Mimochodem, nedávnou novinkou je závazná instrukce pro všechny obchodní
partery Fischera (regionální velkoprodejce), že nesmí boty dodávat
prodejci, který nemá autorizaci k prodeji modelů Vacuum (autorizace zahrnuje
i veškeré technologické zařízení). Firma si tím jistí výslednou
reputaci bot, která by mohla být neodbornými zásahy narušena.
Na začátek uvedu, že mé lyžování nedosahuje úrovně toho Ivanova,
alespoň co se týká zaujetí pro závodní a vysoce sportovní formy.
Obřačky jsem si nenazul již dlouho – při jízdě na sjezdovkách mám
trochu obavy z kolizí s ostatními, proto jezdím relativně opatrně a výronu
lyžařské energie raději dávám prostor někde mimo sjezdovky. Na
upravených tratí lyžuji zejména při testování lyží, což jsou z velké
většiny komerční a dobře ovladatelné modely. I proto jsem sáhl po botě s
flex indexem 110.
Se stopkami v obchodě
Celý proces jsem už samozřejmě znal z videí (více ZDE), nicméně mě zajímalo, jak je ve skutečnosti časově náročný. Do obchodu/servisu exkluzivního dovozce zn. Fischer do ČR, Sport und Freizeit v Českých Budějovicích, jsem vstoupil přesně v 17:00 hodin.
Při objektivní velikosti chodidla 260 mm jsem vybíral ze dvou velikostí: 25,5 a 26,5 mondo. A tento moment, výběr vhodné velikosti skeletu, považuji asi za největší oříšek celého nákupu. Už samotný nástup do menší boty byl natolik nepříjemný a bolestivý – okraje spodní části skeletu se mi zakously do nártu – že mě od této velikosti silně odrazoval. Naopak bota o velikosti 26,5 mi byla teoreticky dobře, vstup do ní byl už standardní, palec se v povoleném skeletu dotýkal konce vnitřní botičky a po dotažení lehounce poodjel. Přesto jsem tak nějak tušil, že bota je větší, než být má. Jenže: lyžovat chci pro radost a ne se utrápit z bolesti nohou. Bylo to dilema, obzvlášť u bot, které se mohou tepelným procesem přizpůsobit, a tedy tam, kde je potřeba zvětšit. Přišlo samozřejmě i na skeletovou metodu – ta mi ukázala, že rozdíl mezi chodidlem a vnitřní délkou skeletu o velikosti mondo 25,5 je asi půl centimetru, což mi přišlo málo. Rozhodující podíl na misce vah měla nakonec asi skutečnost, že můj pravý kotník (tedy opačné nohy, než na které jsem boty zkoušel), je po úrazu v dětství méně ohebný a při nazouvání a zouvání bot mi pravá noha dělá výrazně větší obtíže.
Takže tedy větší 26,5! Důsledky si ponesu sám. (Možná není
nezajímavé, že nedlouho poté jsem si vybral botu Scarpa Maestrale na
skitouring, tedy botu, kde těsnost hraje mnohem menší roli a naopak je
důležité, aby v ní noha měla trochu prostoru, o velikosti mondo 25,5).
Uběhlo 20 minut.
Tvarovací proces
A konečně vše trochu dostává spád. Obouvám si boty, mírně dotahuji a lezu na stolici, kterou technik fixuje podle mého postavení – jde o to zaujmout co nejpřesnější pozici, základní postoj. Nohy přirozeně od sebe podle šířky pánve, nastavit vzpěru podle náklonu nohy/komínu. Stolice má dvě polohy, jednu na 14 a druhou na 17 stupňů. 14 ° bohatě stačí (už pocitově je to víc, než u snad všech mých starších bot). Stolice vlastně vytvoří opěrné body, které při pozdějším tvarování zajistí, abych udržel přesnou pozici, a tak při tuhnutí plastu docílil jeho potřebný tvar. Vyladíme pozici a boty jdou na ohřev. Přichází na řadu kafíčko.
