Sinaia - lyžování v Rumunsku

Sinaia je ale jen jedno z míst nejvýznamnější rumunské lyžařské oblasti – údolí Prahova. V celém údolí, které protíná východní část rumunských Karpat a pak klesá až k Bukurešti (ano, to je ono vínem proslavené údolí), leží na ose dlouhé 20 kilometrů základní lyžařská nabídka Rumunska – hovoříme-li tedy o konvenčním sjezdovém lyžování. První lanovky najdeme v sedle Predel, následuje středisko Azuga, potom městečko Busteni s jaksi nelogickou kabinovou lanovkou, které chybí sjezdovka, a konečně Sinaia, nejznámější z uvedených. Začněme tedy u ní. Je to vlastně město, které se ani nestíhá tvářit jako turistická destinace. Tovární haly, zpustošená paneláková sídliště a podobné relikvie to nedovolí. Snad jen samotné centrum halí pár svých údů do rádoby nóbl hávu – nicméně třeba jen bahnitý chodník lemující hlavní třídu řekne své. Když pak ještě malinko zajedeme směrem k periferii, projeví se podstata – Sinaia není město bohaté, naopak. Ostatně se říká, že nátura Rumunům velí ukazovat na odiv své bohatství – kdyby se například životní úroveň měřila intenzitou drahých vozů, Siania by byla srovnatelná s jakýmkoli lyžařským top resortem. V bočních uličkách ale stojí nepojízdné Dacie, v improvizovaných tržnicích dostanete za korunové položky ručně vyráběné sýry či laciné víno ze sudů – samozřejmě vedle nekonečna asijských cetek, které zaplavují celou Evropu.
No, nehleďme na první dojmy a vydejme se za tím, za čím jsme sem přijeli – za lyžováním. Města si snad užijeme ještě večer.

Lyžování

S očekáváním míříme na kabinovou lanovku, která vyváží vzhůru do hor. To znamená překonat převýšení 1 200 metrů na desku pomyslného horského stolu. Horské plató se táhne v délce přes deset kilometrů a vedle dalších přepravních zařízení na něj stoupá lanovka i z již zmíněného Busteni – výlet z něho zpět do Sinaie nás také čeká. První kabina z centra Sianie má kapacitu asi 30 osob a v Evropanech budí despekt, či lépe respekt k vyšším silám. Pikantností je záchranná brzda natřená centimetrovou vrstvou vazelíny, patrně proti zneužití. Kupujeme lístky, jsou to bodové jízdenky, které se elektronicky odečítají. Až nahoru do hor, na kótu 2 000, což jsou dvě etapy kabinovou lanovkou – a bohužel také dvě fronty – to vyjde na stovku, též dolů, pokud není dostatek sněhu na sjetí. Tedy jen transport vezme 200 Kč den co den. Nezávisle na tom, jestli nazujeme lyže.
Mezistanice, tzv. kóta 1 400, je sama silnou turistickou atrakcí, asi proto, že leží právě nad hranicí lesa a výše se již rozprostírají jen travnaté holiny s občasným nízkým porostem. Lanovkou sem vyjíždějí lidé v civilu a radují se ze sněhu a výhledu, vypijí kávu a zase jedou dolů. K cestě mohou použít i lanovku zcela novou kabinkovou zn. Garaventa – nástupiště je ještě improvizovaně sbito z fošen. Paradoxně ale lanovka začíná zcela mimo dosah města někde ve třetině kopce a přijet k ní musíte autem nebo taxíkem. Vede k ní shora sjezdovka, ale za dané sněhové situace si sotva lze představit, že ji někdo někdy sjede na lyžích. Cenově vyjde podobně, provozovatel je jiný, bodovka na ní neplatí – jsme na Balkáně… V případě dobrých sněhových podmínek, které my bohužel nemáme, lze z kóty 1 400 stoupat vedle staré kabiny také relativně moderní sedačkou, kterou lemuje i sjezdovka – toho času, píše se únor 2008, na ní leží poslední zbytky sněhu, po kterých sjíždí ti, kdo nemají ke svým skluznicím zbytečně úzkostlivý vztah. Za pár dní to ale ani oni nedokážou.
V lyžařské provozu je jediná, až nejvyšší sedačka, která obhospodařuje sjezdovku na horním plató. Rozměrově připomíná třeba Rejdice. Možná ani ne. A kolem ní se motá každý, kdo sem s lyžemi přijel. Trochu deprese, když si představíme, že u této sjezdovky máme trávit hlavní část týdne… Sjíždíme a coby své útočiště volíme bar. Ceny jsou podobné jako v lepších českých střediscích, nabídka nijak pestrá složená zejména z jídel typu fast food. Čaj do kelímku, pivo v láhvi. Resumé prvního dne: kabinou nahoru, jedna jízda na lyžích po sjezdovce cca 400 metrů, návštěva bufetu, sjezd po zmrzlých zbytcích sněhu do mezistanice a cesta kabinou domů…

Jak by to bylo při sněhu

Sníh je prostě pro lyžaře alfa a omega. Máme informace, že na sto kilometrů vzdálených místech nelze lyžovat kvůli lavinové pětce… Srážky, které sem nejčastěji nosí západní proudění, přes hory dost často nedorazí a mraky svůj vzácný obsah zanechají v západní části hor. Když jde fronta z východu, nadílku dostane Sinaia, což ale, jak vidno, nebylo často.
Přitom srdce bolí, když člověk shlíží na hory kolem, být sníh, musí to být mimořádné. Z travnatých svahů občas vystupují mírné skalky, sklony stěn jsou ideální, žleby pestré a poházené všude po nekonečném okolí. Když si představíme, že počty freeriderů by se daly spočítat na prstech jednoho jedince, musí to být něco… To je ale bohužel jenom hypotéza.

