Autem na hory: technika jízdy v zimních podmínkách

Ale ne, zkuste to znovu a místo jedničky zařaďte dvojku, pokud máte silnější vůz třeba i trojku a pomalu se rozjeďte. Výsledkem citlivé práce se spojkovým a plynovým pedálem je pomalý rozjezd do svahu a vy máte první písmeno z abecedy jízdy v zimních podmínkách za sebou. Stejný postup pak můžete použít, kdykoliv budete v zimě nuceni rozjíždět automobil ve svahu.

• pokud kola při rozjezdu do kopce prokluzují, couvněte a zkuste se rozjet na vyšší rychlostní stupeň

Nahoru

Ostatně i jízda do kopce a z kopce v zimních podmínkách vyžaduje jiný jízdní styl, než by tomu bylo v příznivějších klimatických podmínkách. Při jízdě do kopce pracujeme s plynovým pedálem ještě o poznání citlivěji. Jakékoliv prudší přidání plynu znamená možnost protočení poháněných kol, a když už rovnou nenásleduje neřízený smyk, může dojít k zastavení vozu a pak v některých případech nezbude než odcouvat pod kopec a pokusit se jej zdolat znovu. Ještě před tím však můžeme zkusit uvést vozidlo do pohybu tím, že trochu couvneme a pomalu se zkusíme znovu rozjet, někdy však nepomůže ani podsypání kol pískem a následuje potupné couvání pod kopec. Abychom této trapné situaci předešli, vyjíždíme kopce co nejplynuleji, nejvýše na tři čtvrtiny plynu, a v převodovce by měl být zařazený co možná nejvyšší rychlostní stupeň. Na kola se tak bude přenášet méně točivého momentu a tím se sníží možnost jejich protočení. Poslední možnost spočívá už jen v nasazení sněhových řetězů.

• při jízdě do kopce používejte plynový pedál co možná nejcitlivěji
• kopec vyjíždíme co nejplynuleji na tři čtvrtě plynu a co možná nejvyšší rychlostní stupeň

A dolů

Tak jsme se konečně vydrápali na vrchol, ale ani zdaleka nemáme ještě vyhráno. Spíše naopak. Sjezd prudkého stoupání okořeněný spoustou zatáček a profilem vozovky zúženým o bariéry odhrnutého sněhu se může stát noční můrou mnohem horší než výjezd nahoru. V celé řadě článků o jízdě v zimě se můžete dočíst, že při jízdě z kopce je vhodné zařadit nižší rychlostní stupeň a s jemným přibrzďováním pomalu sjíždět dolů. Někdy se dokonce radí sjíždět zasněžený kopec se stejným zařazeným rychlostním stupněm jako při jízdě opačným směrem, tedy do kopce. To je ovšem rada pocházející ještě z dřevních dob automobilismu. Moderní čtyřdobé motory se vyznačují poměrně silným brzdným účinkem, a tak se snadno může stát, že až příliš brzděná kola začnou klouzat, aniž bychom se dotkli brzdového pedálu. Pomoc je naštěstí jednoduchá. Stačí sešlápnout a držet spojku a hned potom využít předností systému ABS. Po sešlápnutí spojky se začnou kola volně otáčet a systém ABS nám pomůže vůz zpomalit na bezpečnou rychlost. Zařadíme vhodnou rychlost, která nepřivodí zablokování hnaných kol a s pomocí jemného dobrzďování dokončíme sjezd kopce. Také brzdění se systémem ABS stojí za to vyzkoušet nanečisto. Aspoň nás nepřekvapí tlumené vrčení a kopání do brzdového pedálu, čímž se činnost ABS kromě přerušovaného brzdění kol navenek projevuje. Pulsování brzdového pedálu se nemusíte lekat, všechno je v pořádku, systém funguje jak má, jen nepovolujte v tlaku na pedál, spíše naopak. Pokud náš vůz není vybaven systémem ABS, můžeme jeho funkci nahradit tzv. pumpováním brzdového pedálu čili přerušovaným brzděním.

