Cesta z Prahy do Maria Alm trvá normálně 5 a půl hodiny čistého času. Vzhledem k počasí, které v předvánočním čase panovalo v Evropě, ale bylo bouraček více než dost. Naštěstí jsme se jim jen vyhýbali a dojeli jsme jen s hodinovým zpožděním. Na kapitánském meetingu jsem zahlédl celou skupinu asi 10 Slováků. Pepa Mikuláš hned na mne volal: „No servus, čo ty tady v tej dedině?“ Požádal jsem ho, ať dává pozor, že se jdeme ubytovat a že pak přijdu. „Jasné, ja rovnako ničomu nerozumiem.“

U baru jsem našel další známé: přijel malý Francouz Michel Lerat s paní, který jezdí až z Grenoblu a který asi vyhraje moji kategorii, Klaus Bergmann s přítelkyní (nebo ženou?) Megy z Mnichova, se kterým jezdím trénovat. S Udem Dornfeldem, učitelem angličtiny a tělocviku na Viktoria-Luise-Gymnasium v Hameln u Hannoveru, jsem se seznámil na svých prvních zahraničních závodech FIS Masters v roce 2006. Hned mi vyčinil, jak to, že jsem nebyl v Abetone, kde se jel strašně dlouhý obřák! Jen, co dojel, jel ve vánici domů 1 180 km (čistý čas více než 12 hodin) a jen loupal očima: „It was horrible. So exhausted“.

Druhý den bylo silně pod mrakem a dle předpovědi mělo začít pršet kolem poledního. Na prohlídce prvního kola slalomu, který byl hlavně zpočátku na dosti prudkém kopci, jsem pokecal s Bob Davisem, vysokým Američanem. Příště se ho musím zeptat, proč vlastně jezdí stále závodit sem do Evropy. Že by v té Americe takové závody neměli? Potkal jsem také prezidenta FIS Masters Herberta Haralda z Kitzbühelu, který bývá vidět v televizi mezi celebritami při sjezdu na Hahnenkammu.

Začátek slalomu byl přesně v 9.30 a první dámou ženských kategorií byla tradičně Maria Gesumina Suster z Itálie, která příští rok oslaví 80 let. Intervaly se pohybovaly okolo 30 sekund. Organizace neměla chybu. Každý si mohl spočítat, kdy asi pojede. Andrea Červená obsadila 2. místo ve své kategorii C2 a dosáhla třetího nejlepšího času ze všech dam. Přede mnou jelo více než 130 závodníků a nebyl jsem si jist, zda trať bude pro mne ještě sjízdná. Nebylo to tak nakonec hrozné, ale jel jsem velmi opatrně – skončil jsem půl vteřinyza Pepou Mikulášem. Ve druhém kole ještě budeme závodit – moc neujel.

Mezi koly jsme šli na polívku do hospůdky hned pod svahem. Když se v televizi stále rozhodovalo, zda a odkud se pojede sjezd na Saslongu v Itálii, podíval jsem se z okna. Lilo jako z konve, přesně podle předpovědi. Většina se šla podívat, jak je postaveno druhé kolo, ale přicházeli úplně mokří. Když jsem vylezl z hospůdky, rozhodl jsem se, že druhé kolo vzdám. Omlouval jsem se zklamanému Pepovi, který se těšil, jak mne vyklepne. Jel pak moc dobře, asi by mne zajel. Jozefe, jakoby se stalo.

Večer jsme pak zašli do oblíbené hospůdky pod závodním svahem Natrun v Maria Almu. Dostali jsme poslední dvě místa u vchodu. Celá hospoda byla zamluvena pro Schiklub Maria Alm. Některé dámy přicházely v dirdndlu a přiváděly své ratolesti, které většinou měly v ruce pohár. Určitě to byly poháry putovní – byly trochu oprýskané a měly historickou patinu. Každý žáček a předžáček nenápadně koukal, zda se koukáme.

Druhý den byla mlha, kterou snad bude prosvítat sluníčko. U výdeje čísel jsem potkal slovenskou skupinu oblečenou již v civilním. Jedou domů, v mlze se jim závodit nechce. Myslím, že byli taky stále ještě dost provlhlí. I já jsem dostal po někom číslo 166, které bylo úplně mokré. Rakušani postavili obřák, který se nebezpečně proplétal blízko děl na technický sníh. Technický delegát nařídil snížení startu. Začátek se posunul o tři čtvrtě hodiny později na 10.45. Trať byla dost měkká, ale i po 166 závodnících se dala projet. Možná, že se dalo i závodit, ale já to neudělal. Dobře zajela Andrea – byla první ve své kategorii. Ještě jsme si dali vídeňský řízek a presto domů. V půl devátý jsem se už mohl doma ze záznamu podívat, jak se ten obřák má jezdit – Ted vyhrál v Alta Badii o víc než 2 vteřiny.

Výsledky FIS-Masters Cup, Maria Alm:

http://www.fis-ski.com/…04/1228.html?…
http://schiklubmariaalm.com/…slisten.html

Autor závodí v kategorii FIS Masters od roku 2001. Byl na mistrovství světa Masters v Itálii, Rakousku, Švýcarsku a USA, účastnil se několikrát švýcarských sjezdů Super 4 a od roku 2001 je pravidelným účastníkem závodu Gardenissima v Itálii. Několikrát byl v závodech Masters ve své kategorii i na bedně. Jak sám říká: "Dobré výsledky potěší, ale důležitější je moře srandy s kamarády".