Predeal

Nadějí jsou okolní střediska, největší pak Predeal, kam míříme den druhý. Lyžařské středisko je vzdáleno nějaké dva kilometry od centra Predealu a změna atmosféry je zásadní: cestou ke vlekům všude stánky a obchůdky, lyžařů spousta, fronty dlouhé… Živé a pulsující lyžařské středisko, chtělo by se říci. Muzika vyhrává z reproduktorů, z okének občerstvení se vydávají pizzy, langoše, saláty… Vypadá to, že zatímco na Sinaiu míří spíše sportovně založení, v Praedalu se lidé jezdí lyžováním bavit.
Osou všeho dění je moderní čtyřsedačka dlouhá přes kilometr a půl. Kolem ní pak stékají tři sjezdovky ve tradičních třech barvách, z nichž nejdelší, modrá, měří 2,5 km. Společně s dalšími čtyřmi přilehlými vleky se celkem nasbírá necelých devět kilometrů tratí.
Co je ale zásadní, je tu sníh! Za něco mohou děla, ale je cítit, že i přírodní sníh si sem nějakým způsobem cestu našel. Přitom jsme o 300 metrů níže od Sinaiské kóty 1 400, vzdáleni pouhých 20 kilometrů vzdušnou čarou.
Lyžování? Běžné rodinné poježdění, kterých doma potkáme spousty. Na vstřebání kulturních jinakostí stačí den bohatě, takže naše mise v Praedalu je skončena. Za zmínku stojí možnost absolvovat přechod do městečka Azuga, kde je také lyžařské středisko, dokonce se sjezdovkou homologovanou FIS. Malý výlet zakončený sjezdem po cestě zpět do údolí absolvuje část výpravy a tváří se spokojeně.

Busteni

Nějakých deset kilometrů údolím od naší základny v Sinaie je město Busteni. Údolí Prahova je i ve své nejvyšší části relativně široké a otevřené, proto je hustě osídlené a na jeho dně vede frekventovaná železniční trať – do vybraných resortů tedy můžete putovat i vlakem. V případě Busteni to má jedno opodstatnění navíc – zpět do Sinaii se bez větších problémů dostanete na lyžích.
Těžko říci, proč právě v Busteni vyrostla kabinová lanovka. Sjezdovku, která by opodstatnila její zimní život, nemá, takže asi měla sloužit spíš jako brána do hor pro turisty. Nicméně navzdory zdánlivé ekonomické nesmyslnosti funguje. My se s ní vyvážíme vzhůru do zapomenutého světa hor. Na horní plošině leží sněhu dost, což nám konečně umožňuje podniknout něco trochu lyžařsky výživného: na pásech stoupáme k nejvyššímu bodu oblasti, vysílači, který se tváří jako vojensky významný objekt a kde nesmíme fotit. A potom sjíždíme velice pozvolným, ale úžasně dlouhým sjezdem k horské chatě Cabana Piatra Arsa, kde obědváme. Velkokapacitní chata dodnes slouží jako zázemí pro trénující sportovce, kteří zde v nadmořské výšce přes 2 000 metrů sbírají výhody proti konkurenci (nedaleko je dokonce fotbalové hřiště). K útulnosti má daleko, ale buďme rádi, že existuje a funguje. Odtud stoupáme k domovským vlekům nad městem Sinaia.
Horské plató je jedinečné. Ať je to dole v civilizovaném údolí jaké chce, potenciál hor vše přebíjí kladnými body. Rozloha náhorní plošiny, či spíše pahorkatiny, je kolem 30 km². Její povrch se různě vlní a obecně mírně klesá na západ. Pro skitouring je to ohromné, originální a přitom relativně bezpečné hřiště – nepočítáme-li medvědy. Pakliže by chtěl člověk vyzdvihnout z této části Karpat něco mimořádného, bude to právě horské plató s jeho neobvyklou atmosférou.