• kopce sjíždíme se zařazeným rychlostním stupněm a mírným přibrzďováním
• v případě, že kola začnou prokluzovat, sešlápneme spojku a vůz brzděním zpomalíme
• činnost ABS si vyzkoušíme před jízdou nanečisto

Po rovině

Kopce máme za sebou, ale ani na rovinatém profilu vozovky se nevyplatí ubírat na pozornosti. Především mějte na paměti, že vaše auto na kluzkém povrchu potřebuje o hodně větší vzdálenost k tomu, aby mohlo bezpečně zastavit a přiměřeně této skutečnosti zvolte dostatečný odstup od vozidel jedoucích před vámi. Jenom pro ilustraci. Na mokrém asfaltu se brzdná dráha prodlouží na dvojnásobek, na sněhu je pětkrát delší a na ledu už je dokonce desetkrát delší než brzdná dráha na suchém asfaltu. Pokud patříte mezi začátečníky anebo jedete v zimních podmínkách poprvé, raději se ani nepokoušejte o předjíždění, zvlášť pokud jsou ve sněhu vyjeté koleje. Zrovna tak se nesnažte vybočit z vyjetých kolejí, mnohem lepší je zpomalit, a jestliže jsou dvě kola na povrchu, který tolik neklouže, je nebezpečí smyku o mnoho menší. Pokud už jste nuceni z vyjetých kolejí vybočit, držte pevně volant a snažte se pokud možno o jejich co nejplynulejší přejezd bez zbytečného cukání s řízením. Změna směru jízdy kombinovaná s přejezdem nerovnosti se snadno může změnit v neřízený smyk. Rozdílná výška sněhové pokrývky dokáže auto velice snadno rozhodit. Zkušenější řidiči přejíždí nerovnosti tak, že například při předjíždění pomalu jedoucího kamionu se co možná nejplynuleji zařadí do levého pruhu tak, že rozjedou auto do příslušné rychlosti a při přejezdu kolejí sešlápnou spojku, ale právě jenom na ten okamžik, kdy kola překonávají nerovnost, a jakmile se vůz dostane do přímého směru, spojku zase uvolní. Stejný postup se opakuje při návratu do pruhu před vozidlo, které jsme právě předjeli. Přitom je třeba dbát, aby měl náš automobil dostatečný odstup nejen od předjížděného, ale i od ostatních vozidel, a pokud máme málo zkušeností, raději se o tento manévr ani nepokoušíme.

Rovněž se v žádném případě nenechte ukolébat dobře ošetřeným povrchem silnice. Nebezpečí v podobě náledí na vás může číhat při přejezdu mostů, nadjezdů, ale i v okolí blízkého vodního toku, který může být tvořen třeba jenom potůčkem anebo při vjezdu do zalesněného úseku. Nebezpečně namrzlé mohou být i zcela otevřené úseky. Před zatáčkou opatrným brzděním zpomalte vůz a zatáčku najíždějte ze široka, jako byste se ji snažili narovnat a projet ji s co možná největším poloměrem a pro jistotu jedeme takovou rychlostí, abychom se v zatáčce nemuseli brzdového pedálu ani dotknout. Další zimní záludností je tzv. černý led. Mikroskopická vrstva náledí, která na první pohled budí dojem pouze mokrého asfaltu, je ve skutečnosti doslovnou pastí. V tomto případě pomáhá totéž co při jízdě na ledu. Plynule, bez brzdění a prudkých, či spíše raději žádných pohybů s volantem a co možná nejnižší rychlostí. Každá chyba vede k neodvratnému smyku, který je tím méně zvladatelný, čím vyšší rychlostí jedeme.

• při jízdě se snažte předvídat a od ostatních vozidel dodržujte dostatečný odstup
• větší pozornost věnujte přejezdu mostů, nadjezdů, vozovkám v blízkosti vodních toků, vjezdu do zalesněného úseku anebo otevřených úseků – tam všude se může tvořit náledí
• před zatáčkou zpomalte a projíždějte ji s co největším poloměrem bez zbytečného brzdění
• dbejte na to, aby vaše jízda byla plynulá, bez prudké akcelerace, brzdění a rychlých pohybů volantem