V rámci oněch deseti minut ještě ladíme anomálie na chodidlu – na
výrůstek na nártu lepíme kroužek z pěnovky, který přispěje k
vytvoření většího prostoru u kritického místa. Pod ponožku na prsty
dostávám pěnovkovou ochrany, to zase aby zůstalo trochu místa pro pohyb
prstů.
Tvarování za tepla
Je asi 17:40 a boty jsou nahřáté. Hřejí se jenom skelety, do nich pak putuje vnitřní botička a hned po ní noha. Nohu je potřeba dobře usadit, botička se lehce dopne (to dělá asistent, ne já) a pak se obalí chladícími vložkami. To jsou to speciální gelové převleky vyndané právě z ledničky, jež je součástí stolice. Teď už to musí frčet. Přes chladící vložku se převlékne a zapne další bota – ta nafukovací. Zatím je prázdná, nandat lze snadno – a šup na stolici. Zaujmout správný postoj, jak ostatně stolice velí, napojit na hadice od kompresoru a začíná se foukat. Tvarování funguje tak, že se vnější bota nafukuje jako balón (ve tvaru boty), a tím přitlačuje chladící vložku, případně samu sebe, na skelet a stlačuje jej podle tvaru vnitřní botičky formované chodidlem.
Tlak začíná na nejvyšší určené hodnotě – každá skelet má malinko jiná nastavení tlaků – a začíná docela slušně stlačovat nohy v botech. Tlak je cítit velký, ale zase ne nepříjemný, a mám pocit, že působí rovnoměrně po celé obuté části nohy. Chvilku je na nejvyšší hodnotě a pak začíná pomalu klesat. Po asi deseti minutách je na nule, a tím tvarování končí. Chladící vložka odebrala ze skeletu potřebný objem tepelné energie a bota je již dostatečně pevná, aby udržela tvar. V tento moment ještě varování – dalších dvanáct hodit má bota v klidu stát, aby se plast stabilizoval – nesmí na botu působit žádné další vnější síly, samozřejmě v ní nejde lyžovat!
Balíme boty, obouvám se a řešíme placení. Z celého procesu mám pocit, že součet samotné ceny boty, tvarovací technologie a servisu asistenta je v porovnání se skutečnou cenou více než přijatelný. Za vše, co jsem viděl a (představuji si, že) dostal, bych byl připraven zaplatit o desítky procent více. 18:00 – loučíme se. Celá akce trvala přesně hodinu.
Ještě něco negativního. Jediný postřeh, co zlepšit, bylo umístění
tvarovací stolice v dané provozovně. Stála u zdi, takže člověk těch
několik minut tvarování koukal do bílé stěny a byl sociálně
odstřihnut.
Na sněhu
Na sněhu jsem toho moc nestihl. Dvakrát hodinu ježdění na malém kopci. Přesto mám pocity. Bota je přesná a už se moc těším na další lyžování v ní. Cítím, že nejpevnějším místem je pata – zapadá do boty, a když se o ni opřu (zatlačím „do kolen“), cítím, že neustoupí.
Dávám zapravdu Ivanovu poslednímu článku ve SNOW 66, kde tvrdí: „Máte pocit, že vám jsou boty moc velké? Pak zcela určitě jsou. - Nejste si tím jistí? Velmi pravděpodobně jsou rovněž. - Myslíte si, že boty jsou akorát? Velmi často jsou opět příliš velké. - Zdá se vám, že jsou už trochu moc malé? Pravděpodobněji budou akorát, ba někdy dokonce pořád ještě příliš velké.“ Takže ano, cítím, že jsou skutečně velké, přestože po několika jízdách je musím kvůli bolesti rozepnout. Tedy přijde na řadu další kapitola, vložky.
Článek Jak fungují boty Fischer Vacuum
Video ukazuje přesný postup, jen je trochu prostříhané a zkrácené. Normálnímu člověku to bude trvat hodinu, puntičkáři možná déle.