časně ráno.
Hodně lidí vyráží z Ventu údolím Niedertal k dvojici chat: níže stojí velká Martin-Busch-Hütte, o 500 m výš Similaunhütte. Jsme v oblasti sedla Hauslabjoch, kde byly nalezeny ostatky pračlověka Ötziho. Nás ale zajímají okolní hory. Nejvíce láká dvojice Similaun (3 606 m) a Hintere Schwarze a pak také Kreuzspitze a Hauslabkogel.
Druhá cesta z Ventu míří podél úchvatného koryta potoka Rofen Ache ke zmiňované chatě Hochjochhospiz. Pokud míříme na poslední z pětice chalup – na Vernagt Hütte, na konci luk zahneme vpravo k severu a lavinově ošemetnými svahy dojdeme k chatě, kde je rovněž glaciologická stanice.
Na rozcvičení je k mání Fluchtkogel, k výhledu na 4 ledovcová lyžařská centra poslouží Hochvernagtspitze a jako vyvrcholení se hodí dlouhý, ale krásný výstup na Wildspitze.

Nad Gurglem

Pokud pokračujeme ze Söldenu směrem na Timmelsjoch, dojedeme do údolí Gurgltal. Aniž bychom museli na chatu, máme k dispozici hned z Obergurglu dvojici vrcholů – Granatenkogel a Manigenbachkogel. Optimální je dojít na chatu Langtalereck Hütte a užít si výstupy i sjezdy tří hor – Hohe Wilde (3 458 m), Schalfkogel (3 537 m) a Eiskögele (3 233 m).

Silvretta

Tradiční značka vázání, která nese stejné jméno jako toto pohoří, jakoby určovala jeho věhlas a popularitu. Jet na Silvrettu zní prostě lákavě. Pohoří se vyznačuje spíše pozvolnými svahy s ledovci a dlouhými údolími na rakouské straně, na švýcarské je tomu právě naopak. Na rakouské straně stojí i většina chat, vesměs velmi populárních. Nejlepší polohu pod věhlasnými kopci má Wiesbadener Hütte, nad ní se tyčí Piz Buin a Dreiländerspitze, největší lákadla turistů s tuleními pásy. Všechny chaty mají široké možnosti túr. Podobně jako v Ötztalkých Alpách se dá díky „husté“ síti horských obydlí dobře podnikat vícedenní putování od chaty k chatě i na Silvrettě.

INTERNETOVÉ ZDROJE

Info o rakouských chatách:

www.alpenverein.at → Hütten
Vhodné mapy:
z edice Alpenvereinu v měřítku 1:25 000 Skirouten,
www.alpenverein.at → Service → Karten
Informace k túrám:
www.bergsteigen.at, www.alpintouren.at
Lavinová předpověď:
www.lawine.at
Předpověď počasí:
www.wetter.orf.at,
www.alpenverein.at → Service → Wetter
Metodika, inspirace:
www.transalp.cz, www.snow.cz

DOPORUČENÉ HORSKÉ CHATY

Schneeberg (Dolní Rakousko)

  • Sparbacherhütte
  • Fischerhütte

Raxalpe (Dolní Rakousko)

  • Otto Haus
  • Karl Ludwig Haus

Schneealpe (Dolní Rakousko)

  • Schneealpehaus

Hochschwab (Štýrsko)

  • Schiestlhaus

Totes Gebirge (Horní Rakousko)

  • Prielschutzhaus

Dachstein (Salcbursko)

  • Simonyhütte

Hohe Tauern

  • Kolm Saigurn (Goldberggruppe, Salcbursko)
  • Rudolfshütte (Granatspitzgruppe, Salcbursko)
  • Stüdlhütte (Glocknergruppe, Korutany)
  • Essener-Rostocker Hütte (Venedigergruppe,

Vých. Tyrolsko)

  • Johannishütte (Venedigergruppe, Vých. Tyrolsko)

Stubaier Alpen (Tyrolsko)

  • Amberger Hütte
  • Franz Senn Hütte

Sellrain (Tyrolsko)

  • Dortmunder Hütte
  • Pforzheimer Hütte

Ötztaler Alpen (Tyrolsko)

  • Vernagthütte
  • Martin-Busch-Hütte
  • Similaun Hütte
  • Hochjochhospiz
  • Langtalereck Hütte

Silvretta (Tyrolsko)

  • Wiesbadener Hütte
  • Jamtalhütte
  • Heidelberger Hütte

Článek byl převzat z časopisu SNOW 42.