Après-ski

Sinaia jako relativně velké turistické centrum nabízí nespočet možností, jak naložit s volným večerem. Restaurací a barů se nabízí dostatek, ale nelze nepřiznat určité zklamání i z této oblasti. Komerce vytlačila originalitu, takže na restauraci s duchem místa jsme k našemu zklamání nenarazili, nepočítáme-li jednu nálevnu vína pro chudší lid, kde neměli ani nic k zakousnutí. Ceny jsou podobné jako v Česku, občas i vyšší, záleží na podniku. Pozdní večery lze trávit v diskotékových klubech, které svůj rumunský či horský původ nepřiznají vůbec. Za mezinárodní ceny si dáte mezinárodní drink za hluku mezinárodní popmusic…
Zdá se, že Sinaia přelévá své nálady nevrlosti a disharmonie na návštěvníka proto, že je v přechodu. V přechodu od původní socialistické rekreační vesnice k noblesnímu turistickému resortu, kterým by se patrně chtěla stát. Z obou alternativ si ponechala to špatné: socialistický přístup a kvalitu služeb, socialistickou atmosféru kamuflovanou okázalými kapitalistickými kulisami. A neúměrně vysoké ceny coby důkaz domnělé kvality.

Rumunsko a lyžování - tak trochu stranou dění

Když člověk zasadí geografické a politicko-právní možnosti Rumunska do současného evropského lyžařského kontextu, má nutkání si říci – proč to trvá tak dlouho? Proč se rumunské hory vyhýbají zájmu investorů, když třeba Bulharsko či Ukrajina již dávno má své ultramoderní resorty? Přitom Rumunsko nabízí hor přehršel a vůbec ne za draho.
Rumunsko přitom patří v Česku mezi země s relativně vysokou lyžařskou tradicí. Dodnes kolují zkazky ze socialistických soustředění o nefunkčních lanovkách, promrzlých hotelech či organizovaném nočním lyžování - za svitu měsíce. Pojďme tedy nahlédnout, jak lyžařské Rumunsko vypadá dnes, po nějakých 17 letech demokracie a kapitalismu.

Základní informace

Oficiální název: Rumunsko
Rozloha: 238 391 km² (78. na světě) z toho 3 % vodní plochy
Počet obyvatel: 22 246 862 (49. na světě, 2008)
Hustota zalidnění: 93 ob. / km² (101. na světě)
Hlavní město: Bukurešť
Úřední jazyk: rumunština, regionálně maďarština a němčina
Náboženství: křesťanství: převážně pravoslavné, též evangelické, řeckokatolické, římskokatolické
Měna: rumunský leu (RON)
Státní zřízení: republika
HDP: 11 300 USD (62. na světě, v roce 2007)
Nejvyšší hora: Moldoveanu (2 554 m n. m.)
Nejvyšší pohoří: Karpaty a Munţii Apuseni
Vznik samostatného státu: 9. května 1877 (odtržením od Osmanské říše)
Správní členění: 40 žup
Členství: EU a Severoatlantické aliance
Podnebí: kontinentální
Srážky v roce (mm): 550
Průměrná teplota v lednu (°C): -3
Průměrná teplota v červenci (°C): 23

Rumunsko (rumunsky România) je stát ležící z větší na Balkánském poloostrově v jihovýchodní části Evropy. Sousedí s Ukrajinou a Moldavskem na severovýchodě, s Maďarskem na severozápadě, se Srbskem na západě a s Bulharskem na jihu. Východní břehy země omývají vody Černého moře.

Původní obyvatelé Dákové byli poraženi v roce 106 Římany, území si však i poté ponechalo značnou míru samostatnosti.

Ve středověku bylo Rumunsko rozděleno do tří knížectví. První dvě, Valašsko a Moldávie, byla od 16. století závislá na Osmanské říši, Sedmihradsko bylo zprvu součástí Uher, v 16. století mělo v Osmanské říši větší míru samostatnosti, roku 1699 pak bylo znovu připojeno k Uhrám.

Valašsko a Moldávie získaly roku 1829 autonomii, v roce 1858 se sjednotily, a položily tak základ samostatnému Rumunsku, které vzniklo roku 1878. Od roku 1881 bylo Rumunsko královstvím. Roku 1916 vstoupilo Rumunsko do první světové války na straně Dohody. V meziválečném období bylo Rumunsko součástí Malé dohody. Ve druhé světové válce Rumunsko bojovalo po boku Třetí říše. Po válce byl v roce 1947 nucen král abdikovat a odejít ze země. Rumunsko se stalo součástí komunistického východního bloku. Diktátor Nicolae Ceauşescu byl svržen v roce 1989 a zastřelen i se svou manželkou.

GEOGRAFIE

Dunaj, největší rumunská řeka, vytváří celou jižní hranici země. Hranici s Moldavskem tvoří rovněž řeka – Prut. Ten se vlévá do Dunaje. Střed Rumunska je hornatý, dominují mu Karpaty. Nejvyšší hora, Moldoveanu, dosahuje výšky 2 544 m. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami: Velká uherská nížina na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě. Na západě se také rozkládá pohoří Munţii Apuseni. Mezi nejdůležitější sídla patří Bukurešť, Brašov, Temešvár, Kluž, Konstance, Krajova a Jasy.

CENY

Ceny v Rumunsku jsou podobné jako v Česku. V horských střediscích je potřeba počítat s cenami nad obvyklým standardem. Naopak na venkově lze kolikrát narazit na ceny až legračně nízké.

Článek byl převzat z časopisu SNOW 42.