Smyk

I když budete dodržovat všechno, co jste zatím přečetli, může se vám stát, že vaše auto začne nekontrolovaně klouzat. Na ujetém sněhu totiž stačí jet rychlostí pouhých 40km/hod, aby váš vůz zcela nečekaně vyrazil směrem, který v žádném případě nehodláte akceptovat. Stačí malá chvilka nepozornosti. Smyk ovšem nemusí vždycky nutně končit katastrofou, a pokud si zachováme chladnou hlavu, dá se z něj vyváznout bez sebemenšího škrábnutí. Recept na uvedení vozu do správného směru je celkem jednoduchý, pouze to vyžaduje jistou dávku zručnosti, kterou můžeme získat nácvikem třeba na prázdném zasněženém parkovišti anebo ještě lépe absolvováním školy smyku. Nakonec se může i stát, že vás jízda řízeným smykem začne dokonce bavit. Pro dobré zvládnutí smyku je důležité jeho zachycení už v samotném počátku. S přibývajícími milisekundami pravděpodobnost jeho úspěšného vyřešení klesá až neuvěřitelně rychle.

Především je důležité si uvědomit, v jakém voze sedíme. Ve voze s pohonem předních kol stačí vyšlápnout spojku a kola natočit do požadovaného směru jízdy. Jakmile se kola „chytí“ a přestanou klouzat, srovnáme vůz do přímého směru a opatrným brzděním zpomalíme. Rozhodně se vyvarujeme prudkého brzdění. Bez pomoci spojky dosáhneme jenom toho, že navíc zhasne motor a automobil dál klouže nepatřičným směrem.

Jenom o málo složitější je zvládnutí smyku vozu s motorem vpředu a pohonem zadních kol. V tomto případě je důležité včas podchytit počáteční stádium smyku. Na rozdíl od vozu s pohonem předních kol totiž vůz s poháněnou zadní nápravou neklouže jenom přídí ven ze zatáčky, ale navíc ustřelí i jeho záď, takže volant točíme právě do toho směru, kterým klouže záď vozu. Pokud zasáhneme včas, stačí jenom malá korekce a vůz pokračuje správným směrem, jestliže však dojde k přetočení vozu, tzv. hodinám nezbývá než držet volant proti směru otáčení zádě a současně s tím i stlačený spojkový a brzdový pedál až do úplného zastavení. Vyrovnat smyk vozu s pohonem zadních kol nám pomůže i práce s plynovým pedálem a ruční brzdou, ale to už opravdu patří do vyšší školy motorismu stejně jako zvládnutí smyku automobilu s pohonem 4x4.

Samozřejmě můžete namítnout, že máte moderní vůz s výkonným motorem, jehož jízdní vlastnosti jsou podpořeny celou řadou elektronických systémů a tím se pravděpodobnost smyku podstatně snižuje. Jistě máte pravdu. Výkonný ABS dokáže přerušovat brzdění stočtyřicetkrát za sekundu. Pokud nečekaně vybočíte ze směru, ESP začne dávkovat točivý moment do jednotlivých kol, anebo naopak je bude přibrzďovat, tak aby vám pomohl vůz znovu srovnat. Jenže spoléhat se výhradně na podpůrné elektronické systémy je stejně nebezpečné jako přeceňovat vlastní schopnosti. Žádný automobil na světě totiž není vybaven takovou elektronikou, která by dokázala ošálit základní fyzikální zákony. Pokud je svým stylem jízdy překročíte, bude veškerá elektronika bezmocná. Ve smyku ve vyšší rychlosti bude bezmocný i ten nejdokonalejší ESP. I proto je důležité používat při jízdě v zimních podmínkách především vlastní rozum, předvídat všechny možné situace, které by mohly vést k nehodě, řídit co možná nejplynuleji bez prudkého zrychlování nebo brzdění a příliš rychlých změn směru. Raději než nedojet vůbec, je lepší dojet třeba pozdě, ale dojet.

• elektronické podpůrné systémy nejsou samospasitelné a opravdu účinné jsou pouze do mezní rychlosti a v závislosti na povrchu
• při smyku vozu s pohonem předních kol sešlápneme spojku a volant točíme do směru, kterým chceme jet, jakmile kola získají adhezi, dobrzdíme na bezpečnou rychlost
• při smyku vozu s pohonem zadních kol točíme volant proti směru, kterým se otáčí záď, pomoci nám může citlivá regulace pomocí plynového pedálu a ruční brzdy
• naučte se zvládat vůz ve smyku na otevřeném prostranství nebo ještě lépe ve škole smyku

Článek Autem na hory: jdeme naložit zavazadla

Článek Autem na hory: příprava před jízdou