Jak to jezdí?
Ondřej: „Jezdí se mi dobře, věřím, že bych zvládl závod před mistrovstvím. I když doktoři to nedoporučují. Kdyby se něco stalo, že by to bylo hodně špatný. Dáme si spíš raději měsíc testů.“
Opravdu žádné bloky v hlavě?
Ondřej: „Pocitově spíš naopak. Musím si dávat pozor, abych na to nezapomněl, nedělal, co bych nechtěl a neriskoval. Abych náhodou nespadnul.“
Jak prospělo formě volné ježdění, bez tlaků, bez branek, bez hůlek?
Tomáš: „Hodně. Najezdil toho dost bez hůlek na
placatých kopcích. V sezoně 2009, kdy měl po zlomenině nohy, nemohl
trénovat, jezdil pět měsíců jen na placatým kopci. Pak měl dvě sezony
nejlepší výsledky, vyplatilo se to. Říkali jsme si, dejme stejný model.
Loni byla sezona bez tréninku, ale moc to nefungovalo. Ještě mu pak ruplo v
zádech, moc se toho nedodělalo. Na obřák jsme se před sezonou připravovali
nejvíc. Bohužel jsme odjeli jediný v Söldenu ve stavu, v jakém tehdy byl.
Byly další tři a sezona nám pomalu protýká mezi prsty. Je to sen ještě
něco zajet, ale doktoři nás tvrdě odrazují, říkají, že jsme
magoři.“
Ondřej: „Už jezdím s hůlkami, nejezdím v bránách. Jsem
na tom skvěle kondičně, to bych mohl využít. Mám pořád měsíc i na
pořádné lyžování. Poslední dny jsem jezdil dvě a půl hodinky a tři
hodinky denně. Začal jsem už po čtrnácti dnech po operaci. Jezdím
normálně v kombinéze, nic mě nebolí.“
Aspoň sis zase odpočinul…
Ondřej: „Já už to mám dva roky, ten odpočinek. Užívám si to teď ale doma s Albertem. Při tréninku jsem byl nejpoctivější v životě. Bavilo mě to strašně moc, uvědomoval jsem si, jak je lepší makat než ležet v nemocnici. Jen mě mrzí, že to nemůžu hned prodat.“
Hrozí nebezpečí při pádu, nebo i normálním pohybu?
Tomáš: „Spíš při pádu, má tam šrouby. Viděli jsme, jak lehce to při sjezdu vyskočilo. Nevíme, to je nejhorší. On sáhne na sníh a má něco zlomenýho…“
Nepomohla by ani fixace?
Tomáš: „Viděli jsme, jak jezdil kdysi Michael von Grüningen. Měl taky vykloubený rameno. Dali mu pásek kolem pasu a jezdil s přivázanou rukou, aby ji nemohl pořádně zvednout. Špatná je rotace a zvednutí. Ale když jedeš Wengen nebo Kitzbühel, Mausefalle s přivázanou rukou, to není úplně super…“
Jak vypadají reálné ambice pro mistrovství světa ve Schladmingu?
Tomáš: „Těžko říct, nemusel by na to být špatně. Průserů bylo strašně moc a tréninku málo. Když jsem viděl, jak jel v Levi slalom po třídenním tréninku, skoro na postup… Dostal dvě vteřiny od vítěze. Teoreticky to může vyjít.“
Kam až? Do dvacítky?
Tomáš: „Kombinace reálně i výš, do desítky,
myslím. I ve sjezdu to vypadá dobře. Jel jeden trénink, byl třiatřicátý,
těžký sjezdy by mohl jezdit v pohodě. Schladming by mohl být i podmínkami
podobný Beaver Creeku. Mohlo by mu to vyhovovat. Slalom je těžký, ale máme
dost času. Všichni budou unavený.“
Ondřej: „Těžko odhadovat. I po zlomené čelisti v létě
jsem se rozkoukával, pak začala být forma zajímavá. Jel jsem na padesát
procent trénink sjezdu v Beaver Creeku a byl 33., šlo to fakt nahoru. Mohl
bych něco zajet. Měsíc se dotrénuju a bude to zajímavý, určitě se
nepojedu jen svízt. Budu útočit. Když to všechno klapne, v kombinaci chci
myslet i na pětku. I když to vypadá, že nevím, o čem mluvím… Ty kvality
tam byly, abych mohl tohle říct.“
A k tomu slalom, obřák a co rychlostní disciplíny?
Ondřej: „Já bych se cítil, žádný psychický problémy nemám. Jen nemůžu závodit, jinak jsem v přípravě. Jen super-G jsem nikdy neřešil, byla to pro mě poslední disciplína. Teď ji nechám, lyžím na ni nevěřím.“
Není to riziko jít do šampionátu bez ostrého závodu?
Tomáš: „Obřák, kombinace v pohodě. Super-G nepojede, stejně nemáme lyže, navíc ho už dvakrát vypekly. Uvažujeme o FIS sjezdu na zkoušku. Chtěli jsme Kitzbühel… to by asi bylo hustý, že jo? Doktory posvěcená varianta je začít rovnou na mistrovství světa.“
Jak vypadá zbytek mužstva z pohledu na dálku?
Tomáš: „Kluci jsou v dobrých rukách, mají svoje trenéry. Kdybych byl s nima, zůstal by Ondra bez trenéra. Moje šéftrenérovství je založeno na něm. Trejbič potřebuje vychytat lyže. Kitan jezdil v tréninku celou dobu dobře, bohužel sám sebe dostal do stavu, že si nevěřil. Doufám, že ho povedené výsledky teď nakopnou.
A další mladí v řadě?
Tomáš: „Ondra Berndt vystrčil růžky, už byl sedmnáctý na Evropském poháru v San Vigiliu, to je hodně kvalitní. Jako první závod jel Val d´Isere, to je brutální kopec. Jsou to velmi dobří lyžaři, když je takhle vidíš na tady na svahu. To je střelba, klidně patnáct lidí. Ale přece jen kopce u nás a na svěťacích jsou jiné. Ledovější, prudší, těžší…“
