Ivan Sosna už o svých zkušenostech informoval v tištěném SNOW (pokud jste nečetli – Vakuové boty ještě jednou najdete zde), já se přidávám nyní.
Jak už jsem psal v článku Fischer Vacuum - vakuování podle normy, největší dilema při nákupu bot Fischer Vacuum byla volba velikosti – měl jsem na výběr mezi velikostmi mondo 255 a 265, přičemž v první jsem měl při skeletové metodě rozdíl mezi chodidlem a skeletem 0,5 a u druhé 1,5 cm. Zvolil jsem skelet větší. Ale s vědomím, že asi budou potřeba další úpravy. Dodnes si nejsem jist, jestli právě tento můj výběr inicioval i další díly mé Vacuum story, neboli jestli byl dobrý, nebo špatný. Nemohu samozřejmě domyslet, jak by to dopadlo s o centimetr menším skeletem (obouvání ale bylo velmi bolavé a nechtěl bych jej opakovat). Možná to byla jen smůla, že jsem se trefil přesně mezi dvě velikosti skeletu – jeden je moc malý, druhý už asi velký.
Jak jsem avizoval, řešení jsem hledal u Sidasu. Nešlo jenom o vložku, ale komplexní optimalizaci boty tak, aby se minimalizovaly nevýhody většího skeletu. Logicky jsme ihned přidali asi milimetr tenkou tvrdou vložku na bootboard. Předpokládané zvýšení nohy v botě mělo přispět k posunu nohy k patě. Tomáš Forman, který si mě vzal na starost, navrhnul ještě molitanové kroužky kolem vnitřních kotníků – jsou ze samolepicí pěnovky a v případě potřeby je snadné je okamžitě zase odlepit. Ale hlavně – vložky. Jdeme na ně. Vybíráme Custom Winter Pro. A pouštíme se do procesu tvarování (ten je popsán v samostatné fotogalerii Jak se tvarují otopedické vložky.
Finální broušení vložky bylo trochu delší, měl jsem pocit, že zvýšená podpora klenby je příliš pod patou, ale nakonec mě Tomáš přesvědčil, že to nebude problém (měl pravdu). A těšil jsem se na lyžování. Čekal mě týden ve Svatém Mořici.
Ale – poměry v botě se pochopitelně podstatně změnily. Zatímco bez vložek jsem cítil levou úplně přesnou (jen větší) a u pravé (kde mám kvůli výrůstku zvýšený nárt) jsem mírně cítil tlak manžety skeletu na nárt, nyní přišel tento tlak u obou nohou a u pravé se stal nesnesitelným. Logicky. Celé chodidlo jsem vložkou a podložkou ve skeletu zvýšil o několik milimetrů, ale hlavně se dalo počítat s tím, že podpora klenby vytlačí nárt ještě o něco více. Po prvním dni lyžování jsem musel sáhnout pro fén a vzít věc do svých rukou. Ohřál jsem kritický zlom skeletu, a byť to nebyla práce zrovna podle norem, zabrala. Zbytek týdne jsem jezdil maximálně spokojen. Vložky fungovaly bezchybně a na všechny problémy jsem zapomněl. Přesto, než jsem boty uložil k letnímu spánku, jsem výhledově plánoval profi přetvarování.
Jeho potřeba se ale přihlásila sama ihned při letošním prvním lyžování, když jsem detekoval tentýž problém jako na počátku onoho týdne v Mořici. Zatímco můj tehdejší nouzový zásah učinil pravou botu dokonce pohodlnější než levou, což jsem zakoušel celý týden, nyní byla opět pravá výrazně bolestivá a kousala opět ve stejných místech. Že by dlouhodobá paměť materiálu? Případně v souvislosti s pouze lokálním zásahem? Nebo jenom špatná adaptace nohy na počátku sezony? Každopádně rychle na přetvarování.
Zásadní poznání je toto: Tvarujte boty už v ortopedických vložkách! Pokud si plánujete vložky pořídit, pořiďte si je před nákupem samotných (jakýchkoliv) bot!
Nyní se mi zdá, že jen hlupáka by nenapadlo, že boty musím tvarovat s finální vložkou, o to víc, má-li být ortopedická (čili výrazně tvarovaná). Žádný učený ale z nebe nespadl. Vložky se objevily až jako řešení problému s velikostí po nákupu bot. Stát se to však u konvenčních bot, musím je prodat nebo vyhledat tvrdé zásahy bootfittera (asi zbroušení manžety skeletu). Přepečení bot je snadné a elegantní. A (to první u Sport und Freizeit) zdarma.
Zkušenosti napříč světem
V českobudějovické prodejně Fischer prodali a tvarovali přes tři desítky bot technologie Vacuum. Já jsem byl druhý nebo třetí, který přišel na opravu. To je pěkný výsledek, ne? Každopádně i v centrále značky posbírali jisté zkušenosti, které se nově zavádí do praxe. U mě to byla zejména změna materiálu vystélajícího problémová místa a abnormality. Zatímco loni byl použit měkký molitan jen v oblasti defektu (u mě výrůstku na pravém nártu), tentokrát byly použity mnohem pevnější pěnovky typu evamatka a v ca dvojnásobné velikosti. Tento poznatek mohl opodstatnit mé problémy s pravou botou, které mě (nijak výrazně) provázely od počátku. Takže problémová místa jsme zabandážovali s mnohem větším přesahem, než při prvním tvarování. Jinak vše proběhlo standardně, v pohodě a rychle.
Dneska, několik dní po tvarovací akci, věřím, že má Vacuum story je u konce a boty mi už budou jen věrně sloužit. Snad se na této ryze subjektivní zkušenosti dá najít i něco obecně podnětného.
